Skerries 100
Letošní ročník Skerries 100 připadl na 1. a 2.července. Diváky i jezdce po oba dva dny doprovázelo nádherné slunečné počasí s teplotami okolo 24°C. To mělo samozřejmě za následek velké množství diváků, kteří se okolo celé trati sešli. Pořadatelé letos připravili několik novinek v podobě nových tribun.
Letošní závody ve Skerries byly plně pod taktovkou Williama Dunlopa. William zvítězil ve všech závodech, ve kterých startoval. William byl nadšený zejména ze superbiku Honda ze stáje Wilson Craig. Jak sám říkal, nejraději by na téhle motorce jezdil pořád. Jeho vítězství v Grand Final přišlo po dlouhé pauze. Poslední Grand Final vyhrál ve Walderstownu v roce 2007, tehdy sedlal Raymond Lylleys Suzuki. Hodně dobře si vedl i Michael Pearson, který byl trochu znevýhodněný tím, že jel pouze třídu superbike na BMW. Takže neměl tak velkou možnost k pořádnému rozjetí se. I tak šesté místo v Grand Final je velmi slušným výsledkem.
Velký souboj se odehrál ve třídě supersportů, mezi bratry Dunlopovými. Michael na svého staršího bratra tentokrát nestačil, do cíle dojel ale v s těsnou ztrátou pouhých 0.3 vteřiny. Třetí byl Davy Morgan, který si ještě odnesl stříbrný věnec za dopade a v Grand Fina,l zůstal jen těsně pod pódiovým umístěním.
Trochu zmatků nastalo okolo vyhodnocení třídy 250cc. William Dunlop ji sice s přehledem vyhrál, ale nefunkční transponder byl příčinou zasedání jury, která nakonec rozhodla ve Williamův prospěch.
125cc
1. William Dunlop Delaney Honda
2. Wayne Kennedy Honda
3. Nigel Moore Honda
4. Darren Burns Honda
5. Sam Dunlop Honda
250cc
1. William Dunlop MD Honda
2. Davy Morgan DMSC Honda
3. Wayne Kennedy Honda
4. John Ella Honda
5. Ed Manley Honda
Supersport 600
1. William Dunlop Wilson Craig Honda
2. Michael Dunlop Street Sweep Yamaha
3. Davy Morgan CSC Branson Yamaha
4. Derek Shiels Honda
5. Adrian Archibald Suzuki
Grand Final
1. William Dunlop Wilson Craig Honda
2. Michael Dunlop Street Sweep Kawasaki
3. Derek Shiels Honda
4. Davy Morgan Strangford Holiday Inn Suzuki
5. John Burrows Suzuki
fotografie Alan Armstrong