Cookstown, Tandragee, Hengelo

Cookstown 100

Letos jsem do Cookstownu zavítal už pošesté a opět to byl super zážitek. Sice je pravda, že letošní ročník byl poznamenaný ne zrovna nejteplejším počasím, ale dalo se to vydržet tím spíš, že jezdci svými výkony diváky doslova rozpálili.

Na startu jsem měli i naše dva zástupce. Michal Dokoupil  spolu s Veronikou Hankocyovou startovali v barvách týmu RT&T ve třídě supertwin.

Smolařem víkendu by mohli být vyhlášeni Michael Pearson nebo Daley Mathison. Prvně jmenovaný měl technické problémy s novou Kawasaki ZX10R a opět se potvrdilo, že Cookstown je pro Michaela prostě zemí nezaslíbenou. V supersportech svůj závod rozjel famózně, bojoval ve vedoucí čtveřici spolu Derekem Shielsem, Michaelem Dunlopem a Williamem Dunlopem, když mu v nájezdu do třetího kola praskl řetěz… V předposledním kole závodu supersportů zatroubil k útoku Michael Dunlop a ze čtvrtého místa se prodral až do čela závodu fantastickým brzdným manévrem v zatáčce Gortin.

Zmiňoval jsem Daley Mathisona. Tomu se podařil skvělý kousek, když vedl v závodě Moto3/125GP s velkým náskokem a v posledním kole, dvě zatáčky před cílem, šel k zemi…

Mě osobně se nejvíce líbily souboje Dereka McGree a Dereka Shilese v supersportech i v superbicích. V hlavním závodě zvaném Cookstown 100 vypálil všem rybník Manxman Dan Kneen.

Michael Dunlop, kromě zmiňovaného vítězství v supersportech, zvítězil ve třídě twinů. Tady Indi dojel na pěkném pátém místě. Veronika v závodě „B“ stejné třídy skončila sedmá.

Kompletní výsledky jsou k dispozici zde

Tandragee 100

Týden po Cookstownu se již tradičně jezdí závody na poslední tradiční irské trati v Tandragee. Letošní ročník byl ale bohužel poznamenán tragickou událostí, ke které došlo na Joey´s v Cooley Hill ve třídě Support Junior, kdy svůj stroj nezvládl Noel Murphy a následkům zranění podlehl…

Ve třídě Moto3/125GP svedli o vítězství nevídaný souboj Paul Robinson, Paul Jordan, Nigel Moore a William Cowden. Prvně jmenovaný z této bitvy vyšel vítězně.

Supersporty se staly kořistí Williama Dunlopa, který porazil navrátilce Keitha Amora o pouhých 0.186 vteřiny. Je vidět, že populární Skot, ze svého umění ani přes dvouletou pauzu nic nezapomněl.

V Tandragee chyběl Michael Pearson, který si plnil své povinnosti v britské sérii Thundersport GB. V závodech ve Snettertonu se mu velmi dařilo a v nejprestižnější třídě GP1 (superbike), dovedl svoji ZX10R ke dvěma vítězstvím a jednomu třetímu místu (dojel třetí se ztrátou 0.236 vteřiny…). Tak se zdá, že trucující kawa si asi už dal říct, no asi se máme za dva týdny na co těšit…

výsledky

Hengelo

V zemi tulipánů se jel první kontinentální podnik letošní sezóny. V rámci programu byly k vidění nesmírně zajímavé závody jak klasiků, tak společného belgicko/holandského mistráku, ale nás nejvíce zajímaly výsledky závodů IRRC, kde letos startuje pět našich pilotů.

Počasí přes studenou frontu, která se přehnala snad celou Evropou, nakonec byl přijatelné a nenarušilo žádným zvláštním způsobem průběh celého víkendu. Z mého pohledu organizace závodu probíhala opravdu dobře, žádné prostoje, příjemní lidé, pěkná trať. Co víc si přát, aby si člověk závody opravdu užil.

Naše kluky tak trochu zaskočil charakter místní tratě. Zdála se jim úzká. Mě teda zas tak moc, ne, přece jenom jsem viděl i užší, ale chápu, že jako divák mám jiné vnímání, než jezdec jedoucí 200+ po takové silničce.

Organizátoři si ode mě zaslouží pochvalu za skladbu programu, do kterého byly zařazeny tři závody klasiků (250/350, 350+ a 50cc), domácí šampionát supersportů, superbiků a sidecarů a závody supersportů a superbiků pro IRRC. Klasiky zrovna dvakrát nemusím, ale kdyby u nás startovali jezdci jako Guy Bertin, Bruno Kneubühler, Eric Saul a Ian Simpson a předvedli to co tihle a ostatní borci předvedli, tak bych byl jak u vytržení. Samozřejmě to bylo umocněno i tím, že všichni sedlali skutečné závodní motocykly z dob minulých a ne žádné „BS“, o kterých naši techničtí komisaři nemají ani páru, viď Luky?

V side byl největším favoritem Tom Reeves a nezklamal… Hlava mi to chvílemi nebrala, ale dívalo se na to fakt pěkně.

Domácí supersporty a superbike jsem, na rozdíl od místních fanoušků, kterých se mimochodem sešlo snad 15.000, bral jako předkrm pro IRRC. Ale bylo na co koukat. Zejména souboj Arie Vose a Nigela Walravena byl dechberoucí. Co tihle fárové předváděli občas hlava nebrala.

IRRC s naší účastí pro nás přece jenom bylo něčím jiným. Mára si prožil nerv jestli vůbec pojede, pro ostatní kluky to byl křest ohněm, teda až na Kamila, kterého místní chodili ve velkém zdravit, ono vítěze ManxGP taky nepotkáte každý den, že?

No k závodům, Merek Červený potvrdil, že letos bude v celém šampionátu bojovat o Top3 v celkovém pořadí. Ano v jednom závodu mu moc nechybělo na vytoužené pódium, ale aspoň se potvrdilo, že na něj má a to je víc než pozitivní. Petr Košťál po vyýáborných startech trochu ztrácel, ale celkem vzato, odjel svůj standard a určitě přijdou tratě, které mu víc sednou.

O Kamilovi tu už byla řeč a pokud vše klapne a sedne na bávo, pak se budou soupeři divit ještě víc, než se divili teď. Dvakrát Top10 je odměnou za charitativní vystoupení ve společenském stanu o sobotní noci :D Pavel Tomeček na mě působil trochu nervózním dojmem, ale příště už to bude určitě lepší. Důležité je, že dojel na bodech se zjištěním, že prostor pro progres tu je. Aleš Nechvátal po nevýrazných startech vždy šel v průběhu závodů nahoru a získané body a hlavně zkušenosti se zhodnotí už brzo.

Nechci tady dělat analýzu, proč a jak se komu vedlo, každý z našich kluků jistě ví, kde má rezervy a co je potřeba zlepšit, podle mě všichni ukázali, že čeští piloti nejsou žádná ořezávátka a že je s nimi potřeba vážně počítat.

Pokud to shrnu, tak za výsledky našich kluků dávám Hengelu 1-, za program závodů 1+++++, za organizaci 1- (trochu zmatky s akreditací), celkový dojem 1+

Během víkendu jsem potkal spousty zajímavých lidí a hodně kamarádů, to vždycky potěší. Asi nejzajímavější setkání byl s bývalým jezdcem jménem Henri Sala, který startoval v Hořicích, pamětnící jistě vědí…    

výsledky