Karel Kalina

Karel Kalina, to je velký pojem. Hodně jezdců by mu mohlo závidět jeho dlouhou a úspěšnou kariéru motocyklového závodníka.

Ahoj Karle, já vím, že jsi velmi známá persona, ale mohl by ses trochu představit návštěvníkům těchto stránek a tím i fanouškům road racingu?

Ahoj, tak já jsem Karel Kalina a jsem ze Starého Města. Tady žiju už 40 let, ale narodil jsem se v nedalekém Uherském Hradišti.

Na závodních tratích tě vídám takřka od nepaměti. Jak to bylo s tvými začátky?

Začínal jsem v roce 1972, to jako 17letý čerstvý držitel řidičského průkazu. T byl o ve třídě 175ccm katalog. No a tím to všechno začalo. Pak jsem postupně startoval v Přeboru ČSR ve třídách 125 a  350ccm. Postupně jsem se propracoval až do Mistrovství ČSSR. To už jsem jezdil s motocyklem Yamaha 350, který byl od M.Srny. V Mistrovství ČSSR jsem postupně startoval ve třídách 350ccm, 500ccm a nakonec i 750ccm. Později jsem přešel do 250 a tuhle třídu jsem jezdil až do jejího faktického zrušení.

V posledních letech tě nejvíc vídáme ve třídách klasiků.

Tak momentálně startuji ve třídách klasik 175ccm a supermono. V klasicích jsem toho ale najezdil víc, závodil jsem ve třídách 250ccm a 350ccm. Od roku 2005 jsem taky jezdil klasik sidecar. Se sajdou jsem jezdil 7 sezon až do roku 2012. V prvním závodě byl můj spolujezdec K.Rýdlo, pak už pořád Radek Koňařík. V roce 2005 jsme byli celkově druzí a v roce 2006 jsme vybojovali titul přeborníků ČR.

No tak motorek ti prošlo rukama hodně, kdo ti na nich šrouboval? Jak vypadá tvůj tým dnes?

Během mé závodní kariéry jsem vystřídal asi 6 nebo 7 mechaniků, ale nejdéle se mnou trpí Franta Trávníček, celých 25 roků. V poslední době ho již střídá jeho syn Tomáš. Taky mě hodně, hlavně se sajdkárou, pomohl Pavel Konařík a hlavně nesmím zapomenout na Milana Šobáně, který mně moc pomohl  v mých začátcích. V posledních letech se mnou jezdí po závodech parta kamarádu ze Starého Města, tak jsem to nazval „Čivava team" po mých pejscích.

Už jsi zmínil úspěchy v sajdách, co sólo kubatury?

Mezi nejlepší výsledky, tedy z těch vousatých, bych zařadil první místo z Kněžpole. To bylo v roce  1986 a tenkrát jsem tam porazil tehdejšího mistra republiky Mariana Srnu.  Velmi si cením všech beden z Hořic. V roce 2009 jsem se stal mistra Slovenska supermonech.

Tak já myslím, že těch výborných výsledků máš na kontě velmi mnoho. Na co naopak nevzpomínáš zrovna nejraději?

No pár takových událostí se taky přihodilo. Mezi ty horší určitě patří Brno 2000. Tehdy jsem sebou na 250tce ve výjezdu ze Schwantzovky práskl a dovezl jsem si domů sádry na obou nohách plus levou ruku.

No to z tebe museli mít doma radost. Jak to plánuješ se závoděním dál?

Plány do budoucna mám už jen ve snech, su rád, když se ráno probudím a můžu chodit.

Vlastně celou svoji kariéru závodíš na přírodních tratích, máš mnoho zkušeností, jaký je tvůj pohled na tohle závodění?

Já vyrůstal na přírodňákách, tak si raději dám dvakrát Kyjov než Brno a ono je to taky o prachách. Brno ti sežere sadu pneu za jeden závod a na přírodňákách to máš na celou sezonu. Preferuju samozřejmě přírodní tratě, ale myslím si, že od 600ccm nahoru už by se mělo jezdit na dromech.

Předpokládám, že nemluvíš o monech, když říkáš, že od 600cc nahoru by se mělo jezdit na dromech (smích). Z toho, co jsi tu říkal, usuzuji, že máš hodně oblíbených přírodních tratí.

To je jasné. Mezi ty úplně nejoblíbenější patří samozřejmě Hořice a pak Branná. Z motodromů se mně nejvíc líbí Panonia a Most. O oblíbených okruzích už tu řeč byla, ale nejvíc závodů jsem odjel v Hořicích. Bez vynechání jediné sezóny tady jezdím od roku 1984. To mluvím teda o rychlých Zatáčkách, to nepočítám TT. Tak vzpomínej a počítej….. (smích)

No tak to už jsi v Hořicích nějaký ten kilometr najezdil. To už bys to mohl dávat poslepu. Chápu, že motorky ti zaberou spoustu času, ale co jinak, mimo závody? Zajímalo by mě i co rád jíš nebo piješ.

Když můžu tak k mým koníčkům patří plavání a když mě fungují nohy tak si rád zajdu na houby.

Oblíbené jídlo, to je španělský ptáček, k pití dobré víno a slivovička. Rád si poslechnu i dobrou muziku, ale to víš klasikau jako je třeba Abba, Beatles a z českých třeba Michal Tučný, žádnej hardrock.

Tak aspoň někdo neujíždí na DJ Ričim. Potkal jsi hodně závodníků. Kdo na tebe zanechal asi tak největší dojem?

No potkal jsem jich za ty roky opravdu spousty. Oblíbení jezdci, z těch starších, jsou Barry Sheene, Bohuš Staša, Jarda Huleš a z těch současných Rossi, Pedrosa a těším se na Haniku.

A když se podíváš tady u nás, kdo jsou tví největší soupeři, a jak se oni dívají na tebe?

Soupeři si myslím, že mě berou, teda usuzuju tak podle jejich řečí. Určitě mezi ně patří Kamenda a Kučinskýv monech no  a v klasikách Toník Plevák, Thér atd. Ale to se musíš zeptat jich.

Máš ještě vůbec nějaké přání, nebo sen, který by sis rád splnil?

A závodnický sen mám, aby mě už konečně zahráli v Hořicích hymnu!

Karle, děkuju za krásný povídání. Do dalších let za řidítky rychlých motorek ti přeju hodně úspěchů a samozřejmě i ten vytouženej zlatej věnec z Hořic.