Martin Holoubek

Vojta Vaněk rozmlouval s dalším jezdcem, kterého vám teď představuje. Je jím Martin Holoubek. Martin je letošním nováčkem na přírodních okruzích v kategorii 125cc Sportproduction a vede si opravdu skvěle. Před posledním závodě v Kyjově je na průběžném šestém místě celkového pořadí třídy SPORT125, když má na kontě i jedno vítězství.

Tak Martine něco nám o sobě prozraď..

Ahoj Vojto, je mi 26 let, bydlím v Libiši u Neratovic (stejně jako Vašek Parus), už mám po školách, pracuji ve státní správě, jsem svobodný a doufám že to tak ještě nějakou dobu zůstane.

Jak dlouho závodíš a jak ses k závodění dostal?

Hele asi u hodně lidí trochu náhoda. Můj táta je tech. inženýr, od malička se pohybuju v garáži, auta, moto a vůně benzínu mi nebyla cizí. Táta vždycky mluvil o tom, že bychom mohli začít s něčím jezdit, původně motokáry, ale nikdy se to nějak nerozhýbalo. No a když mi bylo 15 let, můj kamarád z Neratovic Jirka Šrámek (nyní už jen manager Šrámek Racing Teamu), přišel za mnou a prodával starý Mito za pár korun, přecházel v tu dobu na Aprilii SP 250. Jeli jsme v září společně do Mostu, kde jsem se poprvé svezl na závodní motorce a okruhu. Tenkrát jsem jel kolo asi za 3 a půl minuty, ale byl jsem nadšenej. Ihned jsme to koupili a hned v dubnu roku 2000 jsme jeli bez jakéhokoliv tréninku na Hungaroring, abych si tam hned první závod zlomil ruku, mimo jiné. Ale bylo to přes to všechno super, první trénink, první start, první zatáčky, první náhodný škrtnutí o asfalt...

Máš raději přírodní okruhy nebo motodromy a proč?

Miluju motodromy, na nich je to super závodění, kde můžeš zkoušet limity a ježdění na hranici, stejně jako při kontaktu a závodění, jsou tu prostě ty únikové zóny a nejsou tu stromy. Na druhou stranu, zkusil jsem přírodní okruhy, jelikož mne to vždy hrozně lákalo. Je to super show, jsou to závody o něčem jiném, je to nebezpečné ve smyslu při pádu tu můžeš něco trefit (já osobně jsem si to už zkusil 2 x lehnout v Hořicích). Ale ty diváci a lidi okolo, to je prostě super. Každopádně patřím k těm, co vždy rádi pojedou a budou propagovat přírodní okruhy. Možná taky za další je to levnější než na dromu a je za to víc muziky. Motorky nejsou bezpečné ani na dromu, ani na přírodním, co si budeme povídat..

Co si myslíš o tom že se letos jede oficiální Pohár přírodních okruhů?

Je to určitě dobrej nápad a poodporuju tuhle myšlenku. Jak jsem napsal, je to sice možná nebezpečnější v tom kde se to jede, ale to je ta stránka těch přírodních okruhů. Pokud to někdo jezdit nechce, nemusí, ale myslím si, že pro mnoho lidí to dalo nový impulz do závodění a oprášili svoje stroje, který před pár lety uklidili, jelikož nebyly peníze na ježdění na dromech. Když se dneska podíváme na startovky jednotlivých závodů, zjistíme, že jsou takřka plné, a myslím, že i do budoucna to snad bude lepší. Doufám, že to vydrží, a systém přírodních okruhů se ještě více propracuje po vzoru severních zemí.

Jaký motocykl nyní sedláš a v jaké kategorii startuješ?

Tento rok jsem po 3leté pauze usedl zase na motorku, za pomoci HEMI racing teamu sedlám Aprilii RS 125 ve třídě Sportproduction.

Ty už si přírodní okruh zkusil dříve v jakém to bylo roce a na jakém motocyklu si startoval?

Poprvé jsem se byl pouze juknout v Hořicích v roce 2000, tehdy jsem to moc chtěl jet, ale do Hořic jsem se dostal až v roce 2004 na Hondě GPéčku 125. To tam tenkrát byly ty hrozný kroupy, sníh ráno za stěračema, 3 stupně nad nulou, nešel proud, a v závodě nehoráznej liják. Ale s jedním pádem u vodojemu jsem ještě dojel 5tý, a pak z toho týden doma marodil. Ale zase, to k Hořicím patří a byl to dobrej víkend. Další rok potom jsem jel znovu tu samou třídu a byly zase 30cítky a nehorázný tropy.

Co považuješ za svůj nejlepší výsledek a naopak závod na který bys nejraději zapomněl?

Výsledků, který dopadly na nejvyšším stupínku nepovažuju hned za nejlepší. Spíš než nejlepší výsledek bych hodnotil závody, ze kterých jsem měl nejlepší pocity. Těch bylo ale trochu víc, každopádně hrozně rád vzpomínám na souboje s Jirkou Kadeřábkem, Milanem Hercíkem, Dušanem Kukáněm a dalšíma z 125SP. Nejlepší výsledek považuju rok 2006 jako celek, jelikož jsem závodil na Yamaze R6 r.v. 2005, byl to úplnej standart, a do posledního závodu jsem byl celkově na druhém místě v 600 stock (pak jsem spadl a byl celkově 4.). Byl to můj první a poslední rok na 600 ccm a vedl jsem si myslím velmi dobře, měl jsem z ježdění skvělý pocity. Do toho jsem jel ještě volnou, kde jsme se proháněli s Michalem Dokoupilem a ujížděli ve volný i litrům:-). A jako jeden z nejlepších jednotlivých závodů byly možná i Radvanice 2010 na espéčku, kde jsme s Petrem Kolářem a Mírou Sedlem docela zajeli pěknej závod, který jsem vyhrál. Tam to bylo super.

Na závod co bych nejraději zapomněl, byl jednoznačně Pannoniaring 2004, kde jsem se přimotal do hromadného pádu na vodě, a sestřelili mne z druhé pozice. To byla škoda.

Prozraď nám co rád jíš, piješ a jakou hudbu si rád poslechneš?

Tak nej pití je Aloe Vera že.., ale tak multivitamín a občasná Coca Cola není špatná. Na jídlo jsem hrozná popelnice, jím snad všechno, a i tak všechno stejně mám rád, ale tak po čem koukám v první řadě je přírodní opečené maso (jakékoliv), čína, pizza, těstoviny. V hudbě něco podobnýho, poslechnu si od rocku, popu, diska, až po metal. Prostě co mi jde po uchu.

Který z okruhů patří k tvým oblíbeným?

O tom jsem už párkrát přemýšlel, na každým okruhu mám zažitý dobrý tempo a závod, nebo pro změnu nějaký defekt. Hele asi fakt nenajdu nejoblíbenější okruh, řadím je všechny do stejný lajny.. Mám je oblíbené všechny.

Máš nějaký závodnický sen?

Dřív jsem se chtěl dostat do Evropy a pokračovat dál, ale je to samozřejmě o rukách, ale v další řadě o penězích, který nějak nedopadly. Asi jako skoro každý závodník když kouká na Moto GP, říkám si, tak bych se tam s nima chtěl projíždět, to je jasný:-). Teď už vím, že nejsem nejmladší, proto to beru jako jet od závodu k závodu a zajet co nejlepší výsledky. Baví mne to, miluju závodění na minibiku, skůtru na velký motorce. Chci prostě závodit, soutěžit, a tím vším bavit sebe a moje okolí.

Máš nějakého oblíbeného jezdce?

Samozřejmě, od první chvíle Valentina Rossiho. Jinak jako další Ben Spies a Jorge Lorenzo.

Tak to je asi vše díky moc za rozhovor a přeju mnoho dalších úspěchů na českých přírodních okruzích..

Taky díky Vojto, a přeji taky hodně úspěchu v Tvojí práci.

Fotografie – Petr Toman (2x), wusa (2x)