Vladimír Šnajdr

Vláďa Šnajdr, zvaný Vldouš, se na našich závodních tratích nevyskytuje nějak zvlášť dlouho. Tak bude dobré ho představit i širšímu publiku.

Začneme tradičně, tedy jméno a příjmení a odkud jsi.

Ahoj, tak jmenuju se Vláďa Šnajdr, roky bydlím v Trutnově a pocházím z nedalekého Dvora Králové nad Labem.

Takže jsme krajani. V jakých třídách startuješ?

Na začátku ježdění jsem zkoušel třídy nad 600 a do 600, ale v současnosti jedu třídu supertwin na Suzuki SV.

Co tě přivedlo k závodění a jak dlouho závodíš?

Nevím, jestli závody na autodromech při agenturách jde považovat za plnohodnotné závodění. No jestli alespoň trochu jo, tak s autodromem jsem začal asi v roce 2008.  K motorkám jsem se dostal přes svého tátu, který mě brával na závody – Hořice, Dymokury, ale třeba i do Brna na Grand Prix. V tomhle jsem to měl opravdu jednodušší, protože i první motorku mi koupili rodiče.  

Ono je zajímavé, kolik z vás se k závodění dostalo přes rodiče. Jak to máš se svým týmem, nebo partou lidí, kteří ti pomáhají, mohl bys je trochu představit?

Jo takou partu mám, bez pomoci to dnes už moc nejde dělat. Jedu za tým Road Racing Liberec, sem mě přivedl můj kamarád Aleš Nechvátal, kterého asi nemusím představovat.  Na závodech se o nás excelentně stará jeho táta, ten zajišťuje catering. Dál máme většinou ještě někoho sebou, kdo pomůže s nahřejvákama, benzinem a pod. Na motorce si s Alešem děláme většinou sami, ale není toho moc potřeba, protože během zimy nám je připravují Michal Čáp a Martin Janoušek. To jsou lidi, co ví jak udělat.

Jo tým okolo Aldy jsou fakt pohodáři, to můžu potvrdit. Jaké jsou tvoje dosavadní nejlepší výsledky?

Na dromu vítězství v Brně při vytrvalostních závodech CEC, tam jsme společně s Aldou za sebou nechali hodně známý jména. Na přírodních tratích to je 4. místo na prvním startu v Hořicích (2014), tam jsem dojel za trojicí Dokoupil, Lupton a Holz.

A máš za sebou nějaký závod, na který bys naopak nejraději moc nevzpomínal?

Myslím, že takový závod není. Vždycky se snažím si to užít a doufám, že takový závod ani nikdy nepřijde.

Tak to ti samozřejmě moc přeju. Když se podíváš dál, jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Samozřejmě, že bych výsledky v Čechách chtěl ještě zlepšit, ale to uvidíme. K tomu pojedu i vybrané závody v Belgii, ty beru jako novou výzvu. Poznám nové tratě, které by se mi mohli hodit do budoucna i pro IRRC. To je ještě daleko, ale tímhle směrem asi půjdu.

Takže další potenciální účastník IRRC. Jaký je tvůj oblíbený okruh a proč?

Dlouho to bylo Brno, protože jsem tam začínal, ale dnes to jsou určitě Hořice z mnoha důvodů. Mám tam mnoho přátel, je to tam pro mě kousek a při víkendu, když projdu depo, tak se mi vrací vzpomínky na tátu. Tohle je koktejl důvodů, proč Hořice budou navždycky nejlepší.

Hořice jsou ikonou silničního závodění, to je jasný. Co spíš preferuješ motodromy nebo přírodní tratě?

Oboje má své kouzlo, ale je jasný, že v současnosti dávám přednost přírodním tratím. Na dromu jsem jezdecky vyrůstal, je tam daleko menší riziko všeho, jede se tam na maximum. Každý, kdo to myslí s motorkama vážně, by měl tam začínat a učit se od rychlejších. Přírodní tratě jsou o level výš, tam už se neexperimentuje. Atmosféra je tam nepopsatelná, super lidi, super fanoušci, třeba lidi v Hořicích U vodojemu, to se musí prostě zažít.

No to se opravdu musí zažít. Když jsem u těch Vodojemáků, jaký je tvoje oblíbený pití?

Mám rád víno.

Aha, ale myslím, že pivkem po závodě s Team Vodojem určitě nepohrdeš. Co jídlo anebio třeba muzika? Co máš rád?

Mám rád italská jídla a k tomu to víno. Z muziky vše od rocku přes pop až hip hop, zkrátka široký záběr.

Co si myslíš o pořádání mistráku na přírodních tratích?

Přírodní tratě v Čechách mají vysokou úroveň. Je to daný tím, že pořadatelé to dělají roky a hlavně to většina dělá srdcem, protože je to baví. Ze závodů to je určitě cítit. Druhá stránka věci jsou dvě organizace pořádající závody, které se bohužel nechtějí domluvit na jednotném vyhodnocení. K tomu se nechci vyjadřovat, každopádně bysme si zasloužili vyhlášení komplet celého roku a ne tak jak to je teď.

Jaký máš vůbec názor na závodění na běžných silnicích?

Jak už jsem naznačil, pokud to někdo chce jet, měl by mít motorku už v ruce. Road racing je stále poulárnější. Přijde mi, že kluci co jedou na běžné silnici už rychle, to chtějí posunout někam dál a vidí se na bedně v Hořicích. Jak už bylo ale řečeno, Hořice a i jiné závody nejsou pouliční honičkou. Každý, kdo nastoupí do takového závodu, by si měl uvědomit, že se může stát opravdu všechno, s daleko větší pravděpodobností než na okruhu.

Tvůj oblíbený jezdec?

Na dromech Colin Adwards a v road racingu Ian Hutchinson.

 A co soupeři, jak tě berou? Máš třeba mezi nimi třeba nějakého dobrého kamaráda?

To je spíš otázka pro ně. Minulý rok jsem byl na přírodních tratích nováček, takže určitě si řada z nich bude připadat zkušenější. Na to se zeptej radši soupeřů.

Z jezdců to jsou Alda Nechvátal a Pavel Štolba, tyhle kluky beru jako svoje bráchy. S mechanikem Michalem Čápem alias Šutrem máme taky hodně dobrý vztahy.

Máš nějaký svůj závodnický sen?

Závodnický sen je start na Ulster Grand Prix, North West nebo Cookstown, ale jsem nohama na zemi, takže uvidíme.  Reálnější závodnický cíl je bedna v Hořicích J

Díky moc za fajn rozhovor, ahoj Vláďa

I já ti děkuji za rozhovor a ať se ti daří.

foto wusa