Ryan FARQUHAR

Ryan Farquhar se v roce 2004 oženil a stal se z něho profesionální závodník, čemuž předcházelo vážné zranění jeho levé ruky, těžká operace a následná dlouhá rekonvalescence, muž, který zvítězil ve více než 30ti závodech včetně TT, podepsal kontrakt se svým zaměstnavatelem Kawasaki a stal se novopečeným otcem.

Dnes třicátník Ryan zažívá na Road Racingové scéně jeden úspěch za druhým. Další vítězství na TT přišlo v roce 2005, startoval na mnoha okruzích jak v samotném Irsku tak i v Británii, což mu zajišťuje jeho výjimečnou pozici.

Ale všechno nešlo pro tohoto drobného muže, pocházejícího z malé vesničky Killyman v hrabství Tyrone tak hladce, jak se na první pohled zdá. Svoji první sezónu mezi profesionály ukončil na operačním stole, když mu byl transplantován kousek kosti z pánve do zápěstí, které si poranil při tréninku před začátkem sezóny.

Ryan si musel vybrat – buďto závodit s bolestmi po celý rok a čekat, kdy mu odumírající kosti v zápěstí definitivně vypoví službu, nebo se rozhodnout pro zmíněnou operaci. Naštěstí celá procedura proběhla úspěšně.

Rozhodování, zda závodit s bolestmi nebyl důsledek zbláznění se nebo hrdinství, ale Ryan neměl jiné stálé zaměstnání a jeho žena čekala dítě. Jediné peníze, které dosud závoděním vydělal, byly za vítězství v TT.

Tady je jedno staré závodnické pořekadlo – když se staneš otcem, budeš okamžitě v každém kole o 2,5 vteřiny pomalejší, abys mohl znovu uvidět tu malou tvářičku, ubereš dřív. Ale Ryan je pravý opak. Jeho povinnost k ženě a rodině mu naopak dodala na ještě větší rychlosti, aby mohl dosáhnout skvělých vítězství a vydělal dostatek peněz na její zabezpečení.
Důležitá vítězství v roce 2005 jenom podpořila tuto jeho teorii. On je rozhodně miloval, což se projevuje tím, že ho rodina doprovází, tak jako mnoho dalších jezdců, při každém závodě.
Rodinná atmosféra je tak na závodech oprávněně vychvalovaná.

V tak nebezpečném sportu, jakým Road Racing je, se musejí důležití muži umět vzájemně povzbudit. Někdy je povzbuzení potřebné k vítězství, jindy ke zmenšení špatné nálady po prohře. Ryan je osobou, která toho moc nenamluví a nikdy během své kariéry nebyl kontroverzní, vždycky ale pochválí lidi okolo sebe, mechaniky a sponzory za to, že mu umožňují věnovat se svému oblíbenému zaměstnání.

Ryan pečlivě provádí pravidelný psychický trénink a čas věnovaný takovému přísnému režimu byl jedním ze základních principů důležitých pro jeho rozhodnutí zda má zanechat pravidelného zaměstnání jako servisman bagrů a stavebních strojů a naplno se věnovat závodění. Je to oběť dychtivé touze po bitvách a úspěchu i bez finančního přínosu, není zas tak mnoho montérů, které někdo požádá o jejich autogram. To není nejapná poznámka ani výplod jeho domýšlivosti.

Motocyklové závody jsou dělnickým sportem – závodníci jsou vyčerpaní z jejich každodenního zaměstnání mechaniků nebo stavitelů zrovna tak jako inženýrů anebo architektů. Po zaměstnání jim pak začíná druhá směna v garáži, kde mohou naplno uplatnit svoji zručnost.

Jestliže jsi dobrý, můžeš vydělat peníze a získat i jiné cenné zkušenosti, můžeš stříkat šampaňským z pódia na davy dole, tvoje fotografie budou v časopisech a novinách. Všichni touží po uznání a je úplně jedno jestli jsi instalatér nebo malíř. Pro ty, kteří mají talent a odvahu, může Road Racing znamenat cestu vzhůru. Samozřejmě je tady i mnoho dřiny při přípravě na závody.

Po mnoho večerů Ryan Farquhar pracoval ve své dřevěné boudě u jeho domu v malé vesničce Killyman na perfektní kondici svých motocyklů. To byla jeho životní cesta, na kterou nastoupil v roce 1993, když začínal se závoděním. O dva roky později, při jeho první kompletní sezóně na silnici, měl okamžitě od začátku velký úspěch. Hned při svém prvním startu získal pódium v Cookstown 100. Jak jeho úspěch stoupal, někteří čekali, že mu vleze do hlavy. Ale jeho sportovní duch mu to nedovolil, nestal se žádnou primadonou.
Je to naprostá absence snobského chování, co dělá radost pracovat s takovými lidmi, jakými jsou Road Racingoví piloti. Jezdci jako John McGuinness, Martin Finnegan nebo Ryan Farquhar vás klidně pozvou na šálek čaje, abyste s nimi probrali všemožné o závodech nebo s nimi můžete zajít do baru po skončení náročné sezóny. Měl jsem tu možnost se Ryanem osobně setkat ve Skerries a chvíli s ním promluvit. Úplně mě okouzlilo s jakým zaujetím poslouchal, když jsem mu představoval 300 Zatáček. Čišel z něho úžasný klid a pohoda. Megastar jakou bezesporu je, se chovala jako normální obyčejný kluk, který si po skočení našeho povídání šel zahrát badminton se svojí malou dcerkou. Pak jsem ho ještě několikrát zahlédl, jak si povídal v několika stanech svých soupeřů. Umíte si něco podobného představit ve světě MotoGP?

V roce 2004 byl Ryan poprvé na anglické trati ve Scarborough. Protože ji neznal, požádal Stephena Davisona, který tu už byl, aby mu jí popsal. Stephen toho ale nebyl schopen, protože, jak sám poznamenal, byl ve Scarborough před mnoha lety a trať si už detailně nepamatoval. Ryan jenom prohodil : „Tak pojď“ a oba dva se vydali na obchůzku kolem tohoto třímílového okruhu a fotili detailně každou zatáčku, aby se Ryan mohl v klidu ve svém karavanu trať naučit a zapamatovat si ji. Umíte si představit, že by Rooney nebo Beckham dělali něco podobného před zápasem na neznámém stadiónu?


V roce 2008 jsem měl tu možnost setkat se s Ryanem osobně ve Skerries. Povídali jsme si o Hořických Zatáčkách, kam jsem ho samozřejmě zval. Ryan ode mě dostal spoustu propagačních materiálů, suvenýrů a DVD právě z 300 Zatáček. Podívejte se, co drží Ryan v ruce.....