wusa racing #24 !

Hodně dlouho jsem nic nenapsal. Dílem to bylo zaneprázdněním, dílem tím, že se poslední dobou reportů z road racingu na různých webech objevuje tolik, že mi to připadalo tak trochu jako nošení dříví do lesa. Teď se ale situace poněkud změnila. Změna přišla s tím, že jsem se po dlouhých letech konečně rozhoupal k tomu, abych si splnil svůj klukovskej sen a zkusil si závodění na živo.

Tolik tedy na úvod.

Prvním svezením byla Jarní cena v Brně. No jarní teda moc nebyla, ještě nikdy jsem v takovým počasí doprovázeným neuvěřitelnou kosou nejel, ale podmínky jsme měli všichni stejný. První kola na Masecu byl docela masakr, na motorce jsem seděl poprvé, tak jsem si na ní musel trochu zvyknout. Když už jsem tak nějak věděl jak funguje a kam mám jet, tak jsem stejně nevěděl, jak mám jet. V zatáčkách jsem pokukoval po konkurenci, abych aspoň něco odkoukal kudy kam. Stejně to ale nakonec zbylo na mě.

Potěšující pro mě bylo, že jsem kolo od kola, trénink po tréninku pořád zrychloval, za ty tři dny o více než 16 vteřin. Celkově jsem z toho měl velmi dobrý pocit i přes to, že jsem svými časy patřil k chvostu startovního pole. Trochu jsem měl problémy s technikou, ale nějak jsem se tím nenechával rozhodit.

Sobotní závod byl fajn. Sice jsem hodně blbě odstartoval, ale pak se mi přece jenom podařilo se o nějaké to místečko posunout vzhůru. Takže v cíli celkem spokojenost. V neděli už to takové nebylo, hlavně tedy pocitově. Ale byla to dobrá zkušenost a celý prodloužený víkend hodnotím jako vydařený. Před nájezdem na trať, jsem taky zažil jedno z nejhezčích setkání víkendu, bylo to s Pepe Duchanem, jehož reakce a pozdrav byly, tak jak je u něho zvykem, zcela nepublikovatelné (hahaha).

Dva týdny po Brnu jsem se vydal do Starého Města na první příroďák. Cestou jsem trochu zabloudil, takže v depu jsem byl až navečer. Místo bylo už jen ve statku, ale jak se nakonec ukázalo, nebyla to špatná volba. V sobotním ranním tréninku jsem se začal seznamovat s tratí, čemuž samozřejmě odpovídaly i časy. V obou trénincích se opět dostavily technické problémy, ale stejně jako v Brně jsem byl kolo od kola rychlejší, tak jsem si to začal slušně užívat. Při pohledu do výsledků bylo pro mě potěšující, že kluci, co byli přede mnou, mě zas o tolik neucukli. Říkal jsem si, že v neděli by to mohlo být zajímavý.

Sobotní večerní přípravka na nedělní závod byla taky řádná :-), dostal jsem hodně užitečných rad, třeba: “Ideš ozaj pekne, plynulo, ale pomali, hahaha“, o obsahu těch ostatních se raději nebudu rozepisovat (hahaha). Ale pokec se všemi, které jsem potkal, byl moc fajn, navíc doprovázený kytarovým duem, který mi udělalo radost, když mi kluci zahráli moji oblíbenou Wish you were here.

Odpoledne, před nedělním závodem, se začala stahovat mračna a to nevěstilo nic dobrého. Po startu jsem se posunul o čtyři místa kupředu a tak jsem se v duchu modlil, aby nezačalo pršet. No jasně, asi ve třetím kole začalo krápat, pak poprchávat a to mi nedělalo moc dobře.  Trochu jsem zvolnil, ale zase to mělo své pozitivum v tom, že mě dojel Martin Pipek a tak jsme si spolu zablbli. Než začalo opravdu pršet, několikrát jsme si mezi sebou prohodili pořadí. Červená vlajka (déšť) pak ten náš soukromej závod definitivně zastavila. Jo a svojí „ostrou“ jízdou snad naučím i některý rychlíky předjíždět :-).

No teď jsou na řadě Hořice. Povědomí, kudy vede trať, docela mám, tak snad nebudu vykulenej z toho, že budu moct jezdit i po levé straně a že proti mně třeba někde nevyjede kombajn.

Ještě bych chtěl požádat pány fotografy, aby aspoň občas vážili cestu i do zadních řad startovního roštu. Jednak ty frajery vepředu fotí kdekdo J a pak taky proto, že 200m poklusem uděláte něco pro své zdraví, ale co hlavně, potěšíte i nás.

Keep er lit

Poděkování za fotky