Dymokury, aneb babská jízda
Posledními domácími závody v letošní sezóně byly Dymokury. Původně se mělo jet v květnu, ale díky špatnému stavu povrchu vozovky, byly nakonec závody zrušeny. Málokdo asi věřil, že se letos na dymokurském okruhu opět rozburácejí motory závodních motocyklů. A ejhle, pořadatelé z Road Racing Clubu udělali téměř nemožné a kromě zhruba 1/3 okruhu se jim podařilo zajistit generální opravu zbývající části trati. A pak že se aspoň občas nedějí zázraky.
Počasí na víkend 20. a 21. září vypadalo zpočátku dobře, depo se zaplnilo už během pátečního odpoledne, tak to vypadalo na pěknou zábavu.
Sobotní tréninky proběhly celkem bez komplikací, tou jedinou byla nefungující časomíra a tak pořádně nikdo nevěděl, jaké jsou startovní pozice pro nedělní závody. Jelikož se měřilo ručně, pohled na grid byl občas docela překvapivý.
První rychlou třídou nedělního programu byl spojený závod supermon a malých supersportů 400cc. Mona s přehledem vyhrál Dani Zörnweg před Víťou Hatanem a Václavem Jaklem. Malé supersporty se staly kořistí Davida Hanzalíka, kterého následovali Tomáš Heimerle a Milan Hanzalík. V cíli bylo nakonec z obou tříd klasifikováno pouhých 11 jezdců.
Tradičně velmi silně obsazená třída sportproductionů slibovala určitě lepší zážitky. Po startu šlo do vedení trio největších favoritů – Marek Zima, Michalk Šlezar a Petr Kolář. Ze začátku jeli kluci pohromadě, ale pak přišel ze strany hořického Zimy takový atak, kterému soupeři prostě neodolali. Na druhém místě jedoucí Petr Kolář postupně sklepal i Šlezara, na kterého se v poslední třetině závodu mohutně dotahoval domácí, teprve šestnáctiletý Pavel Nechanický. Mladý Nechanický nakonec Michala odsunul na čtvrtou pozici a dojel si pro svůj životní výsledek.
SuperTwiny měly původně závodit společně s mony a 400cc, ale nakonec se pořadateli přihlásilo tolik jezdců, že byl pro tuto třídu vypsán samostatný závod. Už v tréninku se narodilo velké překvapení v podobě výsledku Veroniky Hankocyové a Jirky Nováka, kteří se dostali do první řady. Podle očekávání byl v první řadě samozřejmě i Michal Dokoupil. Průběh závodu byl velmi dramatický. Vedení se ujala čtveřice Hankocyová, Dokoupil, Novák a Pepa Duchan. První tři jmenovaní si mezi sebou neustále měnili pozice, zatímco Pepé vše sledoval zezadu. No jenže pak přišli na řadu první kolaři a ti se postarali o to, že Duchan na první trojici něco ztratil a tak nakonec do boje o vytouženou bednu ani nezasáhl. Cílem nakonec na prvním místě projela Veronika Hankocyová před Jirkou Novákem a Michalem Dokoupilem. Bylo to první vítězství pro Veroniku, ale zároveň i první vítězství ženy na 4T motocyklu u nás.
Šestistovky měly být dalším pokračováním souboje o nejlepšího českého roadracerů v této objemové třídě. Ano, opět to byl souboj mezi Markem Červeným a Michalem Dokoupilem, který už se letos odehrál na několika předchozích závodech, který diváci tolik očekávali. Po startu šel do čela Červený, na druhém místě Dokoupil a z ním se vytvořila silná čtveřice – domácí Michal Vecko, Ríša Sedlák, Pepé Duchan a Petr Homola. Dva posledně jmenovaní se představili v Dymokurech s novou technikou a bylo vidět, že jim oběma změna svědčí. V devátém kole došlo k velmi dramatické situaci v pravotočivé zatáčce v nájezdu do Dymokur. Jezdec se startovním číslem #72 Patrik Sliwka byl na výjezdu ze zatáčky natolik pomalý, že za ním jedoucí Lukáš Petrla už se nestačil vyhnout a oba se vyváleli. Naštěstí to odnesl „jenom“ pochroumaný Lukášův kotník. Obdivuji všechny jezdce, kteří roads jezdí, ale myslím, že je na čase, aby pořadatelé českých závodů v rámci bezpečnosti jezdců konečně začali uvažovat o časovém limitu pro kvalifikování se do závodu. Platí to obecně na všechny pořadatele českého road racingu, jinak si budeme koledovat o podobné incidenty neustále. Samozřejmě byla vyvěšena červená vlajka a jelikož byly rozházené ochranné bariéry a silnice byla znečištěná, došlo při odstraňování následků havárie ke značnému časovému skluzu. Čekali jezdci, doprovody, diváci, ale počasí nečekalo… začalo mohutně pršet. Restartovaný závod se jel za mokra a zejména vyjeté koleje plné vody na státní silnici směrem na Poděbrady nevěstily nic dobrého. Bohužel na to doplatili Zdeněk Sedlák, Karel Brandtner a Jan Kovář. Závod byl zastaven a následně zrušen. Pořadí se tedy počítalo ze sedmého kola. Vítězem se stal Marek Červený před Michalem Doukoupilem a Pepou Duchanem.
Spojený závod dvoutaktů se jel jako mokrý. V podání Michala Savinkova to ale vůbec nebylo znát. Od prvního kola se ujal vedení a soupeřům nedal sebemenší šanci. Na druhém místě se usadil René Lohse a za ním s odstupem jezdil Patrik Kolář. O barmboru si to rozdávali Olda Podlipný a Christopher Eder. Ze souboje nakonec vyšla vítězně Rakušanova oranžová KTM. Nejrychlejším jezdcem s motocyklem 250cc byl při neúčasti Tuukky Korhonena, který sice odtrénoval, ale do závodu ze zdravotních důvodů nakonec nenastoupil, Milan Hanzalík. Za Hanzlíkem se ale děly věci. Byla zde trojice Jirka Lefan, Martin Veselý a Zdeňka Kučerová, která jela doslova kolo na kolo. Ze čtvrtého místa ale začala úřadovat Zdenička a oba pány tak odsunula do pozice, kdy se jí mohli koukat leda tak na její pozadí. V cíli byl první Hanzalík, před Zdeňkou Kučerovou a Martinem Veselým. I pro Gagu, jak se téhle sympatické blondýnce přezdívá, to byl životní úspěch a první bedna zároveň.
Přišla další prudká přeháňka a ta měla za následek, že se na start superbiků postavilo pouhých dvanáct jezdců. Účast sice ne velká, ale souboj o první místo musel uspokojit každého, kdo v Dymokurech vydržel až do konce. Po startu šel do čela Alda Nechvátal a zdálo se, že si jede pro obhajobu svého loňského triumfu. To se ale nelíbilo za ním jedoucím Dominikovi Jůdovi a Leoši Hlaváčkovi. Ti se oba dostali před Aleše a rozdali si to na férovku. Silnější nervy měl nakonec Leoš Hlaváček, který si tak dojel pro zlatý věnec. Jůdovi patřilo místo druhé a třetí Aleši Nechvátalovi.
I přes počasí, které si s námi zahrálo takovou ruletu, šlo o vydařený podnik. Dymokury se tak definitivně vrátily do české road racingové scény a to je dobře.
Zraněným jezdcům přeji brzké uzdravení a začátkem září 2015 zase v Dymokurech ahoj.