KAMIL HOLAN
28.02.2009 19:54
Dnes se představuje přední český motocyklový závodník, který slaví úspěch v závodech seriálu MČR, ale nejraději jezdí na Zatáčky do Hořic. Tím jezdcem není nikdo jiný, než sympatický Moravák Kamil Holan.
Kamile, řekni nám něco o sobě, svých začátcích.
Jsem původně ze Žďáru nad Sázavou na Vysočině, ale teď žiju v Praze. Moc dobrý podmínky na motorky na Žďársku nejsou, protože jak se říká, je tam devět měsíců v roce zima a zbývající tři měsíce kurevská zima :)
Nicméně mi to nedalo a po motorkách jsem pořád pokukoval. Po tom, co jsem po škole začal makat, jsem zchrastil zálohu na motorku a hurá do krámu. Jako nezkušenej blázen jsem se zamiloval do nový R1. Na to jsem samozřejmě neměl peníze a tak jsem ukecal ještě mýho bráchu, kterej měl jako starší o trošičku víc rozumu a chtěl R6. Po nekonečných zimních debatách o tom, jakou teda motorku koupit jsem zvítězil a v dubnu roku 1999 jsme vezli erjedničku domů. Na to nikdy v životě nezapomenu, bylo mi 21. Neměl jsem absolutně žádnou představu, co všechno jezdění na takovýhle motorce obnáší a jsem opravdu rád, že jsem první sezonu jezdění po silnicích přežil bez zranění. Lítal jsem jako blázen od rána do večera a od večera do rána. Jednou jsem se dostal na jízdy veřejnosti do Brna na okruh a tam jsem zjistil, o čem to opravdu je. Bylo mi úplně jasný, že na okruhy jsou tím, bez čeho nemůžu být. Rok na to už jsme oba s bratrem stáli na startovním roštu Volné třídy (brácha si nakonec tu R6 taky koupil).
Jak tvoje závodnická kariéra pokračovala dál?
První dvě sezony závodění (2000 - 2001) jsem se vlastně učil na motorce jezdit a podle toho to tak vypadalo. Motorka byla pořád rozbitá a závodů jsem dojel, jestli hodně, tak polovinu. Samozřejmě nebyly peníze a tak jsem šetřil úplně na všem a navíc jsem se po technický stránce v motorkách vůbec nevyznal. Přezout kolo pro mě byl nepředstavitelnej výkon. Vášeň ovšem byla silnější než rozbitá motorka, pochroumaný tělo a děravá peněženka. S prachama mi na začátku hodně pomohl táta, bez něj bych to určitě nezvládl. V roce 2003 mi nabídl Ivo Plhal, který si později vysloužil přezdívku Vlčák (podle toho jsme Vlčáci), že mi pomůže připravovat motorku a bude se mnou jezdit na závody. To byl vlastně klíčovej moment mýho závodění. Motorka byla vždy super připravená a já jsem konečně trochu přestal padat. No a přišla i první bedna ve Volný a to byla obrovská motivace, proč dělat závody i přes finanční náročnost dál. Po dalších dvou letech ve volný jsem se rozhodl, že to zkusím s těma nejrychlejšíma a skočil jsem do Superbiků. Tam byly obrovský rozdíly mezi motorkama (takže zase prachy), tak jsem přešel do Superstocků a tam jsem doteď.
Jakého výsledku si nejvíce ceníš?
Největší úspěch na mě doufám ještě čeká :) Přál bych si být na bedně v Hořicích. Díky skvělý atmosféře a přátelskýmu přístupu pořadatelů k závodníkům jsem si 300 ZGH zamiloval ze všeho nejvíc. Je to pro mě vždy vrchol sezony a celej náš tým Vlčáků se na tenhle víkend strávenej v Hořicích strašně těší. Jinak v českým mistráku jsem každou sezonu na bedně párkrát byl, takže jsem docela spokojenej.
A obráceně, na co bys nejraději zapomenul?
Kdybych měl říct, na co bych raději zapomněl, tak by to určitě byl loňskej rok. Na začátku sezony jsem měl připravenou novou motorku a byl jsem moc natěšenej na závody. Jenže při prvním testování na Hungaroringu jsem si zlomil nohu tak, že jsem si ji v podstatě ulomil a tak bylo po všem. Tři měsíce jsem se dával dohromady a ani po tom už to nebylo ono. Doufám, že už to letos bude dobrý.
Co říkáš myšlence mistráku na přírodních tratích?
Přírodní mistrák mi přijde jako fantastickej nápad. Já osobně se chci zúčastnit více závodů na přírodních okruzích něž jen v Hořicích. Přírodní okruhy jsou totiž vyjímečný v tom, že jsou divácky velmi hojně navštěvovaný a panuje tam skvělá atmosféra. To vše mají na svědomí pořadatelé, kteří to dělají se zájmem a vášní pro závody. Se závodníky se znají a snaží se pro všechny připravit ty nejlepší podmínky. Na rozdíl od bafuňářů ve vedení Autoklubu ČR, kteří velmi špatně organizují českej mistrák (oni ho vlastně vůbec neorganizují, celý to jede tak nějak samospádem), závodům rozumí a vědí co je třeba dělat. Přírodní okruhy mají akorát jednu nevýhodu. Jsou prostě nebezpečnější než autodromy. To je ale od začátku jasné a každý, kdo do toho jde, s tím počítá.
A teď trochu z jiného soudku. Jaké je tvoje oblíbené jídlo a pití? Jakou muziku rád posloucháš?
Moje oblíbené jídlo je skoro všechno. Jíst mi chutná a vždy před sezonou si nádávám, že musím zhubnout. Na pití je nejlepší samozřejmě Plzeňský Prazdroj. Při každým loku děkuju tomu, kdo ho vymyslel :) Na muziku vyhraněnej nejsem. Nadšenej odcházím jak z koncertu Metallicy nebo The Cure, tak i z taneční párty.
Máš nějaký svůj vzor?
Vzor je pro mě každej, kdo je rychlejší než já :) Rozhodně mám blíž k superbikům než k GP.
Uf trošku jsem se rozkecal, tak doufám, že to někdo bude schopnej dočíst :)
Kamile dík za rozhovor a přeju ti hodně úspěchů ve tvé další kariéře a samozřejmě bednu v Hořicích!!