Skerries Road Race (3)

Jak už jsem zmínil dříve, na závodech ve Skerries bylo asi 10 nebo 15 tisích lidí. Fakt se to blbě odhaduje, ale to číslo jsem si nevycucal já, to je odhad lidí, kteří sem jezdí déle než já   Diváci jsou velice spořádaní, ale hlavně jsou to všichni velcí fandové a znalci. Ano všichni i ženský, to mě třeba překvapilo.
Na závodech jsem snad neviděl nikoho, kdo by neměl na sobě oblečení na motorku nebo tričko z nějakých závodů nebo aspoň čapku. Když jsem pak v depu viděl kamióny s reklamníma předmětama, ani jsem se nedivil. Na tom je třeba vidět obrovský fandovství.
O tom, jak diváci komunikují s marshally, jsem už psal. Když nás slyšeli mluvit česky, okamžitě se každý ptal, odkud že jsme a jak se nám líbí v Irsku a co říkáme na závody. Když jsem jim odpovídal, že je to madness jenom se usmívali (jako Victor) a říkali, že je to přece normální.  Mnohým z nich jsem psal do programů naši domovskou internetovou adresu (myslím tím ofic stránky AMK i tohoto fóra). Všichni mi říkali, že je doma zkontrolují, možná se třeba i někdo zaregistruje
I když tam skoro všichni popíjeli neviděl jsem nikoho na šrot. Je teda fakt, že pivo tam pili jenom Severní Irové, domáci pili spíš cinedrlu, to je takový divný pití, který chutná jako něco mezi šampaňským a pivem. Dělá se to prý z jablek, má to pěnu a barvu piva, tak jsem to nazval jablečným pivem. Oni totiž v Irsku nesmějí konzumovat alkohol na veřejném prostranství.
Odhaduju, že minimálně 80% diváků bylo na motorkách a to i přes to (nebo možná právě proto), že celý pátek před tréninky lilo a celou noc mezi pátkem a sobo´tou přkvapivě lilo taky. Chvílemi mi to trhalo srdce, když jsem v kempu vedle stanů viděl takový skvosty, na který padal irish liquid sunshine. Hold jiný kraj jiný mrav.
Ale lidi jsou pohodáři. Jdeš třeba po ulici a potká tě nějakej děda, který tě v životě neviděl a už asi neuvidí, ale nemá problém ti říct "Ahoj, jak se vede?". Takových tam potkáš 80 ze 100. Nádhera. Pak jsem se úplně těšil někoho potkat, abych mohl pozdravit jako první.