UGP - nová zkušenost pro Petera Heijmanse
Srpen skončil a tak nastal čas pro můj další report z roadracingu. Po několika příjemných odpočinkových dnech, které jsem strávil v Irsku, jsme dojeli na okruh nedaleko Dundrodu. Svoje depo jsme si rozbalili v horní části paddocku, kde nás přivítal Noel Johnson.
Ve čtvrtek byl první trénink a tak jsem jako nováček měl velmi napilno. Nejdříve jsme měli briefing a pak nás pořadatelé naložili do autobusu, aby s námi projeli jedno kolo po zdejší trati. Samozřejmě taky proběhla formální přejímka motocyklu a mého vybavení. Naštěstí jsme díky pomoci Keitha Stewarta všechno v pohodě zvládli.
Ve tři odpoledne pak všechno začalo na ostro. Za maršálem jsme absolvovali svoje první kola, samozřejmě v oranžových vestách. Naštěstí jsem už závodil na starém okruhu Spa-Francorchamps, tak jsem měl představu, jak se na podobných okruzích jezdívalo.
Dundrod je skvělá trať. Flying kilo je úžasné místo, které se nachází hned po startu a své jméno nese proto, že zde jedete opravdu 1km na plný plyn na šestý rychlostní stupeň. Dalším skvělým místem je Deer´s Leap, kde silnice doslova padá dolů před přijíždějícím motocyklem. Na Deer´s Leap to byl bez diskuze můj dosavadní nejskvělejší zážitek v sedle motocyklu.
Během druhého tréninku jsem se neustále zlepšoval, protože jsem pomalu začínal okruh skutečně poznávat. Učil jsem se stopu od jiných jezdců a pamatoval jsem si, jak mě Guy Martin vzal venkem na Loughers.
Druhý trénink byl až navečer ve 20:30. To pro mě byla další novinka. Slunce už bylo nízko a já tak mohl sledovat zášlehy z výfuků motocyklu Gary Johnsona po více než jeden kilometr, kdy jsem se za ním držel. Protože jsem se chtěl udržet rychlejších jezdců, pokusil jsem se jednoho pomalejšího vzít venkem na Lindsay Hairpin, ale při manévru jsem spíš ztratil. Dostal jsem se ze stopy a nerovnost na vozovce způsobila podklouznutí mého předního kola. Výsledkem byl pád. Večer jsem pak měl aspoň dost práce s kosmetickými úpravami poškrábané kapotáže. Taky jsem trochu poškodil víko motoru a trochu mě sákl olej. Ale opět se ukázalo, že depo při roadracingových závodech je plné ochotných kamarádů. Jeden z nich, Dave Hewson, mi pomohl s opravou motoru.
Brzy ráno byla další technická přejímka. Během prvního ranního tréninku jsem se dokázal kvalifikovat do obou závodů – superstock a superbike v rámci UGP.
Tentýž den jsem se také poprvé postavil na start a to do závodu Dundrod150. Stál jsem v 17.řadě a to znamenalo start ze třetí vlny. Dobře jsem odstartoval a po skvělém boji se soupeři jsem dojel na 29.místě.
V pátek se nezávodí, tak jsem měl přece jenom trochu času na rodinu a na kamarády.
V sobotu ráno nás přivítalo slunce a velké množství diváků. Během mého warm up kola, jsem v okolí tratě viděl všude diváky – mezi ploty, v příkopech, prostě všude. Už jsem se moc těšil na moji první UGP, ani jsem necítil žádný tlak.
První superstock závod byl zastaven červenou vlajkou v době, kdy jsem byl na 30.místě. Po závodě jsem přezul na slicky, protože mě bylo jasné, že pršet nebude. V prvním závodě SBK jsem skončil na 29.místě a ve druhém jsem se ještě o jednu příčku polepšil, zároveň jsem si zajel osobák průměrem 117,5mph. A to mě uspokojovalo.
UGP byla velmi dobrá zkušenost a jsem moc rád, že jsem na ní mohl startovat. Příští rok se sem určitě vrátím.
All the best Peter Heijmans # 75
foto : wusa (UGP2010)