Těrlicko
Týden po Ulster Grand Prix se odehrál na Těrlickém okruhu u Havířova další z vrcholů naší domácí roadracingové sezóny. Letošní 29. ročník Zlatého kahance připadl na víkend 18. a 19. srpna.
Pořadatelé z PROSPORT CZ připravili pro diváky celkem deset závodů, z toho se v osmi případech jednalo o novodobé závodní motocykly. Stejně jako v loňském roce, tak i letos byly těrlcké závody zařazeny do kalendáře mezinárodního mistrovství, které se jede pod názvem International Road Racing Championship (I.R.R.C.). Kromě toho, byly výsledky z tréninků a závodů započítávány do speciálního hodnocení – Road Racing Rankings. To není žádný šampionát, jak se občas někde v médiích vyskytlo, ale speciální hodnocení jezdců všech tříd společně, včetně klasiků, do kterého se podle určitých pravidel započítávají výsledky z tréninků a závodů.
Ale vraťme se k vlastnímu Kahanci. Protože, jak už jsem zmínil v úvodu, bylo na programu deset závodů, trénovat se začalo hned od časného rána, první stroje vyjely na závodní dráhu krátce po osmé hodině. Všechny třídy měly v rozpisu dva tréninky, takže sobota byla opravdu dlouhá, ale ke cti pořadatelů slouží, že se časový harmonogram podařilo dodržet.
Ve spojeném tréninku tříd Supermono a SuperTwin bylo na startu osmadvacet jezdců, z toho dvanáct v nově vznikající třídě dvouválců. V monech si tradičně nejlépe vedl Libor Kamenický, který při neúčasti Johanese Kehrera nenašel ve své třídě soupeře. Druhý Vítězslav Hatan ztrácel více než šest vteřin a další jezdci v pořadí více než jedenáct. Třetí nejrychlejší jednoválec sedlal Marcel Kučínský. Obdobná situace, alespoň co se časových odstupů týká, byla i ve třídě twinů. Angličan Paul Shoesmith obsadil první místo, druhý skončil Petr Kunz a třetí Slovák David Hanzalík.
Litrová irrcéčka patřila bez diskuze dvojici Branko Srdanov a Didier Grams. Třetí místo bsadil starý známý Udo Reichmann. Ale neztratili se ani naši, Liberečáci Míra Pažitný a Aleš Nechvátal obsadili deváté, resp. jedenácté místo. V šestkách byl nejrychlejší Belgičan Laurent Hoffmann, za ním se umístil Dán Anders Blacha a na třetím místě skončil Holanďan Hans Smees. I mezi šestkaři se dobře umístili naši. Michal Jiroš obsadil pátou pozici s tím, že na pomyslnou bednu ztrácel pouhých 0.7 vteřiny. Pepé Duchan vyždímal ze svého Triumpha maximum a to mu zajistilo sedmou příčku. Trénink zpestřil svým držkopádem na „céčku“ Francouz Timothee Monot, což po shlédnutí fotografií z tohoto pádu, u zbytku reprezentantů ze země Galského kohouta vyvolalo značnou bouři smíchu.
„Naše“ šestistovky byly obohaceny startem několika cizinců, ale proti našim se prosadil vlastně jediný – Laurent Hoffmann z Belgie. Z našich byl nejrychlejším Olin Hanák, který byl po Ulster Grand Prix opravdu rozjetý. Za Olinem se umístil Martin Holoubek, který letos jede ve velkém stylu. Za Martinem skočil dalíš „Ir“, účastník UGP, Petr Homola.
V prodakšnech byl nejrychlejší Martin Sedlo, před Olinem Hanákem a Kubou Vojtíškem.
Ve třídě GP125 se tak, jako po celou sezónu rozhodovalo o nejrychlejším pilotovi mezi Patrikem Kolářem a René Lohsem. Nejrychlejším byl nakonec René, třetí místo bral Ital Pierre Coppa. Ve dvěpade byl nejrychlejší Henrik Voit, před Andersem Blachou a Wolfi Schusterem. Třída 250CRR je trochu atypická, protože zde vedle sebe stojí jezdci s motocykly specifikace GP a SP. Mezi espéčkáři byl nejrychlejším Jan Vysloužil, který byl zároveň čtvrtým nejrychlejším jezdcem třídy 250CRR.
Do litrové třídy se přihlásilo velké množství zahraničních jezdců z IRRC a ve výsledkových listinách to bylo znát. První byl Didier Grams před Brankem Srdanovem a Steven Mischelsem. Z našich byli nejrychlejší Míra Pažitný s Alešem Nechvátalem, které doplnil Petr Zrzavý, Naši se seřadili na devátém až jedenáctém místě.
Těrličtí mají nejspíš nějakou dobrou dohodu s tím tam nahoře, protože počasí bylo opět luxusní, pro motocyklové závody až moc. Diváků se možná sešlo o něco méně než v předchozím roce, ale ten, kdo dal přednost koupání před motocyklovými závody, určitě prohloupil. Vstávat se sice muselo hodně brzo, ale určitě to stálo za to.
Libor Kamenický nenechal nikoho na pochybách, kdože je nejrychlejším našim monistou. Druhému Víťovi Hatanovi naložil téměř čtyřicet vteřin, to ale tomuhle matadorovi našich závodů určitě nezkazilo náladu. Víťa zažívá famózní návrat na naše tratě a zraje jako víno. Třetí byl, možná trochu překvapivě při své premiéře v této třídě, Pavel Navrátil. Podobně to bylo mez twinaři. Paul Shoesmith si dojel pro zlatý věnec, za ním byli Petr Kunz a David Hanzalík. Zpestřením tohoto spojeného závodu byl nádherný souboj vítězů obou tříd, kteří odjeli celý závod doslova kolo na kole. Libor Paula porazil v přímém souboji o 0.3 vteřiny.
První závod IRRC patřil zcela jasně Branko Srdanovi. Druhý v cíli Didier Garms na něho ztratil patnáct vteřin. Třetí, Frank Bakker, ztrácel už celých třicet vteřin. Míra Pažitný dokončil závod na osmém místě mezi litry. Šestky patřily Laurentu Hoffmannovi, druhý dojel Troben Reules a třetí Dán Anders Blacha. Michal Jiroš si dojel pro čtvrté místo a Pepé Duchan pro šesté. Naši zajeli opravdu suprově.
Šestky vyhrál Laurent Hoffmann, ale to podstatné se odehrálo za ním. Martin Holoubek a Olin Hanák předvedli nadšeným diváků vše ze svého umění a rozdávali si to po celý závod kolo na kolo. Jenom škoda, že Michal Jiroš dostal penalizaci za „předčasný start, na kterém spíš prodělal. Játro se tak do souboje o bednu zapojil spíš na dálku. Pozici našeho letošního nejlepšího roadracera potvrdil celkovým druhým místem Martin Holoubek. O vzrušení se postaral Pavel Tomeček, který v nájezdu do zatáčky U sadu zezadu doslova sestřelil před ním jedoucího Lukáše Petrlu. Pád vypadal velmi divoce, ale oba aktéři naštěstí vyvázli v pohodě. To se ale už nedá říct o Tomísově motorce, ta byla rozmontovaná opravdu dokonale.
Komáři, tedy SP125, opět předvedli, jak nádherné jsou závody, když jezdci sedlají „stejné“ motocykly. Martin Sedlo, Olin Hanák a Radek Lamich bojovali celý závod kolo na kolo, loket na loket. Ale podobná situace se vytvořila ve skupinkách za nimi. Závod to byl jak se patří. Vítězství pro sebe na cíloví pásce nakonec rozhodl Martin Sedlo, těsně za ním dojel Radek Lamich a třetí místo bral Olin Hanák, který tak, doufám, smazal pachuť ze svého vítězství v Radvanicích.
GP třídy 125 a 250 jely společně s SP250. Popravdě moc nerozumím tomu, že byla vypsána třída 250CRR, ve které mohou závodit motocykly obou specifikací, a přesto, nebo snad právě proto (?) se v hodnocení objevují espéčka odděleně od gépeček. Z vítězství ve třídě GP 125 se nakonec radoval René Lohse, když jeho největší soupeř, Patrik Kolář, ze závodu odstoupil. Na druhý nejvyšší stupínek pódia tak vystoupal hořický Olda Podlipný. Pro třetí místo si do cíle dojel Jiří Kopal. Dvěapůlám jednoznačně vévodili Henrik Voit a Anders Blacha. Zpočátku závodu šel do čela dánský jezdec Anders Blacha, na kterého se doslova nalepil Henrik Voit. Tato dvojice se záhy začala vzdalovat zbytku jezdeckého pole. Ve třetím kole se do vedení dostal Voit, ale Blacha si svého soupeře jenom četl. V šestém kole šel opět dp vedení a to uhájil až do cíle. Jenom škoda, že nevydržela technika Wolfi Schusterovi, který ve třetím kole odstoupil ze třetího místa. Pro to si nakonec dojel Honza Vysloužil. Jak jsem ale poznamenal v úvodu, 250 byly klasifikovány odděleně a tak třetím v GP se stal Roman Pirkl. Jan Vysloužil zvítězil v SP, následovaný Petrem Kunzem a Martinem Veselým.
Open závod třídy nad 600 byl nejprve přerušený červenou vlajkou. Po restartu se bitva o vítězství opět odehrála mezi dvojicí Branko Srdanov a Didier Grams. Holanďan se slovanským jménem byl úspěšnější i tentokrát a tk se Grams musel spokojit s druhým místem. Třetí příčku obsadil Steven Michels. Na čtvrtém až šestém místě dojeli naši v pořadí Míra Pažitný, Aleš Nechvátal a Leoš Hlaváček.