Pavel Tomeček
Nějakou dobu se na našich přírodních tratích pohybuje jezdec se startovním číslem #13. Vídali jsme ho ve třídě supersportů, kde jeho závodnické začátky na přírodě byly občas docela divoké. Že je dnes všechno jinak o tom nám něco řekne 26ti letý jezdec z Milevska v Jižních Čechách Pavel Tomeček.
To, že jsi přírodu začínal na šestce, jsem už zmínil v úvodu. Jak to máš teď?
Jezdím třídu superbike či OPEN 1000, jak kdo chce.
Jak dlouho závodíš a jak ses k závodění vlastně dostal?
Pod licenci pojedu letos čtvrtým rokem. Začínal jsem agenturním ježděním, poté jsem se dal dohromady s Honzou Čeřovským a Petrem Košťálem. To byl v podstatě můj začátek, kdy jsem jel přebor ČR na dromech při Alpe Adria.
Jasně to byl 3RR Team. Dnes pokračuješ u pomerančů, Orange Racing a určitě máš kolem sebe nějaký tým nebo partu lidí, kteří ti pomáhají, mohl bys je trochu představit?
Jsme nízkonákladový tým a tvoříme ho s Petrem Košťálem. Petr je jezdec a śefmechanik v jedné osobě. Já jsem jezdec, starám se o zázemí, logistiku a trochu o propagaci. V podstatě jsme soběstační a problémy řešíme operativně. Výhoda je, že oba startujeme v rozdílných třídách a tudíž nám stačí jeden pomocný mechanik. Tuto pozici zastupuje Jan Chrpa, velice usměvavý a obětavý chlapík. Na domácích závodech nám dále pomáhá Petrův otec Ladislav Košťál.
Kdyby ses poohlédl trochu dozadu, kterých svých výsledků si nejvíc ceníš?
Tak svoje nejleší výsledky jsem zaznamenal v roce 2014, bylo to 5. místo na 300 ZGH, dále 4. místo v Hořicích při IRRC a 2. místo v Kopčanech.
Naopak závod, na který bys nejraději moc nevzpomínal
Těrlicko 2012, kdy jsem sestřelil Lukáše Petrlu.
No ten pád vypadal dost divoce, ale naštěstí se obešel bez nějakých vážných úrazů. Jaké jsou vlastně tvoje plány do budoucna?
To se těžko říká. Všechno se odvíjí od finanční stránky, od zdraví a vyhýbání se zranění, ale hlavně - dokud mě to bude bavit.
To vypadá, jako by sis nekladl žádné cíle, ale asi to tak úplně nebude, viď? Jaký je tvůj oblíbený okruh a proč?
Loni jsem závodil na několika nových tratích a moc se mi líbilo třeba holandské Hengelo. Každopádně mám rád Frohburg. Vzhledem k tomu, že závodím v třídě Superbike, tak mám rád tratě, kde lze využít výkonu litra.
Když už jsme u té rychlosti, preferuješ motodromy nebo přírodní tratě?
Mám to tak 50/50. Mám rád obojí.
Co třeba mimozávodní záležitosti, jaké je tvoje oblíbené jídlo, pití, muzika?
Mám rád meruňkové knedlíky, nealko čaj, když alko tak Plzeň, no a z muziky rock a klasiku.
Podle tvých odpovědí vyloženě nepreferuješ ani jednu disciplínu, tedy dromy versus přírodu, co si myslíš o pořádání mistráku na přírodních tratích? Nebo jinak, co si vůbec myslíš o závodění na běžných silnicích?
Myslím si, že by se měli AČR a CAMS domluvit. Nechci říkat, že je to úplná fraška, ale mělo by se závodit a mít jednoho mistra(ni).
Já s tím nemám problém, to samé bych řekl o spolujezdcích a fanoušcích roadracingu. Na prvním místě by měla být samozřejmě bezpečnost, což je těžké na přírodních tratích dodržet. Nicméně každým rokem se zabezpečení zlepšuje. Je více balíku, více sítí, chrániče obrubníků, lepší technické zázemí. Bohužel nehody se stávají a zranění nejde vyloučit, ale to samé platí na motodromech. Osobně bych si přál více tréninků na přírodních tratích.
Kdo je tvým oblíbeným jezdcem?
Kuba Smrž a Toni Rechberger
Teď ti položím otázku ohledně tvých soupeřů. Moc mě zajímá, jak na ní odpovíš Jak tě berou soupeři?
To bych se zeptal spíše jich.
Zajímavá odpověď, zvláštní je, že takhle odpovídáte skoro všichni (smích). Tak jinak, máš mezi soupeři třeba nějakého kamaráda?
Musím zmínit Pepu Lukšíka, který nám loni dost pomohl v roli mechanika při IRRC a zároveň jsme soupeřili na dromu i příroďákách. No a celkově loňská parta lidí IRRC, neměla chybu.
Otázka na závěr, tvůj závodnický sen?
Můj sen je zúčastnit se Macau GP, ale je toho samozřejmě víc.
Tomís, děkuju za rozhovor a do nové sezóny ti přeju, aby tě tvá oranžová kawa vždycky dovezla do cíle a abys byl spokojený s dosaženými výsledky.
foto wusa