Byl předurčen k tomu, aby se stal mesiášem – Martin Finnegan

Nebylo to tak slavné v 80. a 90. letech po odchodu jezdce Eddie Laycock z Dublinu s kvalitními jezdci z Irské republiky, kteří by dokázali konkurovat svým soupeřům ze Severního Irska – Robertovi a Joey Dunlopovým, Brianu Reidovi, Samu McClementsovi nebo Philipovi McCallenovi. Před nedávnem se ale všechno změnilo s příchodem „Létajícího Fina“. Narodil se a vyrůstal velmi blízko famózního okruhu ve Skerries v County Dublin a byl skutečně schopen se postavit hvězdám ze Severu a bojovat s takovými jezdci jako je Ryan Farquhar, Adrian Archibald nebo byl Richard Britton.

Finnegan strávil dětská léta jako motokrosař, když od svých devíti let závodil. To bylo hodně dávno před tím, než posadil na silniční motocykl a vydal se mezi irské ploty. Kombinace jeho zkušeností se smyky a skoky, ruku v ruce s jeho silně stavěným tělem, dodávala jeho plně akčnímu stylu na atraktivitě. Nikdo před ním nelétal dál nebo výš, nikdo před ním tak často negumoval zadním kolem svého sto osmdesáti koňového superbiku na konci úzkých rovinek, čímž přiváděl mnoho reportérů až k výbuchům v jejich komentování. To není všechno, co tenhle velký muž z Lusku na trati předváděl. Martin byl totálně otrávený ze své práce a zaměřoval se na jediné – zvítězit v TT. „Je to ultimativní výzva, kterou chci pokořit Isle of Man,“ říkal. Aby tomu šel naproti, pracoval na sobě jako mnoho moderních jezdců dneška, včetně dodržování životosprávy a tréninků pod dohledem osobního trenéra. Uběhlo hodně vody od dob, kdy si zapínal nedobře padnoucí kombinézu a pak sedal na motocykl. Ale toto nadšení mu přineslo kýženého ovoce. Po vítězství v Irish Support Championship ve třídě začátečníků v roce 1999, Martin přestoupil do vyšší ligy – Irish Open Championship, to bylo v roce 2004. Před tím ještě zvítězil na Manx Grand Prix (2000), když ve třídě Lightweight vytvořil se svojí dvěstěpadesátkou rekord, který už nebude nikdy překonán (250cc zmizely po tomto roce z programu Manx GP). V roce 2005 udělal veliký krok kupředu, směrem ke splnění své velké ambice, když při svém prvním startu na TT skončil na třetím místě ve třídě Superbike.

Přes nesporný úspěch, který tento výsledek znamenal, zůstal Martin stát nohama na zemi, což mu dávalo další inspiraci a motivaci k závodění. Jak to tak často bývá, byl to jeden místní fanoušek, který mu dal originální popud k tomu, aby se silnicí začal. Tony Carton s ním závodil v dobách motokrosových začátků a Martin mu umýval dodávku, kterou vozili motorky na závody, aby si přivydělal na pneumatiky, benzín…. Jednoho dne mu Tony zapůjčil svůj silniční motocykl a bylo rozhodnuto. Carton se stal Martinovým sponzorem a zaměstnavatelem. Každou zimu u něho Finnbar pracoval na opravách stavebních strojů, buldozerů a bagrů, aby pak v letních měsících mohl závodit. Muži, jako Carton, jsou skutečnými hrdiny, kteří pomáhají mnoha jezdcům, aby se mohli závodům věnovat.

Jenom několik mil daleko od domu, kde se narodil, se každoročně koná jeden z nejlepších závodů v Irsku – Skerries100.  Jenom díky místní znalosti byl schopný doslova proletět vlásenkou v Duke´s Bend s ramenem přilepeným na kamenné zdi. Martin zde zvítězil celkem čtyřikrát. Sám k tomu dodával : „Nic mě nemůže připravit o vítězství před mými domácími fanoušky“. Pro ně to byla skvělá podívaná, jak jejich místní hrdina poráží nejlepší irské jezdce, ať už byli ze Severu nebo z Jihu.







Bohužel, jak už to tak v životě bývá, cestu k nejvyšším metám Martina Finnegana zastavila tragická havárie, která se stala 5. května 2008 při závodech v Severoirském Tandragee. Ve druhém kole závodu třídy 600cc v zatáčce zvané Marlacco Corner, což je pravoúhlá pravotočivá zatáčka (křižovatka), které předchází dlouhá rovinka. Právě v místě začátku brzdění před nájezdem do zatáčky Finnbar zjistil, že mu nebrzdí přední brzdy. Snažil se svůj stroj zpomalit pomocí zadní brzdy a v samém konci se ještě snažil zatočit vlevo, což se mu už nepodařilo…….   
Organizátoři závodu v Tandragee dlouho zvažovali, zda pokračovat v již padesátileté historii tohoto slavného podniku. V roce 2007 zde smrtelně havaroval John Donnan, v roce 2008 Martin Finnegan. Všem pochybám nakonec udělalo rázný konec osobní setkání organizátorů a rodiny Martina, které sama rodina iniciovala – v zájmu zachování památky na Finnbara požádali členové rodiny organizátory, aby svůj závod pořádali i nadále. Tím bude Martinova památka uctěna nejlépe.