Tak už to zase začalo, aneb jaký byl Cookstown a Hengelo
Tak se nám nová road racingová sezóna rozjela doslova na plné pecky. Premiéru tradičně obstaralo anglické Scarborough, to bylo na programu 11. a 12. dubna.
Na smaragdovém ostrově se, tak jako v předchozích letech, začíná v Cookstownu. Nejinak tomu bylo i letos. Pohled do startovky sliboval hodně zajímavé a napínavé souboje. Já se tedy asi nejvíc těšil na Tyco boys, kteří ze samurajských Suzuki, přesedlali na bavoráky. Ale i další jména, Dean Harrison, Jamie Hamilton, Derek McGee, Derek Sheils, Michael Dunlop…. a v neposlední řadě i Michal Dokoupil a Veronika Hankocyová, slibovala velkou porci adrenalinu.
Na cestu se se mnou vydal, vlastně už taky tradičně, parťák Michal Jiroš. Navíc jsem měl zprávy o dalších českých klucích, kteří jeli, nebo tedy spíš letěli, den po nás. Domorodci nám předpovídali, že počasí nebude nic moc, mělo celý víkend pršet, ale nějak nás to nerozhodilo, v téhle krásné zemi se klidně vystřídají všechna roční období v jeden den. No ale nepředbíhejme.
Z dublinského letiště jsme odcestovali směr Northern Ireland do města Lisburn, ležícího v těsné blízkosti Belfastu. Proč do Lisburnu? Na to je jednoduchá odpověď. Jel jsem navštívit svého kamaráda, kterého jsem od loňského května neviděl, jenom jsme si po tu dobu pouze psali. Modří už asi ví, o koho jde, pro ty ostatní – jeho jméno je Michael Pearson. Setkání bylo opravdu dojemné, Michael vypadal výborně, po zdravotní stránce se od našeho posledního setkání vše vylepšilo nejméně o 1000%. Pokecali jsme o životě, o závodech, prostě o samých důležitých věcech. Večer dorazila i Diane a Lee, takže nás byl najednou plnej barák. Dá se říct, že vlastně hned na začátku letošní cesty do Irska, přišel její vrchol. Michael spolu s Diane budou příští víkend přítomni i v Hořicích, takže může být, že se s nimi potkáte třeba i někde okolo tratě, aspoň to tedy máme v plánu.
Páteční probuzení přineslo zamračenou oblohu, ale na déšť to nevypadalo. No jenže tady se na to nedá moc spoléhat. Jedinou jistotou, že nakonec nebude pršet, bylo to, že jsem měl s sebou deštník, zatímco sluneční brýle jsem zapomněl doma…. Cestou do Cookstownu jsme se ještě zastavili u největšího britského jezera, Lough Neagh. To je ta velká voda ležící uprostřed Severního Irska. Váže se k ní docela zajímavá legenda, kdysi dávno žil v místě zvaném Giant Causeway (to je nádherný přírodní úkaz na severním pobřeží ostrova) obr. Ten se z nějakého důvodu rozkamarádil s jiným obrem, který žil ve Skotsku. No a kluci po sobě čas od času házeli přes moře šutry. Jeden z těch kamenů byl tak velikej, že po jeho vyzvednutí se ta díra hned zalila vodou, tak tedy vzniklo jezero Lough Neagh. Příběhu ještě není konec, ten šutr byl tak těžkej, nebo obr tak vysílenej to už nevím, že spadnul do moře mezi irským a skotským pobřežím a jak praví legenda, tak vznikl bájný Isle of Man.
No vraťme se ale k závodům. Páteční tréninky probíhaly celkem bez problémů, jenom ta zima byla fakt děsná. Naštěstí ale aspoň nepršelo. Asi největší zážitek bylo sledovat Michaela Dunlopa, jak ve výjezdu ze zatáčky u Braeside Bar (to je ta cílová levotočivá) krotil divokýho superbika Milwaukee Yamaha. To byl fakt nářez, až se tajil dech. Výjezdy v hlíně po zadním, pár centimetrů od bariéry, čas od času s nohami vlajícími mimo stupačky…. ale nikdy neubral! Tyco boys, William a Guy, byli pekelně rychlí a přitom jejich styl jízdy byl dokonale uhlazený. Ale i na ostatní byl super pohled. Nejrychlejší čas zajel Derek Sheils právě před Michaelem Dunlopem a Derekem McGee. Řeč je samozřejmě o třídě superbike. Indi zajel 37.čas, dlužno podotknout, že jel na motorce s obsahem 600cc.
Supersporty zcela ovládl William Dunlop, na dalších místech byli Derek McGee a Jamie Hamilton. Indi měl sedmadvacátý čas. Nejrychlejší trojku v supertwinech tvořili James Cowton, Jamie Hamilton a Andy Farrell. Indi si konečně spravil chuť, sedmé místo bylo hodně solidní.
Na závěr tréninků se přece jenom rozpršelo a ani světelné podmínky nebyly nic moc. Pořadatelé se tak celkem rozumně rozhodli zrušit plánované páteční závody a přesunout je na sobotní ráno. Pršet vydrželo skoro celou noc, že by ta předpověď nakonec vyšla? Naštěstí po ránu déšť ustal a protože sobotní program zahájili klasici a zrušené tři páteční závody, jezdily pak všechny třídy už zase na suchu.
Největším smolařem sobotních závodů byl Michael Dunlop. Podařilo se mu dvakrát havarovat, ale i tak si připsal vítězství ve třídě twinů. Měl to sice těsné, do jedné vteřiny se v cíli vešel spolu Micko Sweeneym, Jamie Hamiltonem a Jamesem Cowtonem. Indi nakonec dojel osmý, těsně za Andy Farrellem. Druhý Dunlopův pád přišel v šestém kole závodu Cookstown 100 superbike „A“ (to byl hlavní závod dne).Do té doby jezdil za Guyem Martinem a když se v nájezdu právě do toho šestého kola dostal za nadšeného aplausu tribun do čela, v Mackney to neustál a šel k zemi. Vítězství tedy bral Guy před Sheilsem a Deanem Harrisonem. Open Race A, tedy taky superbiky, vyhrál opět Guy Martin před Michaelem Dunlopem a Derekem Sheilsem. Rozdíl mezi prvním a druhým v cíli byl 0.114 s. Invitation Race třídy supersport s přehledem vyhrál William Dunlop. Za ním to ale doslova vřelo, pánové Dean Harrison, Jamie Hamilton, James Cowton, Derek McGee a Derek Sheils si to rozdávali opravdu natvrdo, korektně, ale tvrdě. Přesně tak, jak vypadá opravdivý irský road racing. Co budu povídat, při pohledu na tyhle střelce nebyla zima nikomu. Supersporty A vyhrál opět William, ale tentokrát mu to hoši nedali zadarmo. Už byli pořádně rozjeti a bylo to znát.
Večer jsme u pivka závody rozebrali s Trevorem a Jollym, doladili program na hořické zatáčky no a ráno šupem na letiště a hajdy domů.
----------------------------------------
Hned následující víkend se jelo na závody zase. V pátek jsem zapakoval věci a hurá směr holandské Hengelo. Cesta proběhla v pohodě a při příjezdu do depa jsme českou uličku našli velmi rychle. Všichni naši kluci byli pohromadě a vlastně to bylo naše letošní první setkání. Tradičně jsem si obešel depo. Ta obchůzka byla docela náročná, přece jenom tam bylo hodně známých, Wolfi Schuster, Tuukka Korhonen, Olaf Romijn, Didi Grams....., bylo u toho hoodně veselo.
Noční teplota klesla až k +1°C, takže když se ráno objevilo sluníčko, měl jsem pocit, že bude teplo, tak jsem vyrazil jen v tričku, no rychle mě to vyvedlo z omylu, takže další vrstvy oblečení přišly vhod. Během sobotních tréninků jsem si obešel trať a sledoval hlavně počínání našich jezdců. Mára Červený byl od samého začátku jedním z největších favoritů, místní hlasatel ani nekomolil jeho jméno, takový respekt tam má. Naši nováčci ve střídě superbike, Petr Bičiště a Pepa Lukšík se seznamovali s tratí, zatímco ti zkušenější, Kamil Holán, Alda Nechvátal a Pavel Tomeček, se už plně mohli věnovat nastavení motocyklů. Odpoledne se pak i docela oteplilo a hned to bylo znát i na časech. Bohužel na brzdách před zatáčkou Boschbocht si ustlal Pavel Tomeček. Tomís byl v pořádku, ne už tak jeho ZX10. Pro zbytek víkendu se z Tomíse tak stal divák.
V prvním závodu supersportů se do vedení dostal jeden z favoritů Joey den Besten. Za ním byl v těsném závěsu Mára, Kevin De Frenne a Cliff Kloots. Tři kola před cílem šel Marek na brzdách v Molenbocht do vedení a to udržel až do konce. Joey den Besten byl nakonec za ulitý start penalizovaný a tak mu ve finále patřila třetí příčka. Druhý náš zástupce v téhle třídě, Petr Košťál, dojel dvacátý. Kdo mě ale hodně zaujal, byla křehká Holanďanka Jolanda van Westrenen a Ital Luca Gottardi. Jolanda jezdila celý závod ve skupině bojující o dvanácté místo a bylo vidět, že si s ní kluci nevěděli moc rady. Tak holka jela jak čert, fakt byla pekelně rychlá. Luca, ač startoval ze druhé řady, asi moc spokojený nebyl. První kolo projížděl někde okolo dvacátého místa, ale zabojoval a v cíli z toho nakonec bylo Top10.
Pro někoho možná překvapení, ale Didi Grams nezískal pole postition pro závody třídy superbike. Byl až čtvrtý, před ním byli Sebastian LeGrelle, Koen Zeelen a Johan Fredriks. Didi byl ale, jako vždy, velmi dobře naladěn. První závod vyhrál Le Grelle, druhý dojel Zeelen a třetí Vincent Lonbois (wild card). Didi skočil čtvrtý. A jak dopadli naši? Kamil Holán devátý, Alda Nechvátal jedenáctý, Petr Bičiště čtrnáctý a Pepa Lukšík dvacátý.
Před druhým závodem supersportů se začaly stahovat mraky. Závod se ale naštěstí odjel na suchu. Mára tentokrát nenechal nikoho na pochybách, kdože momentálně téhle třídě kraluje. Za ním ale byla velká bitva mezi Gottardim, den Bastenem, Klootsem a De Frennem. Cílem pak za Markem projel na druhém místě den Basten, třetí Kloots a čtvrtý De Frenne. Petr Košťál dokončil závod dvaadvacátý. Jolanda zopakovala výborný výsledek z první rozjížďky a patřilo jí třinácté místo v cíli.
Druhý závod superbiků se už jel za deště. Před startem odstoupilo několik jezdců, mezi nimi i Pepa Lukšík. Po prvním kole odstoupil i Petr Bičiště. Závod se stal kořistí Johana Fredrikse před Didi Gramsem a Sebastianem Le Grellem. Kamil dojel osmý, Alda třináctý.
V ostatním programu se samozřejmě představili i sajdkáristi, nechyběly domácí supertwiny a mona, pohár BeNeCup pro supersporty a superbiky, stejně tak jako klasici a třeba i třída 50cc.
foto wusa