RADEK LAMICH

První z našich jezdců, kteří se předsatvuji na roadracing.webnode je rodilý Hořičák žijící v nedalekém Hoříněvsi, skvělý pilot sportproductionů - Radek LAMICH.

Ahoj Radku, pověz mi něco o svých plánech pro letošní sezónu.

Ahoj, v letošní sezoně mám v plánu startovat na všech závodech MČR ve třídě 125 SP, z přírodních okruhů si dám tradičně pouze své oblíbené Hořice, což je vlastně jediný jistý závod. Republiku bych jel rád komplet, ale vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo sehnat žádného sponzora a musím vše financovat ze svého, tak je ve hvězdách, kolik závodů pojedu. Letošní sezóna bude prostě podle peněz, MČR opět zdražilo startovné a ostatní věci stojí také spoustu peněz...

Co říkáš myšlence, že by se letos jel jakýsi první ročník mistrovství republiky na přírodních okruzích?

Myslím, že to je výborný nápad a doufám, vzhledem k tomu, jaké už stojí závoění na dromech nehorázné peníze, že se najde dostatečný počet účastníků. O tom celém to vlastně je – aby se sešla dobrá konkurence a konkrétně ve 125 SP můžu říct, že poslední roky je AA naflákaná výbornými jezdci i stroji – v tom je její atraktivita, protože je přeci jen zábavnější po startu vypálit, mastit se třeba o 15. místo a když se chce člověk v půlce závodu nadechnout a ohlídne se, tak zjistí, že je za ním nalepených dalších 10 lidí. To je to správné závodění – bohužel finančně běžným lidem čímdál více vzdálené. Z tohoto pohledu by mohly přírodní okruhy přivést k závodění větší počet uchazečů, protože to je lépe finančně zvladatelné – levnější startovné, menší náklady na dopravu, pneumatiky vydrží na běžném asfaltu mnohem déle než na závodním…druhou stránkou je bezpečnost a z vlastní zkušenosti můžu říct, že jakýkoliv pád na „příroďáku“ bolí o dost víc než na dromu a tak se pak těžko hledají absolutní limity.

Jaká vlastně pro tebe byla ta minulá sezóna?

Vloni jsem dojel nejenom na koruny, ale i na zranění z motokrosu, kde se mi nejprve povedlo vykloubit rameno a následně jsem si z dalšího pádu odvezl distorzi krční páteře, takže jsem musel vynechávat závody na silnici, prakticky od půlky sezony jsem byl až do zimy v léčení a výhledově mě ještě nejspíš čeká operace ramene.

V Hořicích jsi ale zajel skvělé druhé místo.

To sice ano, ale při pádu ve warm-up jsem si zlomil kostrč a závod jsem jel s velkými bolestmi, ale dojel jsem ho až do konce, tak jsem moc rád a věnec byl dostatečnou záplatou na bolest.

A ostatní závody?

Pannonii jsem musel kvůli tomuto zranění vynechat. Pak jsem startoval v Brně, kde se mi povedlo vyhrát v rámci Mistrovství ČR a poslední, čeho jsem se zúčastnil, byl závod v Mostě. V kvalifikacích se mi celkem dařilo, zajel jsem 2. čas v MČR, ale v závodě mi už před startem odešlo ovládání přívěry a motorka vůbec nejela. Takže jsem se tak nějak osamoceně dotrápil do cíle na 5. místě MČR.

Chystáš nějakou změnu ve strojovém parku?

Jak už jsem říkal, peněz letos nebude nazbyt tak motorka na letošní sezonu zůstane naprosto stejná jako byla vloni, takže Aprilia RS 125 rok 98. Jsem s ní spokojený a vyhovuje mému jezdeckému stylu.

Jaký byl tvůj nejlepší dosavadní výsledek? Nebo spíš, kterého umístění z kterého závodu si nejvíc ceníš?

Nejlepší okamžiky kariéry byly asi dva – první byl závod v Brně v srpnu 2005. V kvalifikacích jsem se trápil a na startu byl 14. v rámci Alpe Adrie. V závodě jsem ale „tahal“ co to šlo a postupoval jsem polem jezdců jako nůž máslem - podařilo se mi vyhrát MČR a v rámci Alpe Adrie dojet na 2. místě s minimální ztrátou na prvního. Druhý skvělý okamžik byly Hořice 2006, které se mi podařilo vyhrát systémem start – cíl. Bylo to hodně náročné a jízda s mokrými pneu na skoro suchém asfaltu byla dost náročná se spoustou riskování, které se vyplatilo víc než o rok dříve, kdy jsem upadl z 2. místa. Hořice jsou opravduz srdeční záležitost, je tam úžasná atmosféra a moc bych si přál, kdyby se mi tam podařilo ještě někdy stanout na nejvyšším stupínku. To bych byl fakt moc spokojený a šťastný.

A naopak, závod na který bys nejraději zapomněl…

„Propadákových“ závodů jsem si také užil víc než dost. Jednalo se především o sezónu 2006, kdy jsem jel na nové Aprilii a měl velké problémy s podvozkem, které vyústily do pádu prakticky každý závodní víkend. Žádné změny v nastavení nepomáhaly a já stále jenom padal. To pak člověku trochu ubírá chuť. Byl jsem pod tlakem obhajoby titulu z roku 2005, což se nakonec i podařilo, ale na novou Aprilii jsem po letech 2006 a 2007 naprosto zanevřel. S jiným než standardním podvozkem to může být dobrý motocykl, ale na sériových komponentech bych s ní už víckrát závodit nechtěl. Prostě jsme si vzájemně nesedli..ale o to více se mi podařilo porozumět svému jezdeckému stylu a tomu, jaký motocykl potřebuji, aby pode mnou dobře fungoval.

Dík za rozhovor a hodně štěstí v nové sezóně.