Upřímná zpověď Williama Dunlopa
Vlna nostalgie proběhla před nedávnem smaragdovým ostrovem. Stalo se tak poté, co bratři William a Michael Dunlopové prohlásili, že budou následovat své slavné předchůdce v tom, že v roce 2013 chtějí závodit na motocyklech s tovární podporou.
William, podpisem pro Milwaukee Yamaha a jeho mladší bratr Michael, který se pro změnu upsal týmu Honda TT Legends, tak vlastně přímo navazují na odkaz svého otce Roberta, který na počátku 90. let pilotoval JPS Norton a jejich strýce Joeyho, který jezdil s tovární podporou Honda Britain. Historie se tak opakuje a podle mnoha znalců, by to měla být pro oba bratry cesta, jak konečně dorazit na samý vrchol.
Zatímco my můžeme během zimního období spekulovat, jestli je to správná cesta, odehrávají se v jejich domově v Ballymoney zajímavé věci. Předzvěstí je několik vět, které pronesl William: "Kdo by asi tak očekával, že pod jednou střechou budou bydlet John McGuinness a Ian Hutchinson, v našem případě to tak ale je.“
"Musím se dostat pryč od Michaela a mít svůj vlastní prostor," vysvětluje. "Když přijdete domů ze závodního víkendu, určitě ho budete potřebovat taky. Hutchy taky nemusí přijít domů a vidět McGuinnesse a každý týden dokola."
Bratři vždy žili pod jednou střechou se svou matkou Louise, ale vstupem do továrních týmů je na ně vyvíjen tlak, že budou muset přinášet výsledky, které se od továrnami podporovaných jezdců vyžadují a to je nutí i provést změnu v životním uspořádání.
"Jsme bratři, to my oba dobře víme, ale každý jsme zároveň svůj. V týdnu před závodem se v domě hromadí napětí. Michael ví, že jsem stejně tak dobrý jako on, takže celou tu dobu hraje takovou svou hru, kdy se mě snaží dostat tak trochu pod tlak. Michael je zcela posedlý vítězstvím. Vždy jsem byl více uvolněnější, řekl bych, že můj přístup byl i bezstarostnější. Teď ale musím být jako Michael, mentálně a fyzicky připraven na závod. Všichni mluví o Michaelovi a Johnu McGuinnessovi, ale vím, že jim jsem vyrovnaným soupeřem. S nimi už nikdy nebudu závodit jen tak pro zábavu."
27letý William vyhrál v roce 2012 závody 600cc na North West 200 a Ulster Grand Prix na motocyklech týmu Wilson Craig Honda. Tak trochu mu vadí, že jej i díky těmto výsledkům více lidí vnímá jako šestistovkového specialistu, přitom on je stejně dobrý i na big bikes. Sám William i přiznává, že není tak mentálně silný jako Michael, částečně je to povahou, částečně tlakem, který je na něho vyvíjen. Místo toho, aby tým chtěl vyhrát, je často nucený do polohy, že musí vyhrát hned. K tomu William podotýká, že: „To je to nakopnutí, které jsem potřeboval. "
Fanoušci si tak opět budou moci položit otázku, kterou si pokládali v minulosti, tedy jak moc velký vliv měla rivalita na trati na osobní vztahy mezi Robertem a Joeym. Nikdo si tím nebyl nikdy příliš jistý, jedno ale bylo zřejmé, oba považovali svého bratra za soupeře číslo jedna. Ale William je v této věci pozoruhodně upřímný, když říká, že jeho mladší bratr je v souboji s ním o poznání drzejší.
Většina pozorovatelů má pocit, že Michael má stejné chování, jako měl jeho otec. Je přesvědčen o své pravdě a nebojí se tak mluvit. Jiní poukazují na to, že Williamův hladký a rychlý styl jízdy více připomíná jeho strýce a William přiznává, že je to asi pravda, že upřednostňuje Joeyho tišší a více samotářskou povahu. "Ano, máme toho z nich hodně," směje se William, když popisuje podobnosti s předchozí generací. "Joey byl klidný a lidé říkají, že byl tak trochu "kostrbatý". Jsem na tom podobně, můj styl jízdy je hodně podobný tomu, jaký měl Joey. Dnes je ale doba, kdy jezdec musí být více agresivní, hladký styl už tolik nefunguje. Je potřeba být býčí jako Michael."
Je pro Williama slavné jméno překážkou, nebo mu bylo a je nápomocné?
Z počátku jeho kariéry to jistou váhu mělo, ale jenom jméno nestačí, nakonec stejně všichni pochopili, že každý musí jít svou vlastní cestou. Týmoví šéfové samozřejmě na jméno Dunlop hodně slyšeli, ale nebyla to pomoc, spíš to bylo na překážku. William se domnívá, že historie má různý dopad na něho a na jeho bratra, protože jejich kariéry se zpočátku vyvíjely odlišně.
"Občas jezdí Michael nad rámec svých schopnosti a to je děsivé," říká William a pokračuje "byl jsem právě na začátku své kariéry, to bylo těsně před havárií tatínka (pozn. William tady mluví o tragické havárii Roberta v tréninku třídy 250cc na North West v roce 2008) a táta mě říkal, že bych do toho měl jít naplno. Michael tehdy nedostal svolení, že by se závodům měl věnovat a tak si možná myslí, že má teď právo dokázat, jakým je jezdcem. V sedle Hondy k tomu bude mít příležitost."
A jaké má William plány pro rok 2013? S týmem Milwaukee Yamaha má podepsanou smlouvu pro North West, TT a Ulster Grand Prix, ale aby se dostal do správného tempa, zúčastní se i prvních tří kol britského mistrovství Supersport, a pokud se mu v nich bude dařit, měla by to být jeho hlavní náplň pro celou letošní sezónu. Kompletní program předsezonních testů na všech typech Yamahy proběhne na tratích ve Španělsku a Británii. Ostrý start do závodní sezóny tak na něj čeká, jako již tradičně, v dubnu v Cookstownu.
William si nedělá iluze a ví, proč se mu dostává takové podpory. Tím důvodem je Tourist Trophy, kterou letos chce vyhrát. Svoje největší šance vidí v závodě Supersportů nebo Superbike. Předpoklady pro to jistě má, je členem kvalitního týmu, v roce 2012 byl jedním z nejrychlejších jezdců třídy Supersport, ale ke kýženému úspěchu mu chybělo trochu štěstí a pevnější nervy. Je neobvyklé, aby kterýkoli jezdec přiznal, že díky tomu přišel o kýžený úspěch.
"To mi vadí, že si lidé myslí, že nejsem dost dobrý. Ale toto je pro mě skvělá příležitost, kdy se přede mnou otevírá mnoho věcí a já je opravdu chci."
Ale i přes zaměření se na ten nejvyšší road racingový level, je vidět, že i cítí určitý závazek ke jménu Dunlop, dědictví irského road racingu a proto by měl i v letošním roce být na některých národních závodech viděn v sedle jeho milované 125cc a 250cc. "Chci s nimi ještě závodit. Někdy si myslím, že bych ve dvoutaktech mohl jít ještě nahoru, ale nemůžu. Baví mě závodění a lidi.“