Skerries Road Race (1)

V červenci jsem měl konečně možnost na vlastní oči vidět, jak se závodí v Irsku. Kdo máte aspoň trochu rád přírodní okruhy, vřele doporučuji nějaký road race made in Ireland (nebo made in Northern Ireland) vidět na vlastní oči.

Je to fantastické a těžko posatelné, mám spousty fotografií (více než 300ks ze samotných závodů), mám video, ale nic z toho nevyzní jako přímý kontakt. To se jenom těžko dá popsat.

Organizace závodů je diametrálně odlišná od Hořických Zatáček. Zprvu to vypadalo trochu jako chaos, ale asi to mají zaběhané a vyzkoušené a všechno probíhalo bez sebemenší chybičky.

Pár postřehů, které by bylo pěkné vidět třeba i v Hořicích:
- příjezd závodníků na trať (ať do zaváděcího nebo zahřívacího kola) je vždycky za asistence marshalla na motorce, který celé pole vede za sebou, to je signál pro traťové komisaře, aby zapískali na své píšťalky a začali vyhánět lidi z trati (přesun z místa na místo je zásadně po trati, ono to jinudy ani nejde). "Vyhánění" se ale odehrává oboustraně slušně, bez nadávání a s úsměvem.
- pole startujících je rozdělené do tří skupin, které startují asi s 10ti sekundovými intervaly mezi sebou (každá skupina čítala asi 12 jezdců, skupina je vytvořena na základě tréninkových časů - takže jsou seřazení sestupně)
- po startu třetí skupiny vyráží na trať flying doctors, což jsou skuteční doktoři na motorkách (firebladeRR, RSV Mille atp.). Hoši jsou speciálně označeni, mají oranžové brašničky, ve kterých mají potřebné náčiní pro první pomoc. Jedou takovou střelbu, že by klidně mohli jet závod (slider na silnici, či jízda po zadním na skocích jsou naprosto normálním jevem). Viděl jsem třeba pád jednoho z klasiků (naštěstí vše v pohodě), než stačil chlapík vstát ze silnice (a to nebylo v prvním kole), byli u něj čtyři flying doctors (tihle doktoři na motorkách jsopu vidění pouze a jenom na závodech v Irsku a v severním Irsku). Neuvěřitelné!
- při pádu jde vždycky červená vlajka, jezdci okamžitě zastavují v nějakém bezpečnějším místě (křižovatka atp.) a dělají prostor flying doctors a případně dalším záchranářům, když je havarovaná motka naložena do sběrného vozu, teprve pak dojedou do prostoru startu

Vlastní trať - to je prostě pecka! Okruh ve Skerries měří 2,9 míle, je hooooodně rychlý, ale asi jeden kilometr tratě je silnice široká 3m (fakt jsem to krokoval). A to je v takovém místě, kde je mírné klesání s muldou, na které se na pětku na plný plyn jezdilo tak asi 50m po zadním s dopadem 20cm od krajnice, někteří jezdili i po hlíně. Jinak jsou tu tady k vidění i tři hodně pomalé zatáčky, na kterých se dalo předjíždět na brzdy. Asi nejvíc mě učarovalo místo zvané Dukes Bend, což byla série mírných protahováků, které se jezdily na pětku a šestku full gas. To by nebylo tak hrozné, ale každá z těch čtyř zatáček se jezdila stylem - rameno nebo hlava na zeď!!! Jinak to nejde prostě projet (trochu to připomínalo MacauGP ale bez svodidel). Divácké prostory byly všude, jenom na několika málo místech byla cedule, že se jedná o zakázaný prostor, ale nebylo jasné odkud pokud, takže to bylo na domluvě s traťákem nebo na vlastní odvaze. Trať má pouze tři únikové prostory (což jsou shodou okolností křižovatky), jinak je po celém obvodě lemována kamenými zdmi s porostem trávy nebo živého plotu. Na těch zídkách můžeš buď sedět, nebo ležet, jak je libo. No a frajeři kolem tebe lítají 250km/h a když natáhneš nohu dopředu, tak ti ji urazej.
Točil jse třeba video právě v Dukes Bend, trochu jsem natáhl ruku dopředu a při každém průjezdu jsem čekal, kdo mě ji ustřelí. Když jsem pak v depu kecal s Victorem Gilmorem a říkal mu, že jsou cvoci, tak se jenom smál. Stejnou reakci jsem dostával i od diváků. Mimochodem těch bylo na závodech asi 10 nebo 15 tisíc a skoro všichni na motorkách.

Depo vypadá podobně jako ta dvě Hořická, která už nejsou přímo v campingu. Prostě louka, na ní stany a karavany. Závody skvělé, k vidění byli takové hvězdy jako Michael a William Dunlopové (synové nedávno zahynulého Roberta Dunlopa), Samuel Dunlop (bratranec), Adriam McFarland, Ivan Lintin, Adrian Archibald, Keith Amor, Ryan Farquhar, Gary Johnson, Michael Weldon a sposty dalších.

Jak jsem sliboval, v pátek večer po tréninku (trénuje se v pátek od 15:00 do 21:30, závody jsou zásadně v sobotu) jsem obešel depo s cílem představit 300 Zatáček i ostatním jezdcům, pozvat je na příští zatáčky a dát jim pár suvenýrů ze Zatáček (díky Železníku) a vlastní DVD z roku 2006 a 2007.
Už ve Skerries mi svoji účast přislíbili třeba Paul Maguire (250cc a 600cc, mimo jiné to byl kámoš Joey Dunlopa, se kterým občas vyrážel na závody do Evropy), Darwyn Young (600cc), ten byl tak nadšený, že se ptal, jestli by mohl s sebou vzít i pár dalších závodníků), Victora Gilmora beru jako samozřejmost, což mi sám ostatně i potvrdil (prý přijede vyhrát), mluvil jsem i s jeho hlavním sponzorem Trevorem Lindseyem, který se do Hořic už moc těší. Dalšími byli Barry Davidson (250cc a 600cc obě po Ryanu Farquharovi), který říkal, že když pojede nějaká větší skupina, že pojede taky a Adrian Coleman (125cc).
Největší pecky mám ale nakonec.
Mluvil jsem s Jimem Dunlopem, třetím z bratrů Dunlopových a otcem Samuela, jednoho ze tří pokračovatelů slavného rodu. Byl nadšený a říkal mi, že když Zatáčky nedáme do stejného termínu jako je NorthWest200 nebo jako je týden tréninků TT, že by se v Hořicích mohli objevit. Dalším byl Adrian McFarland, kterého jsem vyrušil od steaku. Tak dlouho se vyptával, až mu vystydnul. Závěr byl ale jako z říše snů - McFaralnd má velký zájem Hořice příští rok jet (on už to sondoval letos), protože NW nejezdí (startovné tam činí 2000GBP). No a jako třešničku na dortu jsem si dal Ryana Farquhara. S Ryanem jsem mluvil asi 10 minut a vyptával se na všechno možné opravdu s velikánským zájmem. Na konec rozhovoru mi řekl - když nebudete mít stejný termín jako NW nebo TT, za rok mě máte v Hořicích!!!!