Jaké byly letošní Radvanice?
Letos pořadatelé z Rabasportu uspořádali v pořadí už čtvrtý ročník závodu, který nese jméno legendárního jezdce Františka Bartoše. Okruh je situován ostravské čtvrti Radvanice. Letos jsem mě konečně tu možnost, abych vůbec poprvé tyto závody navštívil.
V sobotu dopoledne jsme, společně s Honzíkem a našimi přáteli z velšského Cardiffu, nasedli do auta a vyrazili jsme z Hořic směr Ostrava. Pravda, cesta nám neubíhala úplně přesně podle našich představ, vypadalo to, jako by se v Česku všichni zbláznili. Prostě stěhování národů. Všechno jsme to nějak překlepali, až se nám konečně někdy kolem poledne konečně podařilo dorazit do Ostravy. Tady ale nastal další zádrhel. Bohužel jsme marně hledali nějaké značení, které by nás dovedlo k závodní trati nebo do paddocku. Naštěstí se na nás na benzínce ujal jeden místní chasník a ochotně nám udělal vodiče, takže nakonec jsme závodní trať našli celkem v pohodě. Nebýt ale jeho, možná bysme po Ostravě bloudili doteď.
Naše první kroky vedly do parkoviště závodních strojů, abychom omrkli, kdo kde je a pozdravili se se známými, kterých se sem sjelo opravdu hodně. Po první letmé prohlídce depa jsme vyrazili na trať. Trať jsme procházeli protisměrně a musím říct, že na mě zapůsobila velmi dobře. Kvalita povrchu vozovek je velmi slušná, tedy až na zpomalovací retardér na Trnkovecké. Silnice je trochu užší, než jsme zvyklí třeba z Hořic nebo Těrlicka a nemá skoro žádné únikovky, myslím tím krajnici atp., kde by s případně dala vyřešit nějaká jezdecká chyba.
Divácky je okruh ale opravdu zajímavý s dostatkem prostor pro bezpečné sledování závodů. My jsme si některé pasáže pojmenovali po svém, abychom se rychleji zorientovali. Počasí bylo v skvělé, teplota se šplhala přes třicítku. Trochu jsem byl zvědavý, jakou diváckou kulisu vytvoří místní fanoušci, ale kromě plných „tribun“ umístěných za ploty po obou stranách v Trnkovecké ulici a pár lidí okolo prostoru startu a cíle to nebylo nic moc. Možná to bylo zapříčiněno horkem, možná prodlouženým víkendem. Kdo ví, ale myslel jsem si, že po třech zmoklých ročních bude diváků v sobotu přece jenom víc.
Tréninky proběhly celkem v pohodě až na dva nepříjemné pády. Oběma jezdcům přeji brzký návrat na závodní tratě. Program sobotních tréninků byl ukončený předčasně, zhruba po odjetí tří kol třídy OPEN 600. Důvodem byl pobíhající pes někde na trati.
Neděle ráno nás přivítala s mraky na obloze, což bylo znamení, že nebude nejspíš takové horko jako v předešlý den. Přece jenom sešlo víc diváků, kteří se ponejvíce pohybovali v prostoru cílové rovinky, možná to taky bylo způsobené tím, že se zde nacházelo nejvíce stánků s občerstvením.
Prvním závodem dne byla třída SPORT 250. Třída je to nová, která při pohledu do startovní listiny tak trochu připomíná malý brněnský šampionát. První tři jezdci, Pavel Jančík, Jan Vysloužil a Jirka Grech si to hned začali rozdávat. Ostatní měli po dojetí několika kol už docela značnou ztrátu. Vedoucí duo Jančík, Vsloužil postupně setřáslo i Grecha a v tomto pořadí také všichi projeli cílem. Smolařem závodu byl Petr Křen, který měl v prvním kole neskutečnou ztrátu na předposledního jezdce, ale skvělou stíhací jízdou si nakonec dojel pro deváté místo.
Před spojeným závodem tříd SPORT125 a GP125 se dostal na trať zase nějaký čokl a tak hned na začátku celého programu byl časový harmonogram hodně narušený. Vlastní závod, který z důvodu zdržení byl zkrácen o dvě kola, ale musel potěšit oko každého roadracingového fanouška. Na čele se samozřejmě usadili jezdci s motocykly specifikace GP, jmenovitě šlo o Patrika Koláře, Dušana Novosáda a německého jezdce René Lohseho. Jenom škoda, že do cíle nedojel i Jirka Merhaut. Ten musel odstoupit ze čtvrtého místa kolo před cílem. Pro čtvrté místo si tak dojel Lukáš Hrubý. Vedoucí trio Kolář, Novosád, Lohse si nedarovalo ani centimetr zadarmo a jezdci sváděli skvělé souboje. Při předjíždění jezdců třídy SPORT125 o jedno kolo se trochu zdržel Lohse, takže finále se rozhodovalo mezi našimi jezdci. Patrik Kolář ale ukázal, proč se vloni stal nejlepším jezdcem této třídy.
Ve třídě SPORT125 se hned po startu utrhlo také trio – Martin Holoubek, Petr Kolář a Mirek Sedlo. Tihle tři borci odjeli celý závod doslova kolo na kolo a v cíli byli nakonec všichni v necelých 0,9 vteřiny. Vítězství si odnesl Holoubek před Sedlem, který si tak aspoň spravil chuť po havárii, kterou měl v retardéru „U výzkumáku“. Třetí tedy dojel Petr Kolář, brácha vítěze třídy gépéček.
Prvním kolem závodu třídy supermono projel na vedoucí pozici Libor Kamenický, následovaný Kralem Kalinou Karlem a Pepou Duchanem. Libor nikoho nenechal na pochybách, kdo je pánem závodu. Pravidelnou a velmi rychlou jízdou si vypracoval náskok a do cíle dojel se slušnou šestivteřinovou rezervou před Pepou Duchanem. Pepa sváděl nádherný souboj s nestárnoucím Karlem Kalinou, kterého se mu podařilo odsunout na brzdách na třetí místo v zatáčce „U koní“. Kromě bodů do Czech Road Racing Cupu brali jezdci této třídy i body do MČR.
Vyvrcholením programu byl závod třídy OPEN600. Startovní pole čítalo 22 jezdců, Jirka Lefan do závodu nenastoupil. Favorité se seřadili do prvních dvou řad – Michal Jiroš, Jirka Novák, Petr Šulc, Petr Zrzavý a Franta Loučka. Raketovým startem se z druhé řady dostal okamžitě na čelo Petr Zrzavý a v první zatáčce po startu už měl celkem slušný náskok. Za ním se ale děly věci! V nájezdu do zatáčky došlo ke kolizi mezi Petrem Šulcem a Jirkou Novákem. Novák zavadil o zadní kolo Šulcova stroje. Následkem toho se Petr poroučel k zemi a Novák pokrčoval rovně do pole. Vše se odehrálo velmi rychle a oba jezdci odešli nezraněni. Na Petrovi Šulcovi bylo vidět velikánské rozladění…. Závodu ale vévodil jiný Petr. Corpse, jak Petra Zrzavého příznivci roadracingu přezdívají, svůj náskok před triem Jiroš, Duchan, Loučka neustále zvětšoval. Ale zmiňovaná trojice sváděla fantastický souboj kolo na kolo s neuvěřitelnými nálety do zatáček. Když už se zdálo, že Corpse má závod v kapse, začal se mu přibližovat Michal Jiroš, jinak zvaný Játro. Cílem nakonec projel první Petr Zrzavý s náskokem 0,199 vteřiny. Na třetím místě dojel Pepa Duchan a čtvrtý byl Franta Loučka. Ptal jsem se Corpseho, cože se to v konci odehrálo, že málem přišel o vítězství a on mi řekl : „Myslel jsem si, že můj náskok je už natolik dostatečný, že jsem v posledních kolech trochu zvolnil. Navíc cílovou rovinku jsem projížděl tak, že jsem mával divákům.“
Závody výše popsaných třídy byly proloženy ještě dvěma závody klasiků a jedním závodem atraktivních sidecarů.
Atmosféra závodů byla velmi příjemná, kdo nepřišel, prohloupil. Oragnizátorům do budoucna přeji slušné počasí a taky to, aby na své závody naučili chodit co nejvíce diváků. Určitě budou odcházet domů se skvělými zážitky.
Kompletní výsledkové listiny závodů započítávaných do Czech Road Racing Cup 2010 a celkové průběžné pořadí Poháru po odjetých závodech ve Starém Městě, Hořicích a Ostravě-Radvanicích najdeš ZDE