Karel Brandtner

Jezdec se startovním číslem sedm je pro svůj velmi pohledný jezdecký styl ve startovním poli opravdu nepřehlédnutelný.

Nejdřív se nám představ, tedy jméno a příjmení a odkud jsi.

Ahoj, všechny zdravím, jmenuji se Karel Brandtner a občas mi lidé říkají přezdívkou Chupa. Pocházím z ráje slivovice, z Valašska, z obce Krhová.

V jaké třídě startuješ?

Tak můj první start nastal v první třídě ZŠ, závod jsem zdárně dokončil, poté jsem startoval na střední, kterou jsem taky dojel s úspěchem, na vysokou jsem si netroufl. Start odkládám v nedohlednu. Takže mně momentálně zůstala třída do 600 ccm.

V první třídě jsme začínali všichni, pro některé to třeba byla i konečná. Závodíš teda docela dlouho, jak ses k závodění dostal?

Jako každý prvňák jsem začal  v 6ti letech a to na trojkolce, kde jsem vyhrával závod k brance a zpátky proti bratranci. Už v těch letech, jsem věděl, že je ve mně velký potenciál. Pak ale nastala dlouhá pauza, na kterou jsem navázal v roce 2008 a to na závodech CEC. K závodění na motorkách jsem se dostal přes své kamarády, kteří mě už nechtěli vidět bláznit na trojkolce silnici. Tímto zdravím Doliho, který mě vzal do svého týmu naháčů na zkoušku a zůstal jsem s ním už po celou sezónu. Pak už jsem klasicky pokračoval na kapotách, které jezdím do teď.

To je slušná kariéra. Ale určitě na to nejsi sám, co tvůj tým, taky to s tebou táhne tak dlouho?

Tak určitěěěě, v začátcích to byla maminka ta mě kojila, bez toho bych se asi nerozjel. Pak přišli další, a některá léta bych bez nich ani nejezdil. V prvé řadě jsou to kluci z Moravamotors, Pepa Pončík a Mário Ryšavý, kteří mi pomáhali v mých začátcích a těchto lidí je určitě více, nerad bych na někoho zapomněl, ale pár lidí napíšu, vesměs to jsou i lidi, kteří mě podpoří, když se zrovna nedaří: Ričí, Lama, Hagouš, Pepe Duchan, Petrla, Pedro, Fonda, Janča, Vagner gang a mnoho dalších, kteří mi po pádu dodali hodně energie, abych se zas na start postavil. V letošním roce se však objevili noví sponzoři, které bych rád zmínil a jsou to: Elektroinstalace Roman Směták, Vágner Sport RST, Womack, Holiday-Pacific, Racetrack, Faviko CNC, Black. Těm všem, chci moc poděkovat za letošní podporu, kterou jsem po havárii v Dymokurech potřeboval.

Jaké jsou tvoje dosavadní nejlepší výsledky, kterých si ceníš nejvíc?

Když jsem hrával hokej, tak jsem v jednom zápase nepustil ani jeden gól. Pokud jde o závody motorek, tak jelikož jsme nováček v Road Racingu, tak toho moc není, ale vážím si 10. místa v Hořicích při IRRC 2014.

Naopak závod, na který bys nejraději moc nevzpomínal

Radvanice, kde bohužel zahynul jeden závodník a Dymokury kvůli nešťastnému pádu.

Co plánuješ po sportovní stránce do budoucna?

Už nechci hrát hokej. I nadále bych se chtěl věnovat třídě do 600 ccm a bojovat o pozici na bedně. Kdyby situace dovolila, určitě bych si rád zkusil třídu nad 600 ccm, ale především rád bych se dostal na nějaký významný závod v zahraničí.

Není toho hokeje nakonec škoda? Jaký je tvůj oblíbený okruh a proč?

Po hokejovém tréninku mě strašně bavilo volné bruslení, pořád se tam jezdilo do kola, to mi zůstalo i do teď. Snažím se vyhledávat sporty, kde to můžu praktikovat. Takže zatím svůj nejoblíbenější okruh nemám, ale baví mě Hořice a Radvanice.

Preferuješ motodromy nebo přírodní tratě?

Na trojkolce jsem to nerozlišoval, dokonce jsem měl rád, když venku pršelo a byly kaluže na trati. Všude to cákalo a já byl celý mokrý, z čehož neměl radost můj mechanik a maminka v jedné osobě. Dneska to nemám to tak, že bych něco preferoval, dromy mě baví kvůli tomu, že tam zkouším své hranice a hranice motorky, na přírodňáku se ty hranice raději překročit nesnažím. Snažím se využívat toho, co jsem se na dromu naučil.

Oblíbené jídlo, pití, muzika?

Maso a marcipán J , dvojitý Citrus, Eva a Vašek v techno podobě.

Co si myslíš o pořádání mistráku na přírodních tratích?

S bratrancem jsme mistráky na trojkolkách pořádali několikrát do roka a to především na přírodních tratích, někdy i na zahrádce po babiččiných maceškách. Žádné vyhlašování však neproběhlo, dostali jsme za odměnu smetákem přes záda. Teď po letech je to stejný. Sice jsem rád, že tu něco takového je, ale mrzí mě, organizace u některých závodů.  A určitě tomuhle všemu nepřispívá, že jsou jednotlivé závody započítávány zvlášť. Ale toto je na delší debatu.

 Nebo jinak, co si vůbec myslíš o závodění na běžných silnicích?

Na trojkolce nic moc mezi autama, nestíhám i když šlapu jak můžu. Ale jinak můžu říct, že závodění na běžných silnicích je určitě atraktivní a když funguje elektřina, jdou nahříváky  a je dobré počasí, tak bych řekl i bezpečné. To si však nemyslím, když prší. Cesty nejsou vyspárované, zůstávají kaluže na trati a spáry na cestách jsou zadělávány „hmotou“, která když je mokro, extrémně klouže a je to nebezpečné. Prostě to není tříkolka.

Tvůj oblíbený jezdec, tvůj vzor?

Po shlédnutí webináře s Márou Červeným, jsem uznal, že opravdu jediným komplexním jezdcem je Lekouš Kožuch.

Jsi první, kdo Lekouše konečně jmenoval, ale jak tě berou soupeři?

Kolem ramen.

Tak to máš teda zatím dobrý, že tě berou kolem ramen, máš třeba mezi soupeři třeba nějakého dobrého kamaráda?

Myslel jsem si, že ano, hodně se jich ke mně chová hezky, ale opravdoví kamarádi to nejsou. Opravdoví kamarádi by mě nechali vyhrát.

Zatím jsi teda větší kamarád ty, když necháváš vyhrávat ostatní, viď? Tvůj závodnický sen?

Chtěl bych jet na motorce kategorie MotoGP Hořice, ale lepší by bylo, kdybych Hořice vyhrál na trojkolce.

Možná to není tak nesplnitelný sen, když se vás sejde víc, mohlo by to být docela zajímavé zpestření Zatáček, jenom nevím, jak to bude vypadat po sjezdu z Borku dolů do města… Každopádně ti přeju hodně úspěchů nejen na těch tříkolkách.

foto wusa