Irish Road Racing
Téměř každý víkend během letních měsíců ožívají silnice v Severním Irsku a Irské republice, aby na nich závodili ti největší srdcaři a odvážlivci ve sportu, pro který se vžil název REAL ROAD RACING.
Pokud se člověk o tenhle sport zajímá, jistě už slyšel o Isle of Man TT. Je to jeden z nejtěžších, nejnebezpečnějších a nejnamáhavějších existujících závodů. Trať dlouhá 37.75 mil a průměrná rychlost těch nejrychlejších pilotů okolo 132mph hovoří za vše. Udělat chybu na této trati, která vede mezi telegrafními sloupy, nebo v těsné blízkosti domů, raději ani nedomýšlet následky….
Ale jsou tu i jiné podniky, vedle kterých se, s trochou nadsázky, i bájná TT může jevit jako pohodlná projížďka parkem…. Říká se jim Irish Road Racing, podle mě král motocyklového sportu.
1. Duševní choroba…
Každý pořadatel jakéhokoliv motoristického podniku má v první řadě největší starost o bezpečí přihlížejících diváků. Pokud se člověk podívá na dromy, ať už u nás v Brně, nebo třeba v Silverstone, nebo na jiné moderní uměle stavěné závodní tratě, může najít velké množství bezpečnostních prvků. Ať už to jsou kačírkové zóny, velký prostor bez překážek, koneckonců i divácké prostory velmi vzdálené od tratě a tak dále. To všechno je pěkné, ale je to všechno taková umělá hmota… Dokonce i ta zmiňovaná TT má místa označená tabulkou ‘Prohibited Areas’ která jsou divákům striktně zapovězená.
Existuje ale místo, kde to tak úplně neplatí. To místo se nachází kousek přes vodu od bájného Ostrova. Pokud se poprvé podíváte naživo na některý ze závodů National Irish Road Races, pokud pojedete třeba do Tandragee nebo Armoy, můžete si být jisti, že budete opravdu blízko, hodně blízko veškerému dění na závodní trati. Možná tomu ani nebudete věřit, ale budete se téměř dotýkat jezdců letících na řvoucích strojích, které kolem vás budou prolétat s vytočeným motorem, až vám z toho bude lézt mráz po zádech. Tohle prostě není žádná umělá hmota….
2. Příprava ke vzletu…
Cadwell Park v hrabsvtví Lincolnshire je často přezdívaný jako ‘mini Nurburgring’. Je to technická a rychlá trať, divácky velmi populární, která do jisté míry připomíná jízdu někde v horách. Pověstný je i skok v jedné ze sekcí, je to místo, které mají rádi nejen diváci, ale i jezdci. Je to nejčastěji fotografovaná část okruhu. Ale v porovnání se skoky v irském Kels, vypadá jako „dětské hřiště“.
Kells je 2.2 míle dlouhá trať poblíž Crossakiel v County Meath v Irské republice a je známá především motocyklovými lety. Tyhle vzdušné kousky, které jezdci předvádějí na O´Dea´s Jump v rychlosti okolo 160 mph s doletem nějakých 25 metrů, vyžadují velkou dávku odvahy a zkušeností.
3. Top speed +200mph…
V malých národních závodech jezdci obvykle často nepřevyšují rychlosti přes 160 mph, jinak je tomu ale u dvou nejvýznamnějších a největších podniků, které se v Severním Irsku jezdí. Jedním je, poblíž malé vesničky Dundrod ležící nejrychlejší přírodní trať světa, známá pod názvem Ulster Grand Prix. Neméně významný je ale i druhý mezinárodní podnik North West 200. Oba tyto závody dávají rychlosti úplně jinou dimenzi.
Závodní trať North West 200 trojúhelníkem spojuje tři města na severním pobřeží Severního Irska. Portstewart, Coleraine a Portrush. Patrně nejrychlejším místem na přírodní trati na světě bude na rovince před University Corner, kde v roce 2012 naměřili Martinu Jessoppovi neuvěřitelných 208 mph. Podobné rychlosti dosahují i jezdci na TT, ale co dělá v tomto ohledu NW ojedinělým je skutečnost, že touto rychlostí obvykle letí smečka jezdců bok po boku a přitom mezi sebou bojují o své pozice.
4. Ani déšť nezastaví tuhle hru…
Když před lety poprvé dorazil do Kells Guy Martin, aby poprvé závodil v irských národních závodech, ptal se, kdeže je ta trať. A setkal s odpovědí, která mu tehdy doslova vyrazila dech: „Stojíš na ní“. Podobné jsem to měl i já, když jsem poprvé dorazil na závody ve Skerries. Pro každého, kdo se o roadracing zajímá a ví, jaký střelec Guy je, musí být jeho překvapení nepochopitelné. Respektive z toho překvapení teprve můžeš pochopit, cože to ten irish road racing opravdu je…
Na rozdíl od Monaka, Macau nebo North West irské tratě nevynikají brilantně rovnou silnicí s hladkým asfaltovým povrchem. Často lze na krajnici nalézt zbytky bláta, výmoly a není výjimkou ani výskyt kravského lejna. To samo o sobě vytváří velmi obtížné podmínky. Ale co teprve, když přijde to pravé liquid sunshine, tedy pověstné tekuté slunce, prostě když začne pršet. Místní ostřílené borce nezastaví nic. Prší? A co, přeci nepojedeme domů a nebudeme plakat. Prostě závodí se dál.
5. Neuvěřitelná odvaha…
Je to určitě speciální sorta lidí, kteří se rozhodli závodit rychlostí okolo 200 mph mezi domy, kamennými zídkami a ploty (to je taky důvod, proč se roadracingu občas přezdívá jako závodění mezi nábytkem). Ale pro jezdce, kteří se narodili a vyrůstali na Smaragdovém ostrově nebo na severu Anglie, je to něco naprosto normálního a přirozeného.
Málokterá sezóna se obejde bez ztráty některého z jezdců. Ale ani takováhle událost nikoho nezpomalí. Jedním z takových pověstných příkladů je i vítězství Michaela Dunlopa na North West v roce 2008. Tehdy Michael zvítězil v závodě třídy 250cc pouhé dva dny po tom, co se do závodnického nebe vydal jeho otec Robert.
V jakém jiném sportu by tohle bylo možné?
6. Hardcore doktoři…
Těmi největšími hrdiny na startovním roštu ale nejsou jezdci, jsou to lidé, kteří jako první dorazí do místa, kde je potřeba jezdci poskytnout okamžitou pomoc. Jsou to ´flying doctors´, létající doktoři, ojedinělá záchranná složka, kterou nikde jinde neuvidíte. Pohled na tyhle chlapíky, kteří letí za celým startovním polem ověšeni brašničkami, aby v případě potřeby poskytli okamžitou pomoc, mě vždycky fascinoval. Doktoři jsou na místě do 15 vteřin a to je něco nevídaného.
Největšího respektu a obdivu se těšil ten nejlepší a zároveň nejrychlejší z nich – Dr. John Hinds. Jeho zásah jsem měl možnost několikrát sledovat, dokonce se mě poštěstilo s ním i několikrát hovořit. Šlo o výjimečného člověka, na kterého jistě v dobrém vzpomíná mnoho jezdců, které zachránil. Jsou mezi nimi i dva Češi – Michal Dokoupil a Michal Jiroš. Dr. John, jak mu každý říkal, se sám nakonec stal obětí tohoto náročného povolání. Osudnou se mu stala trať ve Skerries….
Celý tenhle cirkus bude bez Johna o něco smutnější, ale duch jeho poslání v road racingu zůstane zachován v srdcích všech.