Indiánův deníček - pátek a sobota
Isle of Man - pátek (29.5.2009)
Dneska je den, kdy to tady Petr (Hlavatka) před osmnácti lety nezvládl… O to víc věřím, že my to tady zvládneme. Indián to tady zvládne a i když to nebude mít vůbec snadné, tak ukáže, že Road Racing je jedna z možných cest, kterou se může závodník u nás vydat.
Nestačíme zírat, probouzíme se do krásného letního počasí, které vydrželo po celý den (Milan se taky stačil na sluníčku slušně spařit). Kéž by takové bylo i ty dny následující. Zítra nám to totiž začíná, sobota 18:20 je Indiánův první oficiální trénink s doprovodem. Měl by ho vést Richard „Milky“ Quayle, který je z internetu hodně známý svojí bouračkou z TT. Teď tady funguje jako ministr sportu a také právě jako instruktor pro „newcommery“.
Ráno jsme místo klasickýho panáka dostali s Milanem povinně „panáka“ vitamínů, ostatně jako každý den. Je to skoro jako příděl prášků v blázinci, i když blázinec už tu pomalu opravdu začíná.
Dneska byl první den přejímky a sotva jsme prošli přes jednu paní, která má na starost veškerá data k osobám týmu atd., skončili jsme u paní s pojištěním. Sice Indián pojištění má, dokonce dvě různé, ale v cizích jazycích je popsána pouze přední strana pojištění a dále nic, takže jsme celý den strávili voláním do ČR a sháněním kohokoliv, kdo sem pošle potvrzení o pojištění v cizím jazyce. Jestli se nám to povedlo dořešit nevíme, protože mezitím už přejímku o půl páté večer zavřeli. Ani nemusím vykládat v jakém rozpoložení Indián byl, a docela to chápu, protože teď bude mít nervy, dokud tou přejímkou neprojde. Jako další je totiž po pojistce přepážka s transpondéry, kdy všichni jezdci mají svoje vlastní, kdežto my ne protože u nás je zvykem si transpondéry půjčovat (pokud ho ovšem člověk neztratí, to pak platí a „kupuje“ ani neví jak). Máme ale info o tom, že by neměl být problém se zapůjčením, tak doufám, že potvrzení o pojistce přijmou bez problémů a i vše ostatní také.
Náladu přišel Michalovi zvednout Victor Gilmore, který s úplně ledovým klidem zahlásil „já jdu na přejímku taky až zejtra…“ nebo „ já jsem tu první dva roky na přejímce taky ztrácel nervy…“ a doprovodil to výrazem, který už od Indiána známe taky. A aby mu zvedl náladu ještě víc, zeptal se ho, jestli už si byl pro drinky zdarma na asociaci jezdců TT.
Prvně jsme netušili o co jde, a tak nás tam Victor zavedl. Přivítal nás tam pán, který dal Michalovi vyplnit přihlášku do asociace a dal mu tašku, ve které jsme později objevili láhev na pití s nápisem „TT COMPETITOR“, izotonický nápoj a izotonické gely.
Michal zase vybavil Victora naší oblíbenou Redbull colou na ochutnání a sušeným masem Jerky, na které tu všichni zprvu koukají nedůvěřivě, ale „Chas“ už nám na něj taky pravidelně chodí…, skoro jako na české pivo.
Odpoledne bereme naši knížku o TT od F.Feigla, abychom do ní získali další podpisy a předali upomínky od dětí. Jako prvního zastavujeme Ryana Farquhara a ihned potom se vydáváme za věčně vysmátým Brucem Ansteym z našeho oblíbeného týmu Relentless Suzuki, odkud získáváme i podpis majitele týmu.
Zastavujeme se v Race Office, protože očekáváme expres balíček se čtyřmi sadami řetězů Tsubaki z Anglie a dočkáváme se. Drobná slečna za pultem chce vzít zlehka balíček do ruky, ale pod tou tíhou se až skoro zapotí a my se jí samozřejmě smějeme. Ona se zas na oplátku směje mě, když si ji chci s balíčkem vyfotit a mám nandanou krytku…no jo...se občas zadaří :) (edit Jim: to znám taky moc dobře...)
Pobavilo nás, že je na balíku jméno doručení „Indy Michal Dokoupil“, takže nálepku schovávám, protože moc často nám balík na Isle Of Man, na jméno Indy, asi chodit nebude. Milan se dává do výměny řetězu a my jedeme na nákup pečiva a mého dopingu – čokolády.Indián si dává po nákupu ještě kafčo a vyráží naposled do normálního provozu na trať.Zítra už ho to čeká naostro! Čekám půl hodiny a pak se ztrácím z depa taky. Jdu mu naproti, abych ho nečekaně vyfotila na trati. Vzhledem k tomu, že už je tma, tak se dá jezdec přes přední světlo jen těžko rozeznat na dálku, a tak si fotím několik jiných jezdců, kteří museli být asi hodně překvapení, než došlo na Indiána. Jsme kousíček od pomníku Petra Hlavatky a tak se k němu samozřejmě ještě vracíme na takovou poslední rozmluvu, než to propukne.
Michal je nadšenej, konečně si vyzkoušel na některých „houpácích“ zadní a je z toho unešenej. A to je asi dobře, protože i když je to závod snů, je to pořád jen závod, který by měl bavit, a to nás všechny.
Isle of Man - druhá sobota (30.5.2009)
Zase nás vítá sluníčko a Indián, jako každé ráno, vstává s tím, že se mu zdál hroznej sen a začíná nám ho vyprávět… chvilku přemýšlím a hlásím „ty a nebude to tím, že spíš v nějaké té špatné zóně?“ a Michal na to „Jo…v Eurozóně“ s Milanem vybuchujeme smíchy a pomalu se suneme z auta ven. Hned ráno Indián vyráží dořešit pojištění.
Ženská mu oznamuje, že jí tohle potvrzení taky nestačí, ale že mu uzavře pojištění sama (dokonce už měla i předchystané smlouvy!) za stopadesát liber. Takže první řádné vytočení Indiána se konečně nepovedlo mě, ale téhle paní, a navíc se tam k němu přidali další jezdci, kteří začali vehementně nadávat na „buzeraci“ při přejímce, takže ještě než se Michal stihl řádně rozčílit, udělali to za něj jiní. Vyřešil to nakonec Paul Phillips, který jí řekl, ať to naúčtuje jemu, když jí naše dvě pojištění i s potvrzením nestačí. Vzhledem k našemu rozpočtu nám vytrhl Paul trn z paty a hned po návratu mu to musíme vynahradit.
Jako druhou štaci jdeme na technickou s kombinézou 4SR, botami, a přilbami HJC, včetně té s Manxkým airbrushem od Benyho. Technici se podivují, jak máme všechno nové a čisté, na rozdíl od těch „šlupek“, co jim tam někteří jezdci nosí :) a nálepky s TK dostáváme jako po másle. Ale jedna věc nám přece jen chybí… Michal musí mít na krk identifikační známku, kterou musíme zajít nechat udělat do Douglasu do obchoďáku. Teď už nás čeká ještě přejímka motocyklu a můžeme vyrazit na trať!
Sotva Michal odejde na záchod, přichází manažer, že se koná beseda a školení „newcommerů“ v „race office“, takže ať se tam rychle vypraví, protože to začíná za dvě minuty. Vysílám Milana, aby Indiána na záchodech našel (jak to udělal jsem se radši ani neptala) a za chvíli už fotím utíkajícího Indoše na rozpravu jezdců. Co byl Michal pryč, zastavil se tady Victor, zase s nějakou taškou, pro změnu od další asociace TT, takže jen co se Michal vrátil, hledáme patnáct liber, které jsou poplatkem a dostáváme TT bundu se znakem asociace, tašku s Manxkým vínem, textilní páskou a plastovými rychloupínaky (nebo jak se tomu bazmeku vlastně říká…prostě to co funguje místo šroubů a lepící pásky skoro na všem :))
Victor už má popito, takže je veselej a Indián nám vypráví co se na rozpravě dělo. Dokonce ho stihli zavézt i do Douglasu pro tu psí známku na krk, kterou nám odpoledne přiváží jeden z pořadatelů hotovou…tomu říkám služby až do domu.
Honem ještě lepíme startovní čísla, protože Indián dostal přiřazeno #71. Tady si čísla nevybíráte sami, ale musíte si ho „vyjezdit“ to znamená, že první čísla mají Ti nejlepší a newcommeři mají ty poslední.
Vyrážíme na přejímku a už vidíme dlouhou nudli motorek ve dvojřadu. Ještě než se vůbec kamkoliv dostáváme, dozvídáme se, že čísla ze zadního plastu musíme přelepit na spodní bok motorky. Jako newcommeři jdeme na řadu první a tak celý štrůdl motorek předbíháme. Milan dostane pouze jedinou výtku za jeden šroub, jinak je vše OK. Motorku prohlíží komisaři v bílých košilích na čistém koberečku a jsou opravdu pečliví. Doporučují nám zadrátkovat i veškěré šrouby na vidlicích i přepákování. Ihned po přejímce nás ale nepouštějí zpět, nýbrž nechávají motorky přistavit k výjezdu z depa odkud Michal bude 18:10 rovnou vyrážet. Jsme z toho trochu vykulení, protože ještě nemáme dolitý benzín, zkontrolovaný tlak v pneu a hlavně nedovrtané ty šroubky, ale s motorkou zpět do depa už nesmíme, tak okamžitě vše řešíme, protože pak už se k motorce nedostaneme. Michal běží za známým jezdcem z Maďarska, který mu půjčuje vozík na věci a kanystry a kluci zase odbíhají zpět k motorce. Za chvíli ještě přilítl zpět Milan pro klíč od nádrže, na který zapomněl. Nechali jsme totiž nakonec klasický uzávěr, protože se prostě otvírá nejrychleji.
Deset minut po šesté se chystáme k motorce. Hlavní tribuna je zaplněna a na začátku boxů už se řadí newcommeři v oranžových vestičkách. Já koukám po jediné zástupkyni ženského pohlaví, Jenny Timouth s číslem 68, která se na startu řadí před Michala a jede se skupinkou dříve. Každý instruktor má za sebou vláček tří newcommerů a Indián vyfasoval O. Linsdella na nové R1. Fotím ještě výjezd a pak už jen dvacet minut vyčkáváme. Indián se vrací a z jeho nadšení jsme nadšení i my! Je to prostě paráda a skvěle si trať užil. Další kolečko už dává sám, ale předtím jsme ještě dolili cca šest litrů benzínu (z toho usuzujeme, že jeli piánko :)) a celou dobu u nás asistuje „Chas“ a přidávají se další, kteří se chodí ptát jaké to bylo. Michal taky ještě dodává, že Jenny měla v přední skupince problém, nezvládla jednu zatáčku a propadla se do jejich skupiny, takže se nakonec zařadila za Indiána.
Další kolo počítáme od oka a vypadá to, že zajel s pevným startem okolo dvacetijedné minuty a to je teda velká paráda! Dává si ještě jedno kolečko a zase se vrací zpět. Když mu říkáme časy, tak je Indián úplně u vytržení, ale na mě s Milanem to teda nemá. Jestli jsme se sekli, se ale půjdeme raději podívat na oficiální výsledky, ale vše do dvaadvaceti minut je prostě super!
Vypadá to že benzín by tedy měl vydržet dvě kola a dobíjení se kterým trochu bojujeme snad taky nebude problém. Ostatní ještě jezdí, ale tři kola nám dneska stačily a jdeme si oddychnout do stanu. Victor Gilmore nás pozval na „dvě studený“, tak ten dnešek lehce zapijeme…