Luboš Jelínek

Dnešním hostem je poděbradský Luboš Jelínek.

Luboši, jak ses dostal k motorkám a k závodům?

Ahoj, na závody mě přivedl můj táta Josef Jelínek, se kterým jsme, spolu s bratrem Romanem, už někdy od roku 1983 objížděli závody v Dymokurech, Hořicích, Jindřichově Hradci, Moravské Třebové atd. Táta také na pár závodech startoval v kubatuře 250ccm na Jawě.   

Tak jablko, zdá se, nepadlo daleko od stromu. To byla ale cesta k motocyklovým závodům. Jak to bylo s tvými závodnickými začátky?

V roce 1989 jsem  již byl od závodění jenom kousek. Na spadnutí byla koupě Rotaxu 250 od pana Petrlička, což se nakonec  nepodařilo. Důvod byl celkem jasný, nepodařilo se mně sehnat dostatek… však každý asi ví čeho.

K závodění jsem se nakonec dostal  až v roce 2008. Po dotazu na moji manželku Romanu, zda by byla pro, abych se aspoň jeden rok sklouznul a splnil si tak životní sen, odpověděla, že by to nebylo špatné podívat se po závodech a zažít tu atmosféru. Tak jsem vyrazil do Itálie pro první závodní CBR 600 F, poté následovala CBR 600RR a Hondičce jsem zůstal věrný i nadále. Minulý rok  jsem si pořídil CBR 1000RR, se kterou startuji ve třídě Superbike.

Kterých výsledků si ceníš nejvíc? A je nějaký závod, na který bys nejraději zapomněl?

Mezi úspěchy bych zařadil  rok 2012 3.místo v závodě CEC v Mostě, kdy jsme startovali v třídě supersport  v týmu s Michalem Dokoupilem . Špatný závod? To bylo loňské Grand finále v Havířově. Pád a zranění Olina, to asi nikomu nebylo dobře, ale nakonec se stal zázrak a dobře to dopadlo.

Kdo s tebou jezdí po závodech?

Před sezonou mě motorku připravuje a zásadní  věci  řeší Michal,,Šutr“ Čáp. A hlavní práci a přípravy před závody zařizuje můj syn Luboš. Při závodech mají práci okolo motocyklu na starosti syn Luboš, bratr Roman a kamarád Petr Piky Šípek. Samozřejmě nesmím vynechat manželku Romanu, která má na starosti bohatý catering.  Dále bych chtěl poděkovat STK DISKARD  Praha, Café Oliver Poděbrady a Charles Bar Poděbrady, kteří mi pomáhají s financemi.

Jaký je tvůj plán pro letošní sezónu?

Je to celkem jednoduché. Odjet opět závody v Česku, zavítat do Kopčan a občas i na autodrom. Ale někdy v budoucnu bych ještě chtěl zkusit nějaký nový okruh třeba v Německu nebo jinde v Evropě a nějaký závod série IRRC.

Jako jezdec seriálu na přírodních okruzích máš asi k závodění v tomto prostředí vřelý vztah. Co si o něm myslíš? Jak to vůbec máš, dromy nebo přírodu?

Preferuji přírodní tratě, samozřejmě Hořice to je vždycky hukot a plnej dům. V  Těrlicku a  v  Dymokurech  si parádně zataháte, líbilo se mě i v Kopčanech, kde byly pěkné závody. Rád jezdím i autodromy nejraději Most.

Závody na  běžných silnicích je klasický motocyklový sport a po revoluci, když byl boom závodů na autodromech to již vypadalo na to, že je v Česku s Road racingem konec. Je fajn, že existují nadšenci, který se postarali o to, že Road racing v Česku přežil a oprášila se sláva starých okruhů.

S tím souvisí i další otázka. Co říkáš na roztříštěnost současný český silnice? Ptám se na situaci okolo ACCR a CAMS.

Pořádání mistráku na přírodních tratích je skvělý počin, jen by chtělo alespoň toto sjednotit, ale to již v  rozhovorech padlo, myslím, že je to patová situace, ale máme wusa cup, což je plnohodnotný. A navíc se proslýchá, že CAMS bude počítat body dohromady ze všech v ČR.

Tak nezbývá než věřit, že vše spěje do bodu, kdy bude jeden oficiální mistrák. Půjdeme na to, co máš oblíbené. Nejprve se zeptám na jídlo a pak mě zajímají tví oblíbení jezdci.

Co se týče jídla tak mám nejraději svíčkovou a pivko. V muzice jsem rockovej, ale musím říct, že i Riči Sedlák pěkně hraje J

Oblíbený  jezdec je Kevin Schwantz, z českých Bohumil Staša a Petr Hlavatka, které sledovat byl neskutečný zážitek.

Na závody jezdím již dlouhou dobu s ostřílenými mazáky Jirkou Kozelkou, Petrem Vajnerem, Františkem Špačkem, Zdeňkem Sedláčkem, se kterými si velmi rozumíme a stali se z nás kamarádi.

Tak jo Luboši, dík za tvůj čas a odpovědi a ať tě závodění ještě hodně dlouho baví.