Reportík z Kopčan a Hradce Králové

KOPČANY

Čtvrteční poodpolední příjezd, prázdné depo, teda ne úplně, pilně se lajnovalo a stavělo. Pro mě dobrý, aspoň jsem si mohl vybrat místo, kde rozbalím svůj cirkusový stan. Po zkušenostech z předchozích let, to samozřejmě vyhrála lajna směrem k hřišti. Důvod je prostý, když pan správce kropí pažit, je děsně příjemný se pod tou sprchou osvěžovat, člověk nemusí chodit ani na koupaliště.

Ve čtvrtek se nás tam nakonec vyrojilo celkem dost, taky to bylo slyšet až do brzkých ranních hodin. Myslím, že místní kohouti si klidně mohli trochu pospat, prže přivítání nového dne s východem slunce obstarali noční jezdci :-)

Pátek na pohodu, čumendo v Hodoníně, odpoledne občasná přeprška, ale víkendové počasí mělo být fajn. Nakonec i bylo, i když to v sobotu trochu víc foukalo, malinko nám to poponeslo stan, ale naštěstí nic neulítlo.

Večer žádný velký bendění, v sobotu se vyráželo do prvního trenálu o půl jedenácté. První sobotní trénink byl o osahání tratě, trochu se naučit projíždět retardéry, který mám teda fakt děsně „rád“ (nejen ty kopčanský). Měl jsem taky možnost zezadu sledovat asfaltovou ochutnávku v podání Ivara Sliwky, trochu se nám tam napletl, ale vše se odehrálo bez nějaké vážnější krizovky. Kvaldy mě nakonec poslaly do šestý  řady, ale vyhlídky na umístění v top15 tu celkem byly.

Nedělní závod probíhal celkem v pohodě, start nebyl teda nic moc, ale pozici jsem neztratil, takže celkem spokojenost. Ve druhém kole na výjezdu z esíčka to zaryl (opět) Ivar, asi toho měl z tréninku málo (hahaha). Další průběh byl v pohodě, byl jsem rád, že nejedu úplně osamocený, tlačil se na mě Patrik Sliwka, tak jsme se trochu kočkovali, ale vše bylo v rámci slušnosti. Nakonec z toho bylo v cíli patnácté místo a první bodík do CAMSu a wusa cupu zároveň. Jo ještě jedna věc. Dvě kola před cílem na mě při nájezdu na retardér před prostorem startu děsně začali mávat diváci, sem říkal, ty vole dobrý, jo jenže mi to vydrželo asi sto metrů, to se přeze mě přehnal David Hanzalík a bylo jasno :-)

HRADEC KRÁLOVÉ

Týden po Kopčanech byl na pořadu téměř domácí závod v Hradci Králové. Podle videí, které se pár dní před závody objevily na netu, jsem si říkal, že to bude hodně zajímavá trať. Svojí délkou teda moc neoslnila, ale těch čtrnáct zatáček vtlačených do dvou kilometrů, to byla celkem slušná porce. V pátek jsem si okruh dvakrát prošel, abych alespoň trochu tušil, kudy pojedu, ale z motorky to bylo nakonec přece jenom trochu jiné.  

Kupodivu jsem ani nebyl nějak zvlášť nervózní, asi proto, že jsme tam byli za newcomery úplně všichni a nikdo po nás nechtěl vestičku (hahaha). Sobotní kvalifikace probíhaly v pohodě, možná taky tak trochu proto, že nedorazil letec Ivar :-). Jako teda musím říct, že kluci vepředu startovního pole jeli fakt kládu, já se sice taky trochu zlepšoval, ale ne s tak výrazným časovými posuny jako oni. Ve finále z toho byla, asi už tradiční, osmnáctá startovní pozice, ale odstupy směrem kupředu nebyly moc velký.

Sobota večer byla plná srandy, zejména pokec o Bajajovi a drakovi v karbousovic doupěti…

Nedělní nekonečné čekání nakonec dospělo až k tomu, že i twiny vyrazily do svého závodu. Sice sem byl vzadu, ale v kontaktu, což nevypadalo úplně blbě. No to sem si myslel, ale dlouho mi to nevydrželo. V nějakým čtvrtým nebo pátým kole si suzina zase postavila hlavu (v Kopčanech nezlobila), takže jsem se propadl až na samý chvost. V tu chvíli jsem si říkal něco o sedacím pozadí, prže všichni už byli v trapu a já nikoho dokonce nezahlédl ani na té nejdelší protilehlé rovince…ale co, jel jsem dál. No a po třech kolech svitla naděje, vidím v dáli dalšího jezdce. Byla to docela dobrá motivace, za tři kola jsem ho měl a rovnou šel před něj. Sice jsem se za další dvě kola prořadil a netrefil předposlední zatáčku, až jsem vyjel z trati, takže další propad, ale jak už jsem to měl najetý, stačili mi dvě kola a šup zase o místečko výš. No a když sem pak viděl popadat pár kluků, říkal jsem si – no wuso, třeba to nebude tak zlý. Šachovnicová vlajka a dvanácté místo v cíli, spokojenost.

Poděkování fanouškům, kteří za mnou dorazili, fotografům, kterým jsem se připletl do záběru i klukům, že to se mnou vydrží a moc mi nenadávají.

Teď bude nejspíš dlouhá pauza až do Dymokur, moc práce, kterou za mě nikdo neudělá…