Život, smrt a sláva na roads aneb motocyklová dynastie

"Myslíš si, že se ti to nikdy nemůže stát, že se tě to netýká a jsi jedním z nich, kterému se to musí vyhnout." William Dunlop, road racer

Robertu Dunlopovi se to nevyhnulo. Stejně tak jako jeho staršímu bráchovi Joeymu osm let předtím. Dva severoirští hrdinové společné krve i slávy na dvou kolech, stejně tak i stejného konce jejich životů.

Robertovi synové, William a Michael, začali se závody ještě v době, kdy jejich otec byl aktivním jezdcem a tak jim do jejich závodnických začátků dal velmi mnoho. Téměř při každých závodech jim při tréninku dělal učitele, vodiče, ukazoval nejlepší a nejrychlejší stopu. Stejně tak tomu bylo osudného 15. května roku 2008 (pozn. Robert zahynul na North West, když havaroval ve třídě 250cc v jedné z nejrychlejších zatáček na trati – Mather´s Cross). Michael k té situaci říká: "Držel jsem mu pěsti a modlil se, aby byl v pořádku". Následující celou noc strávil William v garáži a vrtal se v motorce, aby jela zase o něco rychleji….

Nějaký čas před North West 200 Robert předpovídal, že Dunlop vyhraje jeden ze závodů toho ročníku. Ani netušil, za jak dramatických okolností se to pak i stalo. Den po jeho smrti se oba jeho synové objevují v paddocku s odhodláním postavit se na start závodu třídy 250cc. Vlastně to celé vyprovokoval William. V té době se s Michaelem zrovna dvakrát nebavili, takže jeden nevěděl o druhém, co kdo udělá. Michael byl v civilu a šel se podívat na závody, když najednou uviděl Williama, jak opouští depo….rychle se oblékl a vlétl do toho taky.

"Nemohl jsem zůstat jen tak sedět a vzpomínat na tátu, nemohl jsem, protože jsem chtěl závodit," říkal tehdy 22letý William při rozhovoru pro BBC Sport. "Asi to někomu zní sobecky, ale tak to je," dodal.

Ještě na startovním roštu ale Williamův motocykl vypověděl službu, zatímco Michaelovi doslova narostla křídla. Závod to byl velikánský a Michael vybojoval svoje vítězství doslova v posledních metrech. To co následovalo při vstupu na stupně vítězů, se slovy snad ani nedá popsat, všechno to utrpení, ta extáze, to vše by vystačilo na samostatný film. Ještě téhož dne, kdy Michael dobyl vítězství, odnášel spolu s dalšími otcovu rakev.

"Všechny tyto události nám ukázaly i tu odvrácenou stranu závodění," říká William. "Ale když se na to dívám, nevidím smutek nebo neštěstí, jsem hrdý, když vím, čeho táta a strýc dosáhli."

Joey byl doslova filmovou hvězdou, samozřejmě myšleno v severoirském prostředí. Byl jedním z nejnatáčenějších místních hvězd v celé tamní historii kinematografie. Stydlivý, zamlklý, nesnášející svoji proslulost a slávu, Joeyho osobní život byl komplikovanější než dosažených 26 historických vítězství na TT Isle of Man TT a pět světových titulů k tomu. V Severním Irsku byl stejnou hvězdou jako George Best.

"Vypadal jak řidič dodávky," vzpomíná na Joeyho bývalý týmový kolega John McGuinness. Nebyl to posměšek, bylo to pouze konstatování jeho rysů. Když Joey nezávodil, naložil dodávku jídlem a dalšími potřebnými věcmi a vyrazil do oblastí postižených zemětřesením v Rumunsku nebo Bosně. Bez oficialit, bez výzev, bez okázalého předvádění se před kamerami.

V roce 1979 ztratil Joey na North West svého přítele z dětství Franka Kennedyho. V roce následujícím na tom samém mítingu zahynul další kamarád (zároveň i švagr) Mervyn Robinson. Mervyn, stejně jako Frank byli spolu s Joeym a Jimem Dunlopem členy Armoy Armada.

V roce 1994 zažil horké chvilky na Isle of Man TT Robert. V jedné ze zatáček se doslova rozpadlo zadní kolo jeho motocyklu a následoval velmi těžký pád, při němž narazil do kamenné zdi. Mohou to být stromy, telegrafní sloupy anebo jiné kusy „nábytku“, jak místní jezdci přezdívají všem těm nástrahám okolo tratě, které určitě nechce nikdo potkat v rychlosti převyšující 150mph.

Robert s velikánským štěstím tento cash přežil, ale samozřejmě na něm zanechal své následky. Tehdy moc nechybělo a přišel o levou nohu. "Zraníš se, přemýšlíš o konci kariéry a najednou se vše zlepší a ty jsi zpět," řekl, dva roky poté, když šokoval svým prohlášením, že se vrací zpět na závodní tratě.

"Je to droga," říká William, "to je ten důvod, proč toho táta nemohl nechat a to i přes to těžké zranění, kvůli kterému už to nebyl, jezdec jako býval předtím. Tehdy jsem přemýšlel nad tím, proč to dělá? Dnes mu rozumím."

Joey taky nemohl skončit, i když k tomu nahrávalo hodně věcí. Král mohl odejít na vrcholu, zejména po hat-triku na TT v roce 2000. To by ale nebyl Joey. Ani ne měsíc po tomhle velkém úspěchu tehdy 48letý Joey havaroval v Estonsku a následky byly fatální.

Robert byl z bratrovy smrti doslova zničený. Nakonec ale prohlásil: "Lepší je zabít se na motorce, než ležet šest měsíců nehybně na lůžku a čekat na konec." Podobná slova pronesl i David Jefferies: „Ten, kdo neriskuje nic, neudělá nic, ničeho nedosáhne a nikým se nestane“. S Joeym se přišlo rozloučit na 55 000 fanoušků.

Z předchozích řádků je snad každému jasné, že Severní Irové, jejichž představiteli Dunlopové rozhodně jsou, jsou svoji mentalitou i přístupem k životu, k závodění naprosto ojedinělí. Tamní životní podmínky byly vždycky tvrdé, ať už to v minulosti byl jejich každodenní boj o přežití, ať už jde o počasí, ráz krajiny nebo způsob obživy – to vše se nesmazatelně zapsalo do jejich genetického fondu a dělá to z nich zarputilé bojovníky.

Na začátku byli bratři, všichni závodníci. Jim, Joey a Robert. To byl začátek závodnické dynastie Dunlopů. K nim přibyl Joeyho švára Mervyn Robinson, jehož syn Paul dodnes závodí. A je jistě zajímavé, že se rodinná tradice do jisté míry opakovala i v jeho případě. Mervyn zahynul na NW v roce 1980, přesně 30 let poté se i Paul stal vítězem ve třídě 125cc (mimochodem byl to poslední závod této třídy na NW). Joey měl čtyři dcery a jediného syna, Garyho, který taky závodil, ale po těžké havárii kariéry zanechal (dnes vás může obsloužit v Joey´s Bar v Ballymoney), Jimův syn Sam je rovněž závodníkem, o Williamu a Michealovi už řeč byla.

Jim Dunlop, Joey Dunlop, Robert Dunlop, Mervyn Robinson, Paul Robinson, Gary Dunlop, William Dunlop, Sam Dunlop, Michael Dunlop, to je výčet celé dynastie, která dala i obětovala roadracingu doslova vše.