Mid Antrim 150
Po jednoleté odmlce se na 3.359 míle dlouhém Clough Circuit opět sešli závodníci ke třetímu závodu irského národního šampionátu na přírodních tratích. Loni se tady závody nekonaly, protože jeden z místních nespokojených farmářů zaneřádil silnici olejem v Corby natolik, že se pořadatelé nakonec rozhodli závody zrušit.
Okruh leží v okolí Aghadowey v Severním Irsku. Podobně jako tomu bylo v Cookstownu, tak i tady jsme měli našeho zástupce. Michal Dokoupil se Mid Antrim zúčastnil poprvé, jako vůbec první český (nebo československý) jezdec.
Počasí závodů a vlastně ani tréninkům nepřálo, ale na smaragdovém ostrově to tak prostě chodí a nikdo si s tím příliš velkou hlavu nedělá. Letošní ročník se obešel bez účasti místních top jezdců, bratrů Williama a Michaela Dunlopových. I když v případě Michaela to nebyla tak úplně pravda, Mickey dělal mechanika Johnu Burrowsovi… Dalším z avizovaných špičkových pilotů, kteří do závodu nenastoupili, byl Michael Pearson, který odjel po pátečním zrušeném tréninku a do paddocku se už nevrátil.
Po parade lap tu byl první závod sobotního programu, třída Senior Support. Závod byl vypsaný na sedm kol a v prvních čtyřech kolech se ve vedení vystřídali čtyři jezdci. Při průjezdu cílem prvního kola bylo pořadí Bernard Daly, Richard McLoughlin, Alan Kenny, Rodney Patton a William Hara. V kole následujícím se Daly propadl o dvě místa a do čela se tak dostal McLoughlin, aby ve třetím kole byl na vedoucí pozici Patton. Toho ale v zápětí vystřídal ve vedení Kenny. V pátém kole šel ale Patton znovu nekompromisně do čela a své postavení si udržel až do konce závodu. V cíli byl tedy první Rodney Patton, druhý Sam Wilson a třetí Richard McLoughlin.
Po supportech přišlo první vyvrcholení – závod třídy Superbike a v něm i naše želízko v ohni. Od samého začátku nenechal Ryan Farquhar nikoho na pochybách, kdo se stane vítězem. Ryan je naprostý fenomén domácí irské scény, když má na kontě nejvíce vítězství v celé historii irish championship. První dvě kola mu stačil pouze Shaun Anderson, který pak ale od třetího kola pravidelně na vedoucího jezdce ztrácel něco přes vteřinu a v posledních dvou kolech dokonce i dvě. Pořadí na prvních čtyřech místech bylo vcelku ustálené, jezdci byli seřazeni za sebou v pořadí Farquhar, Anderson, Michael Sweeney a Derek Sheils. Za nimi to ale vřelo. James Hamilton, Paul Cranston a Derek McGee se stále přetahovali o páté místo. Cílem závodu projel na prvním místě s pohodlným náskokem deseti vteřin Ryan Farquhar před druhým Shaunem Andersonem. Micko Sweeney se trochu zapotil, ale pódium před dotírajícím Derekem Sheilsem ubránil. Rozdíl v cíli mezi nimi nakonec byl půl vteřiny.
Jak si vedl Indi? Michal startoval na Suzuki GSXR 750, kterou před nějakým časem i sám vlastnil, takže mu nedělal příliš velký problém si na tento stroj zvyknout. Indi startoval ze druhé vlny, ale hned od začátku se startovní číslo 174 objevovalo v první desítce celkového pořadí. Prvním kolem projel jako desátý a tuto skvělou pozici si udržel až do samotného závěru závodu. Na konci závodu se na něho dotlačil Craig Shirlaw, ale Indi Top 10 uhájil. Své nejrychlejší kolo zajel časem 2:15.211 což odpovídá průměru 94.226 mph.
Jediným jezdcem, který se ve svém nejrychlejším kole dostal přes hranici 100 mph, byl Ryan Farquhar. Johnu Burrowsovi moc Michael Dunlop, co by mechanik, nepomohl, protože Johni B odstoupil po zahřívacím kole pro problémy s převodovkou. Vlhké počasí způsobilo, že do elektroinstalace motocyklu Briana McCormacka se dostala voda, a tak ani Brian do závodu nenastoupil.
Spojený závod tříd 250/400 od prvního kola vedl Paul Robinson. Ve čtvrtém kole se ale včele zjevil Barry Davison, Paul ze závodu odstoupil. V posledním kole ale zajel neuvěřitelně rychlý čas Tommy Henry, který byl o šest vteřin rychlejší než dosud vedoucí Davison a to zároveň znamenalo i vítězství v závodě. Pro třetí místo si dojel populární dubliňan Andy Farrell.
Supertwiny, v roce 2010 Indiho parádní disciplína (tehdy skončil celkově třetí v irském mistráku) se tentokrát musely obejít bez Michala. Indi nebyl spokojený s nastavením podvozku a tak raději závod vynechal. Twiny se staly opět spanilou jízdou Ryana Farquhara. Od prvního kola zajížděl stabilně o tři až čtyři vteřiny lepší časy než jeho pronásledovatelé. Na druhém místě se v průběhu závodu vystřídali Jamie Hamilton, Micko Sweeney a John Burrows. V pátém kole byl Farquhar rychlejší už o pět vetřin než v té době druhý Burrows. Ryan své tempo vystupňoval natolik, že poslední dvě kola byl rychlejší o celých sedm vteřin než zbytek pole, který zajížděl víceméně stabilní časy. V cíli byl tedy první Ryan Farquhar, druhý John Burrows a na třetí místo se nakonec probojoval Andy Farrell.
Svoji dominanci, umocněnou neúčastí bratrů Dunlopů a Pearsona, potvrdil Ryan Farquhar i v závodě třídy Supersport. Od prvního kola šel do vedení před dvojicí Micko Sweeney a Derek Sheils a v tomto pořadí projeli i jezdci na prvních třech místech cílem závodu. O čtvrté místo po celý závod bojovala trojice John Burrows, Seamus Elliot a Brian McCormack. Technické problémy motocyklu Johna Burrowse tak nakonec pomohly ke čtvrtému místu Elliotovi. Burrows dojel pátý, šestý byl McCormack.
I v tomto závodě startoval Michal Dokoupil, tentokrát jel na Yamaze R6, na které měl své tradiční startovní číslo #23. Indi startoval z první vlny a cílem prvního kola projížděl dvanáctý. Na tomtéž místě byl i o kolo později. Ve čtvrtém kole se propadl o dvě příčky na místo čtrnácté. V posledním kole se před Michala dostal ještě Sam Dunlop, takže z toho nakonec bylo místo patnácté. Indi je na průběžném šestnáctém místě irského mistráku se ziskem osmi bodů, bohužel má ale o jeden závod méně (Tandragee), než jeho konkurenti. I přesto je jeho bodový odstup na Top 10 minimální.
Ve společném závodě tříd 125 a Moto 450 si pro vítězství ve dvackách přijel Paul Robinson. Na dalších místech se umístili jezdci v pořadí Sam Wilson, Seamus Elliott, Barry Davidson, Nigel Moore, Sam Dunlop a Wayne Kennedy. Třídě Moto 450 dominoval jezdec se startovním číslem #77 Ryan Farquhar. Pro druhé místo si dojel Darren Gilpin a pro třetí Dave Walsh.
Závod třídy Junior Support byl v pátém kole zastaven červenou vlajkou. Důvodem byl pád Davie Blacka. Jezdec naštěstí vyvázl nezraněn, ale protože byly odjety více jak 2/3 závodu, k restartu už nedošlo a výsledky byly započítány po průjezdu pátým kolem. Vítězem se stal Ronnie Scott, před Markem Shielsem a Rodney Pattonem.
Závod Open nebo možná známější pod názvem Grand Final, měl pro předchozí pád v Junior Support zpoždění. Na startu v první řadě chyběl zmiňovaný Michael Pearson, takže vedle Farquhara tu byl už jenom John Burrows. Tito dva jezdci taky projeli na prvních dvou místech při průjezdu prvním kolem. Třetí jel Sheils následovaný Sweeneym a Hamiltonem. Ve druhém kole se na druhou pozici probil Sheils a odsunul tak Burrowse na místo třetí. Ve stejném pořadí projeli jezdci i cílem závodu. Toto vítězství znamenalo pro Farquhara celkově sedmadvacáté první místo v Mid Antrim v období let 2003 až 2012.
Indi startoval ze druhé vlny a stejně jako v závodě třídy Superbike, okamžitě od prvního kola atakoval první desítku. Cílem závodu projel sice na místě jedenáctém, ale na Top 10 mu chybělo osm desetin vteřiny. I tak zisk prvních šesti bodů znamená Indiánovo průběžné 20. pořadí v irském mistráku a to prosím s pouhopouhým jedním startem!
Micko Sweeney převzal z rukou Davy McCartneyho a Craiga Gilmora „Victor Gilmore Memorial Trophy“.
Jistou zajímavostí je, že v tabulkách rekordmanů na této trati figurují stále dva jezdci, kteří už mezi námi nejsou. Traťový rekord stopětadvacítek a dvěstěpadesátek drží od roku 2004 Darran Lindsay, malým supersportů, tedy třídě 400cc, stále vévodí Victor Gilmore....
foto Trevor Lindsay