Tandragee 100
Patrně nejpopulárnější trať v Severním Irsku se nachází poblíž Tandragee. Závodní trať v Tandragee je vlastně poslední klasickou tratí v Irsku, zejména co se týká jejího profilu, dosahovaných rychlostí a zejména její délky. Zdejší závody se těší velké popularitě, řekl bych, stejné, jaké se těší Hořice u nás. Napoprvé je velmi obtížné si tuto trať zapamatovat. Několikrát jsem ji objel autem, byl jsem tu i na závodech, ale stejně jsou místa, která si pletu s jinými.
Po jednoleté přestávce zapříčiněné finančními problémy pořadatele, se letos 6. a 7. května jel už 50. ročník populárního závodu Tandragee100. Číselné označení za názvy místních závodů nám ukazuje, na jakou vzdálenost se ranných dobách road racingu jezdilo….
Pátečním tréninkům počasí příliš nepřálo, bylo deštivo a dokonce musela být vložena i neplánovaná přestávka, která se hodně protáhla. Po třech odjetých suchých trénincích tříd supersport, superbike a junior support byl program tréninků přesunutý na sobotu dopoledne, před vlastními závody. Vzhledem k tomu, že se v Irsku občas zadaří s počasím, není to pro pořadatele a jezdce nic nepřekonatelného odtrénovat a odzávodit v jeden a ten samý den.
Přestože předpověď počasí nevěštil zrovna ideální podmínky, sešlo se okolo trati hodně diváků, kteří se těšili zejména na souboje mezi Michaelem Dunlopem a Ryanem farquharem.
William Dunlop tentokrát neměl k dispozici motocykly ze stáje Wilson Craig Racing, které technici připravovali na North West 200 a dokonce neměl ani svoji dvěstěpadesátku. Startoval na vypůjčené Hondě, která patří jeho mladšímu bratrovi Michaelovi. William zvítězil v obou dvoutaktních třídách a připsal si tak na své konto důležité body do irského šampionátu. Jak sám po závodě říkal, zejména ve stopětadvacítkách nasadil hned od začátku velmi ostré tempo, protože se obával deště. Jednak zrovna wet race nemá v oblibě, ale hlavním důvodem bylo to, že trať v Tandragee je natolik náročná, že závodit tady na mokrém povrchu není zrovna dvakrát příjemné. Za Williamem si ve 125cc dojel pro druhé místo Nigel Moore a třetí byl Wayne Kennedy. Ve 250 byl druhý Seamus Elliot a třetí Davy Morgan, pro kterého to byla zároveň poslední příprava před 300 Zatáčkami.
Spojený závod moto 450 a supersport 400 vyhrál Ryan Farquhar (450), před Seamusem Elliotem (450) a Jamesem McCannem (400). Na třetím místě ve třídě moto 450 dojel Anthony McColgan. V malých supersportech byl druhý Mick Jordan a třetí Vic Allan.
V supertwinech sváděli souboj o vítězství dva jezdci týmu KMR tedy Ryan Farquhar a Adrian Archibald. Archie nakonec tento souboj prohrál o 0.186. Se ztrátou více než 25 vteřin přijel na třetím místě John Burrows.
Supersporty se staly kořistí Michael Dunlopa, který na druhého Farquhara najel 1.884 vtřeiny. Třetí v cíli Adrian Archibald už ztrácel 34.295.
Superbiky měly velmi podobnou režii. Opět se o vítězství bojovalo mezi Ryanem Farquharem a Michaelem Dunlopem a opět ze souboje vyšel vítězně Michael. Nutno podotknout, že Ryan startoval se superstockem, zatímco Michael měl k dispozici plnokrevný superbike ZX10R ze stáje Paula Birda. Se ztrátou bezmála 38 vteřin si pro bronz dojel John Burrows. Velké rozdíly mezi jezdci byly způsobeny zejména nepříznivým počasím.
Závěrečný program obstaraly obě support třídy. V juniorech bylo pořadí na prvních třech místech Ronan Pentony, Ciaran O´Callaghan a Tom Llewelyn. V seniorech zvítězil Gary Miller před Markem Shielsem a Reubenem McPhee.