LUKÁŠ HRUBÝ

Dnes se představuje loňský mistr na přírodních okruzích ve třídě sportproduction Lukáš Hrubý.

Jsem Pražák jako poleno i když už několik let doufám, že se mi to povede změnit, ale zatím bohužel bez úspěchu (překvapivě nejsou groše)!!

Na motorkách jezdím už ani nevím jak dlouho a vzhledem k tomu,že jsem se zapřísahal, že auta řídit nebudu, tak asi ještě nějakou dobu bude muset vydržet....

O závody jsem se zajímal vždycky, ale spíš po stránce teoretické. K rozhodnutí závodit mě přiměla až návštěva závodů v Mostě a to zejména jízda kluků na espéčkách, dvoutakty jsem měl vždycky rád, ale s mým metráčkem živé váhy to na 125Gp moc nevypadalo!!! V té době začínal jezdit pozdější rychlík Tomáš Hlaváček a tak jsem si řekl, že když může 14tiletej klučina, tak to snad dám taky...

Jezdím opravdu bez jakýchkoli ambic na umístění a baví mě to úplně stejně jestli jedu někde slušně, nebo se peru o poslední flek. Do sezony 2008 jsem si pořídil ověřenou motorku (věděl jsem, že se s ní dá jezdit vepředu) a výsledky hned vypadaly jinak. Už jsem si totiž pomalu začínal myslet, že to asi lepší nebude a budu se muset smířit s tím, že jsem holt dřevák.

Závodní víkendy pro mě jsou příjemným odpočinkem, i když játra dostanou občas pěkně zahulit, ale hned je po nich člověk veselejší a v pondělí se mu líp vstává do práce.

Práce je, nebo spíš byla pro mě taky koníčkem, vozím totiž poštu po Praze se žlutým batohem na zádech, překvapivě taky na motorce. Vypadá to jako sranda, ale každý kdo si to myslí, ať si zkusí deset let den co den ráno vstát, sednout na motorku, dát 200 až 300 kiláků a večer mít ještě dobrou náladu!!!

Závodění mě opravdu baví, ale všechny plány musím přizpůsobit financím a kdo z nás má nějaké navíc,že?? Loni jsem začal maličko koketovat s endurem a musím říct, že mě to velmi chytlo. Člověk zjistí, že má v těle svaly o kterých ani nevěděl, natož je někdy používal!

Změna třídy u mě asi nehrozí, jak jsem řekl, dělím finance mezi silnici a bláto a hlavně se bojím jezdit rychle, takže je vlastně jakýkoli jiný stroj rovnou vyřazen z výběru!!!! I když....někomu se zdá o Pamele, mě o GP250, ale to je asi bohužel utopie, ale jednou se chci určitě vozit na GP125, ovšem netuším, jak se na ní poskládám, no aspoň tady bude něco k zasmání (doufám,že mi to Šuli letos ukáže).

Myslím,že každý z nás, kdo se vozí po přírodních okruzích kvituje s povděkem snahy o uspořádání oficiálního mistráku. Já za sebe musím říct, že na dromu jsem nebyl už asi dva roky a myslím, že to klidně ještě vydržím. Člověk s mojí postavou a rukama tam opravdu dělá jen zeď a náklady už jsou úplně jinde, navíc není pro koho tam jezdit a to by mě stejně ani nebavilo.

Minulá sezona na novém stroji pro mě znamenala obrovský rozdíl, protože jsem se, ani nevím jak je to možný, nemusel už ohlížet, kdy přijedou moji šťastnější kolegové a znectí mě o kolo.

Taky se mi povedlo prvně se podívat na bednu a musím říct, že bych si na to klidně zvykl, ale stojím na pevné zemi a vím, že je nás na ty tři schůdky velká fronta a je potřeba hodně štěstí, aby se zadařilo !

Mě pomáhá, když kapku prší, nebo může klidně i hodně, skoro můžu říct, že čím víc,tím líp. Na suchu se nestačím divit, jak jsou ostatní hrozně rychlí!!!Doufám, že příroďáky budou pokračovat a i třeba přibývat, protože jízdě po městě s diváky metr od trati se nic nevyrovná. Pro mě jsou všechny závody krásné. Třeba začátku sezony v Uheráku se nikdy nemůžu dočkat, ale Hořice jsou Hořice, tam jsou zatáčky opravdu zatáčky (ne odbočky do ulic) a diváků vždycky zaručeně nejvíc... Jedinou nepříjemnost jsem ale zažil právě v Hořicích, když po maličkém škrtnutí ve warm-upu na Jabloňáku jsme si ustlali s Radkem Lamichem, nešlo vůbec o nic, ale moje metráková maličkost si na něj lehla i s motorkou a tady jsem se dočet, že mu nevydržela kostrč, komu by taky vydržela??... Tímto bych se mu chtěl ještě jednou omluvit, ale nakonec si ještě stačil dojet pro věnec, tak doufám,že to snad tolik nebolelo!!! Byl to vůbec zajímavej warm-up. Takovou průtrž, jsem snad nikdy nezažil, na trať nás vyjelo devět a lehli úplně všichni co se snažili trochu jet.

Hodně zajímavý poježdění je i v Radvanicích, úzká silnice, nový povrch, paráda. Jen škoda, že zatím ani jednou nevyšlo počasí, teda mě vyšlo, ale divákům se moc nechtělo a to je velká škoda, mohli vidět Kubu Smrže, jak kouká na cílovce a klepe si na čelo...

Hodně dobře se předvedli i kluci z Těrlicka, protože když nás obcházeli v Hořicích s tím, jestli se přijedeme koncem léta povozit k nim, tak málo z nás věřilo, že se jim to podaří a nakonec z toho byly moje nejpovedenější závody vůbec. Chyběla tam sice fůra kluků z čela a Aleš Vochoč mi předvedl, že pořád umím prd, ale na první pohárek se práší na poličce a do další sezony se chce hned víc a to se počítá!!!!