Zdeněk Sedlák
Na závodních tratích nepotkáváme jenom mladé začínající kluky, ale ve startovním poli jsou i jezdci, řekl bych doslova chodící, nebo spíš jezdící, roadracingové ikony. Matadoři s velkým srdcem. Jedním z nich je nepochybně i brněnský Zdeněk Sedlák.
Zdeňku, co tě přivedlo k motorkám a závodům? Jak dlouho vlastně už závodíš?
Závodím s přestávkama zaviněnýma zraněními už 30 roků. Závody mě bavily od dětství, chodil jsem i sám na Velkou cenu do Brna. Můj otec pracoval jako řidič sanitky a tak se v té době nebyl problém dostat do depa a vidět na vlastní oči ty nejlepší závodníky. Sám jsem začal jezdit po závodech nejdřív jako mechanik s F. Hudcem. To bylo v letech 1983-84. Pak jsem si od něho koupil motorku ČZ350 vodník jednoválec, kterého jezdil v roce 1971 známý závodník Rudolf Duba. S tímhle motocyklem jsem to v roce 1985 zkusil v krajském přeboru. V té době byly tři výkonnostní stupně: 3 - krajský přebor, 2 - přebor ČSR 1 - mistrovství ČSSR. Vždy první tři jezdci v přeboru postoupili o výkonnostní třídu výš.
No o tom se nám dneska už může jenom zdát. Kdo s tebou jezdí po závodech?
Na závody se mnou jezdí můj brácha Petr a otec, a samozřejmě moje děti Péťa, Martin, Míša a Honzík.......
No když jsi na roštu, je na vás radost pohledět. Jak praví klasická hláška z jednoho známého českého filmu – kam až sahají Sedlákovi, to na vás sedí. Máš za sebou bohatou kariéru, trochu zavzpomínej na své výsledky, na které jsi hrdej.
Můj nejlepší výsledek je asi vítězství v posledním závodě pětistovek konaném u nás, Mistrovství ČSFR v Hranické osmě. V Hranicích se mě podařilo vyhrát celkem třikrát, jednou jsem vyhrál před velkým talentem české silnice Petrem Polanským - byl to pro mě úspěch. Nebo si také cením druhého místa z Dymokur 1996, tenkrát jsem jezdil těsně za R. Zellerem z Rakouska. Svůj první závod jsem vyhrál v roce 1988 v Kolíně. Svůj první věnec jsem měl za druhé místo asi v roce 1985 ve Vranovicích. Dařilo se mně také v Opavě, kde jsem 2×vyhrál. Věnce mám také z Mostu, Těrlicka, Nového Mesta nad Váhom. Velmi dobře jezdecky obsazené byly závody Boby Motion mezinárodní mistrovství republiky, v letech 1994 až 1996, kde jsem například dojel šestý ve třídě 600 a asi třetí z našich, ale na startu v této třídě bývalo od 40 do 60 jezdců, tak pro mne úspěch i když bez bedny. Závody byly tak vyrovnané, že někdy byl problém se dostat do závodu. Nejvíce mě ale mrzí, že se mně nepodařilo nikdy dojet v Horřcích na bednu, nejblíže jsem k tomu měl v roce 1996 ve třidě superbike, ale až 6 místo - startoval jsem z poslední řady po poruše a moc chtěl se posunout na to třetí místo, ale dal už to nevyšlo. Cením si také závodu v Prešově ve třídě 250 jsem pět kol jezdil první s Maďarem Sinkem před Dekánkem a Morávkem a měli jsme i náskok, ale odstoupil jsem pro poruchu spojky, věnec jsem nezískal, ale byl za mnou Pavol Dekánek a po závodě mě chválil, ze vůbec netušil, že první jedu já a že nás nemohl dojet. Pro mě to byla pocta, Pavol byl můj vzor v té době...........
Jo taky Pavle ještě můžu říct, že jsem startoval ve třídách 250, 350, 500, 600, superbike a sidecar jako spolujezdec v Německém IGM, je to taková druhá liga za IDM.
To je hezký výčet. Závody mají ale i odvrácenou stranu. Na co bys nejraději zapomněl?
Zavodů na které nerad vzpomínám je bohužel víc, jsou to ty závody, kdy jsem zůstal v nemocnici – Most 1996, Dymokury 1998 a 2014, Hořice 2013, Radvanice 2014 a samozřejmě ty závody, které skončily předčasně vinou nějaké těžké nehody...................
Když tady takhle zpovídám kluky, vždycky mě zajímá jejich názor na dromy, na přírodní tratě. Jak to máš?
Mám rád přírodní tratě, na autodrom jezdím jen vyzkoušet motorku. Mistrovství republiky na přírodní trati je nutnost, vždyť víc kluků jezdí příroďáky, je to dostupnější než závodění na dromech......
Zmínil ses, že mezi tvé oblíbence patřil Pavol Dekánek, co další, jsou takoví?
Oblíbených jezdců jsem měl určitě už pěknou řadu, za tu dobu, například Lansivuori, Bonera, Barros, Criville, Foggy a z našich Dekánek, Hanika, Huleš a další. Určitě je jich hodně a nejsou to jen ti, co jezdili ve předu ....
Myslíš, že mezi oblíbence naopak patříš ty? Jak se na tebe dívají soupeři?
Po pravdě nevím, jak mě berou soupeři, jako inventář? Kazím jim věkový průměr? Neee doufám, že mě všichni mladší kluci berou jako kamaráda....... A já je mám všechny za kamarády........
Tak k inventáři už dneska asi patříš (smích), hodně závodnických přání jsi si už určitě splnil, nebo ještě nějaká máš?
Dřív v osmdesátých letech jsem chtěl vyhrát titul a sny další byly, ale má je určitě každý, ale nevykládá o nich, vždyť je to klukovský sen........
Ale musíš pro tento sport žít a obětovat tomu někdy bohužel všechno ....
Zdendo, děkuju ti za krásnej rozhovor. Moc ti přeju, aby ses brzo uzdravil, aby byl co nejdříve zase rošt plný Sedlákovic rodiny.
foto wusa