Otazník nad budoucností severoirských závodů
Pořádání motocyklových závodů, a těch na přírodních tratích obzvláště, znamená pro pořadatele velikánkou porci mravenčí práce. A je jedno, jestli je pořadatel z českých zemí, či odněkud z Evropy nebo ostrovů.
Velký problém momentálně řeší v Severním Irsku. Je to otázka pojištění celého podniku, když v letošním roce došlo k výraznému navýšení pojistných částek. Skoro se až zdá, že i když motocyklové závody nejdou prostě jen tak zrušit nějakým rozhodnutím, přece jenom jejich pořádání je vyjádřením svobodné vůle jak pořadatelů, tak jezdců a v neposlední řadě i sponzorů a fanoušků, tak se přece jenom někdo snaží nalézt cestu, jak život těmto nadšencům řádně zkomplikovat.
Obdobná situace vlastně panuje i v pojištění motorových vozidel pro běžný provoz. Třeba v takové Irské republice nejsou skupiny řidičského oprávnění odstupňovány podle věku, jako u nás. Takže teoreticky si osmnáctiletý kluk může pořídit třeba litrovou motorku. Problém ale nastane ve chvíli, kdy si ji bude chtít dát pojistit (povinné ručení). V tu chvíli je to pro jeho věkovou kategorii taková pálka, že je prakticky nepojistitelný…
Abych se ale vrátil k závodům. MCUI v úterý večer (15.1.2013) odmítl tvrzení, že zvýšení nákladů na pojištění motocyklových závodů, je pověstným posledním hřebíčkem do rakve pro tento sport na národní úrovni. Dva vysoce postavení činovníci z řad pořadatelů, jsou ale opačného názoru. Mervyn Whyte (ředitel závodu North West 200) a Bill Kennedy (šéf závodů v Armoy, je to bratr bývalého člena Armoy Armada Franka Kennedyho) se obávají, že rostoucí pojistné je předzvěstí zániku menších irských podniků. Národní akce, jako třeba Cookstown 100 a Mid-Antrim 150, mají nárůst na pojistném o celých o 3.455 liber, tedy z původních 12.315 liber na 15.770 liber. Tak praví návrh zákona o pojištění Severním Irsku. U mezinárodních závodů (North West 200 a Ulster Grand Prix) vzrostla pojistka o 27% z 23.810 liber na 30.130 liber. Jak uvedl Mervyn Whyte, ředitel závodu na NW200, dlouhodobé vyhlídky národních podniků, jako třeba Bush nebo Mid Antrim 150 nejsou tedy dvakrát růžové.
"V současné době existuje pouze několik společností, které mají zájem o pojištění pro silniční závody a náklady prudce stoupají," řekl Whyte a pokračuje, "jsem si jistý, že některé z menších závodů budou bojovat se splněním těchto dodatečných nákladů, a to bude mít významný dopad na sport. Na NW budeme nuceni utáhnout opasky v době, kdy bychom chtěli investovat více peněz do naší akce."
Kennedy k tomu dodal, že pokud návrh projde, bude to neúspěch, který by mohl znamenat konec některých národních závodů v Severním Irsku. V současné době zde existuje pět národních silničních závodů - Cookstown 100, Tandragee 100, Bush, Mid Antrim 150 a Armoy.
Nicméně, Jack Agnew, předseda řídícího orgánu - MCUI - odmítl slova zmiňovaných pánů.
"V současné době jsou v kalendáři všechny národní závody a tak se pokračuje v letošním roce ve stejném duchu, i když Bush je stále nejistý. Klub Bush ještě chce o nákladech za pojištění diskutovat s naším centrem. Bylo by to velmi smutné přijít po odchodu takových jezdců, jako Ryan Farquhar, John Burrows a Adrian Archibald ještě o závody. Jejich odchod ale zároveň otevírá dveře pro další jezdce, kteří budou mít větší šance se prosadit. Už několikrát jsme byli v podobné situaci, když jsme v průběhu let ztratili nejlepší jezdce, ale vždycky se našly nové talenty, které čekaly v zákulisí. Bude to těžké, ale jako organizace, která má na starosti motocyklový sport, se budeme snažit, aby se tento sport stal nákladově efektivní, jak je to bude možné."
Jednou z variant je, aby od roku 2015 bylo možné na závodech vybírat vstupné. Tuto možnost mají zatím jenom pořadatelé Ulster Grand Prix. K tomu, aby se možnost vybírání vstupného stala běžnou součástí závodů, je potřeba změny v zákoně, který to momentálně neumožňuje. Lidé v této zemi měli tuto kratochvíli bezplatnou, i když je pravda, že na mnoha závodech na národní úrovni, pořadatelé prodávali třeba malé samolepky s nápisem: „Podporuji ten a ten závod, nebo klub“.
Samozřejmě i v Severním Irsku najdete sporty nebo kulturní akce, které mají velikou státní finanční podporu, ale motocykly k těm vyvoleným zrovna nepatří a to i přesto, že jsou nesmírně populární a de facto jsou sportem číslo jedna. Nebo že by právě proto? Nepřipomíná to i situaci u nás doma?