Ulster Grand Prix - den třetí
No vlastně bych měl titulek opravit na „den čtvrtý“, třetím dnem byl totiž pátek a to se nezávodilo. Kluci měli napilno ale i v páteční volný den. Jelikož jsem se letos na UGP nedostal, tak jsem požádal Willise Marshalla, aby se o kluky trochu postaral. Willis se své role zhostil opravdu výtečně a průběžně mě informoval co a jak se dělo. A myslím, že na pátek jim připravil docela zajímavý program. Nejprve jim na motorkách "šrouboval" William Dunlop, který Olinovi pomáhal napínat řetěz. Pak je Willis vzal na občerstvení do Tyco Suzuki a Guy Martin spolu s Hectorem Neilem ji předávali zkušenosti z této trati. I Guy pak šel obhlídnout veterána, na kterém startoval Olin. Na závěr ještě focení a pokec s Michaelem Dunlopem. Olin pak psal, že to byly luxusní zážitky.
Konečně se tedy dostáváme k sobotě a k vlastní Ulster Grand Prix. Prvním závodem vyla třída Superstock. V ní naši nestartovali, ale ve startovním poli byla spousta zajímavých a známých pilotů, mnozí z nich závodili i u nás. Po startu se vedení ujal Ian Lougher, kterého těsně následoval Guy Martin a Bruce Anstey. Michael Dunlop jel na čtvrté pozici, zatímco jeho starší brácha William byl až osmnáctý. V průběhu druhého kola šel do vedení Guy Martin, těsně následovaný smečkou vedenou Lougherem. Mezi první čtveřicí byl tak malý rozdíl, že se jezdci vešli do šesti desetin! Bitva pokračovala i v kole následujícícm, to už se ale na druhou pozici probil Michael Dunlop. Ve čtvrtém kole Michael zaútočil a propracoval se na první místo, zatímco do té doby vedoucí Guy Martin se propadl na místo třetí. Druhou pozici si udržoval nestárnoucí Ian Lougher, kterému je 49 let. Ve zbývajících kolech se vedoucí trio přece jenom od sebe oddělilo a odstupy se vzájemně zvýšili na zhruba vteřinu. Vítězem závodu se stal Michael Dunlop, na druhém místě skočil Ian Lougher a třetí Guy Martin, který měl v závěru plné ruce nohy práce, aby odrazil útok Bruce Ansteyho. William Dunlop odstoupil ze závodu ve čtvrtém kole, pro technickou závadu na Wilson Graig Honda.
A už jsou tu s prvním závodem supersporty, kde máme tři naše jezdce. Kluci sice startují ze zadních řad, ale určitě se budou chtít se soupeři poprat a zajet co nejlepší výsledky. Od startu šel do vedení nekompromisně William Dunlop, který si určitě chtěl spravit chuť po nevydařeném závodu stocků. Ale neměl to jednoduché. Doslova jako klíště na něm byl přisátý Bruce Anstey d Padgett Hondou. Třetí pozici držel Conor Cummins. Guy Martin byl až pátý, když před ním jel Lee Johnston. Ve třetím kole se Johnston dostal i před Cumminse a byl třetí! V našem malém mistrovství si v prvním kole vedl nejlépe Petr Homola. Pedro byl těsně navěšený na před ním jedoucího Wayne Kennedyho, jenže to samé by se dalo říct i obráceně, ze zadu na něho tlačil Olin Hanák a Mark McCullough a Gary Miller. Tahle pětice jela v jedné vteřině a bojovala o sedmatřicáté místo. V následujícícm kole se pětice rozšířila na šestici, to když hoši dojeli Dave Woolamse a Kennedy, Olin i Pedro se před ještě dokázali posunout kupředu. V tomto kole taky Olin pojel Pedra a byl před ním. Naši tahali jako čerti a průjezd cílem třetího kola zaznamenal opět posun našich borců směrem nahoru. Perdo se dostal opět před Olina a v tomto kole se oba naši posunuli o další tři místa nahoru. Těsně za touto bojující skupinou se držel Martin Sucháček. Bylo potěšitelné, že Suchoš kolo od kola zrychloval a stále se po celý závod posunoval nahoru i on. Cílem třetího kola projížděl jako pětatřicátý. Ve čtvrtém kole ale přišla červená vlajka a tak závod byl klasifikovaný v pořadí po průjezdu třetím kolem. Vítězem supersportů se stal s náskokem 0.123 na druhého Bruce Ansteyho William Dunlop. Pro zelený vavřínový věnec za místo třetí si pak na pódium přišel Lee Johnston. Petr Homola byl klasifikovaný na 31. a Olin Hanák na 32. místě. Rozdíl mezi nimi v cíli byl 0.063 vteřiny, tak výsledek tak trochu připomínal Radvanice. Martin Sucháček dojel pětatřicátý. Michael Pearson ani třeba Adrian Archibald závod nedokončili.
Spojený závod dvěstěpadesátek a supertwinů měl v každé třídě svého favorita celkem jasného. Při neúčasti Williama Dunlopa ve 250cc jím byl Davy Morgan. Což Davy svou spanilou jízdou potvrdil a druhému v cíli, Seamusu Elliotovi, nadělil slušných třináct vteřin. Třetí skončil Kevin Strowger. Byl jsem moc zvědavý, jak si povede Wolfgang Schuster, pro kterého, soudě podle tréninků, nebylo pódium nedosažitelné. V prvním kole byl mezi čtvrtlitry pátý, ale pak jej zradila technika. Wolfi sice bojoval až do konce, ale na lepší než osmé místo to nebylo. Wolfi ztratil skoro minutu na Tuukku Korhonena, který byl v cíli před ním.
Twiny se staly exhibicí jediného muže. Ryan Farquhar. Nastala kuriózní situace, když ve čtvrtém kole přišla červená vlajka. Závod byl sice klasifikován s výsledky po kole třetím, ale vedoucímu Farquharovi byla započítána kola čtyři, takže vlastně jezdci na dalších místech „dostali“ jedno kolo. Druhý tedy dojel Jamie Hamilton a třetí Russ Mountford.
Superbike 1 a Guy Martin si konečně spravil chuť. První kolo sice vedl Gary Johnson, ale to bylo jenom o osm setinek. Guy šel nekompromisně na první flek, ale za ním to vřelo. Michael Dunlop se v průběhu následujících kol probil až na místo druhé, ale dlouho se z něj neradoval. V posledním kole musel pro technickou závadu odstoupit, díky tomu se na konečné druhé místo dostal opět Gary Johnson. Třetí v cíli by druhý motocykl Tyco Suzuki v sedle s Conorem Cumminsem. Podobně jako Michaelovi Dunlopovi se vedlo i Williamovi, ten ale ze závodu odstoupil už v kole třetím. Výborný závod odjel Michael Pearson, který byl po prvním kole třináctý, když cílem závodu nakonec projel na místě osmém.
Druhý závod supersportů už nenarušil žádný incident, tak se mohl odjet na plný počet šesti kol. Trochu zklamání si prožil William Dunlop, který vedl po celý závod, ale o své vítězství přišel v posledním kole v Quarries, kde se před něho dostal Bruce Anstey. Je jistě zajímavé, že už to bylo potřetí ve Williamově kariéře, kdy ztratil vítězství právě tady. Třetí místo obsadil Conor Cummins.
Do startu druhého závodu supersportů nenastoupil Petr Homola, takže se naše účast ztenčila na dva jezdce. Olin si opět vylepšil osobní rekord na jedno kolo na hodnotu 3:45.120 (118.345mph) a dokázal si svůj osobák v tomto závodě vylepšit o osm vteřin! Martin Suchánek nakonec obsadil dvaatřicáté místo a byl jenom pověstný chlup za umístěním v Top30.
Posledním závodem letošní Ulster Grand Prix byly superbiky 2. Opět se očekával tvrdý souboj mezi Guyem Martinem a Michaelem Dunlopem a skutečně tomu tak bylo. Od prvního kola šel do vedení Guy, na druhém místě jel Gary Johnson, ale za ním vyčkával Michael Dunlop. Ve třetím kole šel Michael před Garyho a metr po metru stahoval i vedoucího Guye Martina. Michael potvrdil starou pravdu, že jak někoho docvakneš, hned jdi před něj. Tato situace nastala ve čtvrtém kole, kdy se dostal do vedení v závodě. Martin se pak za Dunlopa zavěsil a snažil se před něho dostat. Michael ale jeho útokům odolal a za nadšeného aplausu si dojel pro vítězství. Třetí v cíli byl Martin stájový kolega Conor Cummins. Svůj dosud nejlepší závod na Ulster GP zajel i Michael Pearson. Po celý závod bojoval s Danem Kneenem a z tohoto souboje nakonec vyšel vítězně a to znamenalo výborné šesté místo.
90. Ulster Grand Prix je minulostí. Místní mě potvrzují, že to asi byla nejlepší UGP za posledních pětadvacet let. Určitě by byla bývala i z našeho pohledu, kdyby tu nebyla bývala některá kdyby…
Kdyby do Severního Irska odcestovala kompletní plánovaná ekipa českých jezdců, tedy včetně Michala Jiroše a Petra Košťála (naše účast bývala mohla být i početnější, ale Patrik Kolář prošvihnul uzávěrku přihlášek) a kdyby hned v prvním kole prvního tréninku nehavaroval Michal Dokoupil. Indi by místním určitě zatopil a bylo by bývalo zajímavé sledovat i širší vzájemný český souboj. No nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, prostě události se udály tak, jak se udály, s tím už nic neuděláme. Indi se dá do pořádku a určitě se bude na smaragdový ostrov chtít vrátit zpátky, Olin, Pedro a Suchoš ukázali ostatním našim jezdcům, že když se chce, tak se může důstojně závodit i na hvězdami nabité Ulster Grand Prix.
Co závěrem? Snad jenom, že 91. Ulster Grand Prix už klepe na dveře…