Northern Ireland
Severní Irsko je země modrých hor a parků, jezer a spletitých slatí, bílého písku Atlantiku a vnitrozemského moře.
Ve skutečnosti je to země, která jen předstírá, že je malá. Desítky malých měst jsou schované v údolích v zeleném venkově, rybářské vesnice jsou roztáhnuté podél břehů.
Věže a věžičky kostelů lemované živými ploty představují bouřlivou minulost země, která ještě dnes rezonuje a také pomohla vytvářet krajinu. Osobitým vzorem doby jsou například zříceniny hradů. Byly stavěny už od 12. století. Pro jednu část obyvatelstva představují symbol hrdosti a vzdoru, pro druhou symboly útlaku. Dnes jsou považovány za nejlepší ulsterské architektonické skvosty.
Silnice jsou vynikající, s množstvím kilometrů dálnic a čtyřproudových komunikací, nikdy víc, než půl hodiny vzdálených od moře. Vedlejší silnice jsou dobře značené a jsou na nich vhodná místa pro pikniky a kempování.
Dopravní zácpy jsou povětšinou vytvářeny pouze stády ovcí a dobytka, když mění pastviny. Počasí je vrtkavé, ale déšť udržuje zemi v magicky smaragdové zeleni, a když vítr zafouká mraky daleko na moře, je na horách neuvěřitelně modré nebe. Vzduch je čistý a tak sladký, že vždycky budete chtít otevřít okna a nechat větru vniknout dovnitř.
Protože Severní Irsko má rozlohu pouze 5500 čtverečných mil, uvidíte většinu z hlavních atrakcí této země, aniž byste najezdili více než 500 kilometrů.
Severní Irsko je zemí, která dala světu takové osobnosti, jakými byli Joey Dunlop anebo třeba fotbalista George Best, po kterém je pojmenovaný i nový terminál belfastského letiště.
Pro milovníky motocyklových závodů je Severní Irsko zemí přímo zaslíbenou. Ač je Ulster součástí Spojeného království, tamní roadracingový šampionát se jede i v Irské republice. Celkem je na programu 12 závodů, z nichž se celých sedm jede právě na severu.
Jedou se tu i dva ze tří nejprestižnějších ostrovních závodů – North West 200 a Ulster Grand Prix, která měla do 70. let dokonce statut závodu mistrovství světa. Ale i ostatní národní podniky si mezi místními jezdci a fanoušky vydobyly svůj respekt a obdiv. Mnohdy možná větší, než u zmiňovaných dvou. Téměř na každém kroku se člověk setká s něčím, co připomíná motocyklové závody, které tu jsou populárnější než fotbal nebo golf. Města jako Ballymoney, Armoy, Cookstown, Dundrod, Mid Antrim, Coleraine, Tandragee… atd. to jsou prostě pojmy.
O to potěšující je, že se na irské roads vydali i naši jezdci. V novodobé historii, která se začala psát teprve nedávno, byl tím prvním Michal Dokoupil, který tady až dosud zaznamenal dost pozoruhodných výsledků a to nejen v jednotlivých závodech, ale i v celkovém hodnocení irského šampionátu. Indiho pak následoval Michal Jiroš (Ulster Grand Prix), Olin Hanák (Ulster Grand Prix a Cookstown), Petr Homola (Ulster Grand Prix) a Mrtin Sucháček (Ulster Grand Prix). Samozřejmě nemůžu zapomenout na Veroniku Hankocyovou, která se velmi rychle rozkoukala a dnes patří ke špičce tamních závodnic. Indi s Veronikou pojedou letos opět celý irský mistrák, ale kromě nich se na zkušenou chystá vydat i pár nových lidí, kteří chtějí na legendárních tratích závodit v nadcházející sezóně. Předně je to Petr Bičiště, který pojede North West 200 a na Ulster Grand Prix se chystá Richard Sedlák s Jirkou Petrlou. Všem samozřejmě držím pěsti, ať si to tam pořádně užijí.
Jak fascinující je osedlat motocykl a svést se po tratích, kde se doslova psala historie motocyklových závodů, která tady doslova dýchá z každé zatáčky, z každé kamenné zídky, prostě všude. Teprve za řidítky si ale člověk uvědomí, co to vlastně znamená real irish road racing. Silnice jsou povětšinou ve velmi dobrém stavu, množství zatáček a terénních nerovností skýtá záruku skvělé zábavy. Chce to ale koule.
Ale i pro běžného cestovatele určitě stojí za to, vyzkoušet si tamní roads, je to nezapomenutelný zážitek. Krajina je rozmanitá, kopcovitá a jak jsem poznamenal v úvodu, téměř z každého druhého kopce je vidět na moře. Jedním slovem nádhera….