52. Frohburger Dreieckrennen
Posledním závodem evropského kalendáře je již tradičně trojúhelník ve východoněmeckém Frohburgu, nejinak tomu bylo i letos, kdy závodní víkend přišel na 27. – 28. září. Letošní ročník byl okořeněn hned několika věcmi. Tou pro nás nejdůležitější byly závody IRRC ve třídě supersportů, kde to měl Marek Červený rozherané na titul, vždyť do Frohburgu odjížděl s jednobodovou ztrátou na první místo v celkovém pořadí. Další zajímavostí byl start Michaela Dunlopa, který se na starém kontinentně přece jenom zas tak často nevyskytuje…
Ale popořadě. Páteční deštivé odpoledne a příjezd do depa, které mimochodem nebylo zcela zaplněné jako jiné roky, setkání s našimi jezdci a fanoušky. To už se stalo tradicí, kterou letos zase posunuli kousek výš kluci z Teamu Vodojem, kteří sem dorazili poprvé. Jak jsme zjistili později, poloprázdnost depa mělo na svědomí to, že se tu nejel závod třídy 50cc a to hned chybělo nějakých 50 motocyklů (a stanů a dodávek a tak dál).
Česká ulička byla opět plná, na jedné kupě tady byly Marek Červený, Pepa Lukšík, Aleš Nechvátal, Petr Košťál, Pavel Tomeček, Tomáš Mysliveček a Petr Bičiště. Když k tomu připočítáme vodojemáky a pár dalších, kteří přijeli fandit, bylo to slušné. Poslední z početné enklávy českých pilotů, Michal Dokoupil a jeho tým, pobývali v jiné části depa.
Sobotní tréninky se začaly na mokru, postupně trať oschla a všichni jsme si dosytnosti užívali závodů s překrásným počasím. O velké překvapení prvního tréninku třídy OPEN (superbike) se postaral Tomáš Mysliveček, který si vyjel provizorní třetí příčku, sedmý byl Petr Bičiště. Třeba zmiňovaný Dunlop byl osmnáctý. Jo jasně byl to první trénink, ale kolikrát v životě se klukům stane, že by jeli společně s Dunlopem a navíc ho nechali hluboko vzadu za sebou! Druhý trénink už byl samozřejmě o něčem jiném, ale naši kluci se vůbec neztratili – sedmý Aleš Nechvátal, osmý Kamil Holán, desátý Pavel Tomeček, třináctý Petr Bičiště a osmnáctý Tomáš Mysliveček. Prostě paráda. Nejrychlejším jezdcem byl Didi Grams, před Johanem Fredriksem a Michaelem Dunlopem.
První trénink šestistovek naši jezdci vynechali, ale ve druhém o sobě dali setsakramentsky vědět. Michal Dokoupil druhý, Marek Červený pátý. Nejrychlejším jezdcem se stal Manou Antweiler na divoké MvAgustě, třetí skončil Joey den Besten.
Šestistovky IRRC zcela opanoval Manou Antweiler, který vyhrál oba tréninky. Naši si opět vedli na výbornou, první trénink byl Marek třetí a Michal sedmý. V součtu časů z obou tréninků se do první řady vedle Antweilera postavili i oba naši zástupci – Dokoupil druhý, Červený třetí.
Superbiky IRRC měly jasného favorita v Didi Gramsovi, který předpoklady potvrdil svým postavením na čele startovního roštu. Do první řady ho doplnili Johan Fredriks a na divokou kartu jedoucí Michael Dunlop. Aleš Nechvátal si vyjel sedmou pozici, Kamil Holán devátou, Pavel Tomeček jedenáctou a wild card Pepa Lukšík devatenáctou.
Sobotní tréninkový program byl završený závody sidecarů, supersportů a superbiků. Nejprve šly na řadu supersporty. Po startu šel do čela Marek Červený, ale brzy se přes něho dostali jak Antweiler, tak později i Dokoupil. Červenostříbrná MV byla prostě nad možnosti motocyklů našich jezdců. Manou si s přehledem dojel pro vítězství, ale spolu s ním na pódium vystoupili i Michal Dokoupil (druhý) a Marek Červený (třetí). Sidecary přinesly první a jediné velké zdržení sobotního programu. Po havárii dvou posádek zasahoval i vrtulník, jednalo se ale o kuriózní situaci. Důvodem pro zásah vrtulníku byla skutečnost, že jeden z jezdců necítil dolní končetiny, pak ale vyšlo najevo, že z motocyklu vylézt bez pomoci vlastně ani nemohl, protože tento handicap má již více než deset let…
Dlouho odkládaný start závodu open měl za následek, že se startoval už za šera. Od startu poodjela celému poli skupina jezdců, ve které byli Grams, Fredriks, Seidel a Dunlop. Z našich si nejlépe vedl Aleš Nechvátal, který se postupně probojoval na šesté místo. No jenže v pátém kole na výjezdu z retardéru dostal hasana a skok flopem do pole znamenal konec všem nadějím. O dvě kola později odstoupil i Dunlop, tak to mohla být pro Aldu v cíli paráda… Z vítězství se nakonec radoval Johan Fredriks, který domácího Gramse odsunul na místo druhé. Na třetí stupínek vystoupil Matti Seidel. Jak po odstoupení Aleše dopadli naši? Pavel Tomeček dojel sedmý, Kamil Holán devátý, Petr Bičiště jedenáctý a Tomáš Mysliveček šestnáctý.
Večer se pak mechanici a jezdci z české osady snaží pomoci zprovoznit Aldovu Hondu. Ze začátku vše vypadalo, že by sto mohlo společnými silami i podařit, ale airbox plný hlíny a vody znamenal konečnou. Naštvaný Alda balí a ještě v noci odjíždí domů…
Neděle ráno nebe vymetené a na start se chystá první vrchol dne, tedy aspoň pro nás – IRRC 600. Bohužel po vynikajícím startu, v šikaně, na stejném místě jako Alda Nechvátal předešlý den, padá i Marek Červený… sen o titulu se rozplývá. Z prvního místa v cíli se raduje Antweiler, na druhý stupínek vystupuje Michal Dokoupil a na třetí Thomas Kreutz. První dva jmenovaní jsou mimo body do IRRC, tak všichni horečně počítáme. Po chvíli je ale jasné, že Markovo šance na celkové první místo jsou už jen teoretické.
Superbiky IRRC – Grams (1.), Fredriks (2.), Dunlop (3.). Výborně zajel Kamil, který na ne zrovna nejmladší R1 za svými zády nechává Kanaďana Krugera startujícího na BMW týmu Penz13 (společně s Dunlopem) a dojíždí osmý (sedmý mezi bodovanými jezdci). Pavel Tomeček vybojoval solidní jedenácté místo (osmé mezi bodovanými jezdci). Třetí náš zástupce Pepa Lukšík dokončil závod na sedmnácté pozici.
Supersporty opět vyhrává Manou Antweiler, kdo jiný… Na druhém místě dojíždí Marek Červený a tím dává soupeřům jasně najevo, že jak on tak motocykl je v po ranním pádu v pořádku a že rozhodně boj o titul nevzdal. Třetí místo patří Marcu Bonhäusserovi. V zaváděcím kole ve Wolfs Kurve havaroval Michal Dokoupil. Aby mně nebylo vkládáno do úst něco jiného, raději cituji Indiho slova z facebooku: „Ahojte všichni, aby nekolovaly nejaky mylný informace, měl jsem včera nehodu ve frohburgu v zahrivacim kole. V zatáčce u domku jsem havaroval protože jsem nemohl zabrzdit. Bohužel jsem už zkoušel závodní tempo a tak se to stalo ve vysoké rychlosti. Nic si nepamatuju, až sanitku. V nemocnici jsem prošel CT a zlomenyho nic nemám, ale narazil jsem si záda, kde mám velkej hematom a hlavu, takže vypadám jako bych se popral. Nechtěl jsem tam zůstat, takže teď jedu do nemocnice u nás. Děkuju za podporu, moc si toho vážím!“
Jenom malou poznámku, chápu, že tým má starost o svého jezdce (bohužel jsem to už taky zažil a nic příjemného to není), ale to v žádném případě neomlouvá hulvátské chování jednoho člena Indiánova týmu, když jsem si dovolil přijít se zeptat, co se stalo… Jen tak na okraj pro porovnání - ihned po Michalově pádu u něj zastavil jeho velký rival, Marek Červený a snažil se zraněnému soupeři pomoci. Indi, ty se dej hlavně rychle do kupy, ať jsi brzy v pořádku!
Druhý závod supersportů IRRC vyhrál Timothy Baken před Markem Červeným a Thomasem Kreutzem. Největší radost ze všech měl ale na čtvrtém místě dojedší Joey den Besten, který se stal šampiónem této třídy pro rok 2014.
Druhé IRRC superbiky a druhé vítězství Gramse opět před Fredriksem a Matti Seidelem. Kamil Holán opět dojel na skvělém místě, tentokrát byl sedmý. Smůla potkala Pavla Tomečka, prasknul mu řetěz v době, kdy se pohyboval v Top10. Pepa Lukšík dokončil závod jako šestnáctý a to měl smůlu, když se pět kol před koncem probrzdil v Hartmunt Wagner Kurve a přišel o několik pozic.
Posledním závodem dne byl závod OPEN. Na čele bojovali Grams, Fredriks, Seidel a Dunlop. Nejdříve odpadl trochu Seidel, pak tempo nevydržel ani Fredriks. No a v samém závěru podlehl Dunlopovu tlaku i Grams. Michael si tak aspoň trochu spravil chuť. Kamil Holán po souboji s Danem Krugerem vybojoval vynikající páté místo (Krugera nechal za sebou). Kvality českého roadracingu potvrdili sedmým místem Pavel Tomeček a desátým Tomáš Mysliveček. Petr Bičiště pro technickou závadu do závodu nenastoupil.