Protože jsem Dunlop....

Nejspíš posledním vědomým aktem Roberta Dunlopa bylo přibrzdění přední brzdou. Objevil se obláček kouře a motocykl se v rychlosti 160 mph v Mather´s Corner na trati North West dostal do smyku, jezdec přelétl přes řidítka a navíc byl zasažen svým vlastním strojem. Robert zemřel večer na těžké poranění hrudníku. Bylo mu 47. Třicet šest hodin nato Michael, jeho nejmladší syn, vyhrál závod třídy 250cc. Jeho zármutek se v tu chvíli přetransformoval do hněvu. Tato událost se udála v květnu 2008.

Pět let nato Michael vyhrál čtyři závody TT na Isle of Man (a jednou byl druhý) a předčil tak i svého otce. Jako paradox se může jevit i to, že Michael obdržel trofej pojmenovanou na počest po jeho strýci Joey Dunlopovi. Joey byl nemluvný hostinský z Ballymoney, ale jak sedl na motocykl, byl to neskutečný bojovní a opravdový král. Nikdo nevyhrál více závodů TT, Joey jich má na kontě 26. Také on zemřel při sportu, který tolik miloval. Stalo se tak v Estonsku 2. července 2000, když ztratil kontrolu nad svoji 125cc Hondou.

Road Racing je svět, ve kterém se každá chyba tvrdě platí. Je to proto, že obyčejné objekty, které v běžném životě už kolikrát ani nevnímáme, se mohou stát velkým nebezpečím, ať už je to třeba pobíhající pes, kousek roztaveného asfaltu nebo špatně umístěná telefonní budka. Hrdinové road racingu jsou běžní muži a ženy, kteří jsou ale schopni mimořádně statečnosti a přesnosti. Spí v karavanech, stanech nebo v garáži, vždy si udělají čas na své fanoušky, jaký to protiklad k pozlátkovému světu MotoGP.

Road Racing je tvrdý sport, o tom se přesvědčil třeba Jonathan Howarth z Barnsley, který havaroval 10 sekund po startu na svém prvním závodě TT když ztratil kontrolu nad strojem při sjezdu z Bray Hill.
Jeho motorka bohužel vlétla mezi diváky a jedenáct z nich poranila. Motorka se po nárazu na obrubník rozpadla, kolo a nádrž narazily a do davu, který se shromáždil u stánku s burgery. Pozoruhodné je, že jezdec utrpěl jen lehčí zlomeniny a odešel. Ostrovem se nesly znepokojivé zprávy až do oficiálního oznámení, že žádné ze zranění nebylo život ohrožující. Při této zprávě se spustil potlesk fanoušků kolem celého 37 ¾ mil dlouhého Horského okruhu. I to je Road Racing.

Podobné štěstí bohužel neměl Yoshinari Matsushita z Japonska, který havaroval v Ballacrye, byl 21. jezdcem, který zahynul v tomto století,  240. V celé historii TT od jeho založení. Smrt nemá převahu a tito lidé si zaslouží naši úctu. Jezdí rychlostí až 200 mph na pokraji rozumu a přilnavosti pneumatik. Peněžní odměny jsou minimální a osobní motivace je jediné, co je žene kupředu.  John McGuinness, který vyhrál restartovaný závod připouští:  "Nemůže tě zajímat nic jiného než sednout na motocykl a zase do toho jít."
A co odpověděl Michael Dunlop otázku proč jezdí tak divoce, když je to tak nebezpečné? Jeho odpověď říká vše: "Protože jsem Dunlop."