Ian Watson Spring Cup Scarborough

Ian Watson Spring Cup Oliver na horské silnici ve Scarborough je prvním roadracingovým závodem roku, rovněž tak i úvodním podnikem do klasifikace Duke Road Race Rankings.

Skutečnost, že byly plné startovní rošty všech patnácti závodů, které byly obsazeny britskými a irskými jezdci ukázala, že navzdory recesi, silniční závody 'mezi ploty' (between hedges)  jsou populární jako nikdy před tím.

Jako obvykle se organizováním závodu ujal AutoClub66, který na 2,43 míle dlouhém okruhu připravil závody i pro nováčky, které samozřejmě následovalo setkání všech ostatních tříd.

Poslední kvalifikace byly zahájeny v neděli 18. dubna v 10:00 a po krátké přestávce na oběd, aby se traťáci, zdravotníci a sportovní činovníci mohli trochu občerstvit, začal ve 12:30 první z 15 závodů, kterým byl šestikolový závod nekvalifikovaných do hlavního závody třídy 600cc.

Ve chvíli, kdy slunce konečně vykouklo z mraků, Gary Graves spolu s Rossem Johnsonem a Scottem Wilsonem najeli do první „mořské“ vlásenky.
Na konci tohoto kola byl včele Scott Wilson, za ním v těsném sledu Gary Graves, Ross Johnson, Neil Vickers, Paul Owen a Ian Whitlow.
Ve duhém kole se Johnson posunul na druhé místo, ostatní pořadí bylo beze změn.
V polovině závodu se Neil Vickers dostal na třetí místo a odsunul Gary Gravese na čtvrtou pozici.
Když najel Ross Johnson do čtvrtého kola, byl Paul Owen s minimálním odstupem třetí. Neil Vickers dokončoval čtvrté kolo na čtvrtém místě, ale jeho stroj začínal vykazovat technické problémy.
Na konci předposledního kola byl Johnson 1,707 sekundy před Scottem Wilsonem a Paulem Owenem s dalším 6 sekundovým odstupem.
Cílovou páskou projel na prvním místě Ross Johnson s náskokem 1,708 sekundy před Scottem a Paulem Wilsonem Owenem, na dalších místech v Top6 se umístili Gary Graves, Ian Whitlow a Gareth Costello.

Konečně, když se obloha rozzářila pod jarním sluncem, se na start svého závodu postavili jezdci sidecarů. V kvalifikaci byli nejrychlejší Dave Wallis se Steve Warehamem.
Na konci úvodního kola bylo pořadí na prvních třech místech následující - první Greg Lambert s náskokem 0,279 před druhým Conradem Harrisonem a vítězem kvalifikace Wallisem.
V druhém kole se do čela dostal Harrison. Na konci třetího kola byl Harrison stále vpředu, následovaný Wallisem a Lambertem. V tu chvíli už měl náskok 2,441 sekundy.
Stroj Conrada Harrisona se zastavil na Mountside na čtvrtém kole. V té chvíli bylo pořadí Wallis / Wareham, Lambert / Kinsell a Tony Thirkell / Nigel Barlow.
Pozice byly stejné i v pátém okruhu, ale vedoucí dvojice zvýšila své vedení na 6,790 sekundy. Ve stoupání na Sheene ztratil Lambert svého spolujezdce!
Šachovnicovou vlajkou projely posádky v pořadí Dave Wallis a Steve Wareham, Tony Thirkell a Nigel Barlow a na třetím místě Lindley a Mark Sayers. Vítězové měli konečný náskok 13,205 sekundy.

Dále následoval první ze dvou velkých závodů Ian Watson Spring Cup.
Na startovním roštu stáli Guy Martin a Ryan Farquhar vedle sebe.
Držitel Duke Road Race Rankings Ryan Farquhar se usadil na druhém místě za Dave Hewsonem, těsně následovaný třetím Guy Martinem.
Na konci prvního kola byl Martin ještě třetí se ztrátou na už vedoucího Farquhara a druhého Daniela Freara.
V druhém kole byl Ryan včele stále před Frearem. Na třetím místě byl Keith Pringle. Guy Martin havaroval na své Hydrex Honda, naštěstí bez zranění a závod tak pro něho skončil.
Ve třetím kole se Pringle posunul na druhé místo a Dave Woolams na šesté.
V cíli byl Farquhar první s náskokem 1,836 sekundy před Pringlem a třetím Frearem, kterého následoval Richard Gibson, Dave Hewson a Dave Woolams. Nováček Damien Mulleady obsadil sedmé místo.

Další závod. Mick Goodings vedl startovní pole následovaný Michaelem Pearsonem, za kterým jeli Kiaran Hankin, Ian Lougher, Steve Mercer, Mick Goodings a Ivan Shanley.
Dvě kola před cílem Hankin převzal vedení. V cíli ale bylo všechno jinak. Vítězství si odnesl Lougher o 0,311 sekundy před Hankinem a Pearsonem na třetím místě. Steve Mercer, Mick Goodings a Ian Armstrong dokompletovali Top6.

Společná třída 125 cc a 400cc měla dva jasné favority Iana Loughera a jeho starého soupeře Chrise Palmera.
Na konci prvního kola projeli oba soupeři s odstupem 0,446 vteřiny. Peter Wakefield byl třetí, čtvrtý William Dunlop, Kiaran Hankin pátý a šestý Andrew Neill.
Pak se do toho opřel Daniel Frear a postupně se probil za dvojici bojujících veteránů. Šachovnicovou vlajku uviděl nejdříve Lougher, druhý v pořadí byl Palmer a třetí Frear.

První závod třídy 600cc byl vypsán na osm kol.
Michael Pearson získal vedení, následován Lougherem. Ještě před koncem úvodního kola byl závod po pádu Micka Goddingse zastavený. Naštěstí se vše obešlo bez újmy na jeho zdraví.
Po restartu, který se jel na šest kol, se do čela dostal Daniel Frear. Na konci druhého kola měl náskok 0,137 na druhého Pearsona a třetího Farquhara. Na dalších pořadích jeli Lougher, Hankin a Palmer s nováčkem Mulleadym.
V dalším kole se pořadí opět změnilo - Farquhar, Pearson, Lougher, Frear, Hankin a Mulleady.
Závod byl opět zastaven červenou vlajkou po nehodě na Mountside ve třetím kole, kterou spolu měli Ryan a Ian. Oba byli OK.
A výsledek byl anulovaný.

Sedmým závodem byla druhá rozjížďka sidecarů na šest kol.
Thirkell Barlow převzal před první vlásenkou vedení, ale bylo to jen na chvíli. Zezadu se tlačili Wallis s Warehamem a Harrison s Pattersonem.
Wallis a Wareham měli na Mountside ve třetím kole problémy se strojem a proto se změnilo i pořadí na vedoucích místech - Harrison s Pattersonem, Thirkell s Barlowem, Nicholas Duke s Mike Aylottem. Toto pořadí se pak udrželo až do konce závodu.  

V osmém závodě se představily 250cc a 'Mini-Twins'.
První řada byla nabitá skvělými jezdci - William Dunlop, Chris Palmer, Ian Lougher a Lee Vernon.
Lougher odolal tlaku od Palmera a Dunlopa a na konci úvodního kola jel Walesan včele s náskokem 3,660 sekundy, čtvrtý byl Vernon.
Bell byl prvním z Mini-Twins.
Ve druhém kole projel Palmer na druhém místě i když na Iana ztratil. Nyní jel s odstupem 4,144 sekundy. Vernon se probil na třetí pozici před Phila Harveye, pátý jel Derek Clark a Olie Linsdell šestý.
Pořadí zůstávalo stejné jenom se mírně zvětšil náskok Loughera na 4,311 sekundy.
Farquhar byl po předjetí Davida Bella v čele Mini-Twins, třetí byl v tu chvíli Ian Pattinson.
Lougher přidal a bylo z toho vedení o 6,382 a později až o 8,351 sekundy. Dunlop byl až pátý, ale dal nejrychlejší kolo závodu za 76,144mph.
V předposledním kole vedl Lougher s více než 9 sekundovým náskokem. William stále zrychloval až na 1:54,627 = 76,317mph
Pořadí v cíli bylo stejné Lougher, Palmer, Vernon, Harvey, Dunlop a Linsdell.
Mini-Twins vyhrál Farquhar před Bellem a Pattinsonem.

V první řadě devátého závodu vedle sebe stáli Ryan Farquhar, Ian Lougher, Kiaran Hankin a Michael Pearson.
Guy Martin zpackal začátek a nevešel se ani do první šestky. Ta jela v pořadí Farquhar Pearson, Hankin, Frear, Pringle a Gibson.
Na konci úvodního kola musel Lougher do depa a vzdal. Martin byl až osmý.
Druhé kolo a stále včele Farquhar před Pearsonem (rozdíl 0,340). Hankin jel třetí. V příštím kole se rozdíl mezi prvními dvěma zvýšil o půl vteřiny. Martin byl už pátý.
V polovině závodu zvýši Farquhar své vedení na 0,723 a Martin už byl čtvrtý. V pátém kole přišla červená vlajka a s ní i ukončení závodu. Výsledky byly vyhlášeny v pořadí po dokončeném čtvrtém kole. Mick Goodings byl po pádu zraněný.

Druhá jízda 125cc a 400cc byla zkrácena z osmi na šest kol.
Chris Palmer byl vedoucím jezdcem na konci prvního kola, druhý jel Wayne Hamilton a třetí Kiaran Hankin.
V příštím kole zvýšil Palmer náskok na 5,564 sekundy před ex-motokrosařem Hamiltonem.
V polovině závodu se Daniel Frear posunul na celkové čtvrté místo, které ale zároveň znamenalo vedení ve 400cc před Hankinem.
Ve 125cc zvítězil Palmer i když cílem projel jako vítěz Daniel Frearem.

Ve druhém závodu vedl od začátku Daniel Frear, před Damienem Mulleadym, kterého tvrdě pronásledoval na třetím místě jedoucí Michael Pearson. Na dalších místech jeli Hankin, Gibson a Hewson.
V dalším kole byl vpředu Pearson před Frearem, Hankinem, Gibsonem, Hewsonem a Mulleadym.
V polovině závodu se pořadí ustálilo, ale vedení Pearsona se zmenšilo na 0,501. V dalším kole se Frear opět trochu dotáhl na rozdíl 0,379, Mulleady se přestěhoval na páté místo.
O kolo později byl Frear zase o něco blíž k Paersonovi.Rozdíl byl už 0,260. Na ostatních pozicích pozicích se nic nezměnilo. Všechna pozornost byla soustředěna na souboj o první místo. Michael Pearson nakonec své prvenství uhájil a zvítězil o 0,263 sekundy před Danielem Frearem. Třetí dojel Richard Gibson, na dalších místech se umístili Kiaran Hankin, Dave Hewson a Damien Mulleady.

Dvanáctým závodem byla druhá jízda 250cc a Mini-Twins. Pole position držel William Dunlop.
Cílem úvodního kola proletěli jezdci v pořadí Chris Palmer, Phil Harvey, William Dunlop, Lee Vernon, Olie Linsdell a Derek Clarke.
Mini-Twins vedl Ryan Farquhar před Davidem Bellem a Ianem Pattinsonem.
Ve druhém kole měl Palmer luxusní náskok 6,4 sekundy.
William byl už druhý, když doslova deklasoval Harveye, který jel třetí. William snížil Palmerovo vedení na 6,150 sekundy.
Pete Wakefield po pádu ukončil své účinkování.
Čtvrté kolo a pořadí se nemění, jenom mezi prvními dvěma jezdci byl odstup mírně větší – 6,758 sekundy
V předposledním kole už Palmer vedl o 15,438 sekundy, protože do té doby druhý Dunlop havaroval v Esses (jezdec OK). Druhý byl Phil Harvey, následovaný Lee Vernonem, Olie Linsdellem, Derekem Clarkem a Dave Guineym.
Pořadí Mini-Twins se neměnilo po celou dobu závodu.
Chris Palmer projel cílem s náskokem 17,414 sekundy před Lee Vernonem a Phil Harveyem.
Těsně před cílem závodu předjel David Bell Rayna Farquhara a vybojoval si tak vítězství.

Druhá jízda Ian Watson Spring Cup byla předposledním závodem nedělního programu.
Na konci úvodního kola bylo pořadí Farquhar, Pearson a Guy Martin. Pak se Pearson ujal vedení před Farquharem a Martinem. V další kole šel do čela Martin, druhý byl Paerson a Farquhar jel třetí.
V polovině závodu zůstalo pořadí stejné, jenom Martinovo vedení se zvýšilo na 1,782 sekundy.
V šestém kole se dostal na druhé místo Farquhar a dotáhl se na 0,258 sekundy za Martina.
Na konci předposledního kola vedl stále Martin o 0,292 před Ryanem Farquharem, Michaelem Pearsonem, Kiaranem Hankinem, Danielem Frearem a Richardem Gibsonem.
Pořadí v cíli se pak už nezměnilo.