Irští Hořičáci (4.díl)
Samozřejmě mě zajímalo, jak si povedou jezdci, kteří se chystají letos do Hořic.
Darren Gilpin dojel ve 125cc na 18. místě, ale jak mě pak řekl, motorka byla na hadry a vůbec nechtěla jet.
Ve 250cc jezdil mladíček Wayne Hamilton na třetím místě, když v posledním kole udělal v Gortin Corner chybu a propadl se za Davy Morgana. Cílem projel čtvrtý, se ztrátou 0,4s na Davyho. Asi se máme na co těšit.
Michael Paerson měl vždycky skvělý nástup do závodu, dlouho dokonce vedl v závodu Open A, nakonec se ale propal na místo 7., ve druhém závodě dojel 4. a v 600cc pátý.
Andrew Courtney byl 10. v Open A i v 600cc.
Victor Gilmore dojel 13. v Open A, 17. v Cookstovn 100 a šestky nedojel.
Hamilton byl 5. v Cookstown 100 Race B a Corran Smyth 15. v témže závodě.
V sobotu jsem si udělal kolečko po jezdcích, kteří přijedou do Hořic, abychom ještě domluvili pár maličkostí. Wayne Hamilton byl dost naštvaný, jakým způsobem prošustroval své pódium ve 250cc. Dostal ode mě to moje DVD Hořice 2009 a říkal, že už se nemůže dočkat. Wayne bude k nepřehlédnutí, je to typický irský zrzek.
Corran Smyth byl se svým výsledkem celkem spokojený, on to bral spíš jako rozjetí právě před Hořicemi. Je to sympaťák a byla s ním psina.
Darren Gilpin je mojí pravou rukou, to je člověk, který se mnou komunikuje i za ostatní jezdce. Poznal jsem s celou jeho partou, včetně manželky i malé dcerky. Darrenův kamarád, Dave Walsh sice v Cookstownu nebyl, ale vzkazoval, že už balí.
Otazník visí nad startem Andrew Courtneyho, který čeká na souhlas národní federace, aby mohl startovat v zahraničí.
Billy Lyle pojede v Hořicích klasiky se svou Hondou. S Billym jsme řešili technické odlišnosti na jeho stroji, které brání převzetí jeho stroje našimi techniky. Oni tam přece jenom mají trochu volnější předpisy. Billy mě ujistil, že vše bude v pořádku. V závodě klasiků jezdil hroznou palici a byl někde okolo 5. místa.
Alana Browna jsem nepotkal, ale má zakoupené letenky a přihlášku už taky poslal.
Tim Stephenson sice v Cookstownu startoval, ale nepotkali jsme se.
O Victorovi Gilmorovi asi není potřeba psát, ten už se stává hořickým inventářem a prý si konečně chce přijet pro věnec. Victor má k dispozici loňskou (vlastně i předloňskou) R6 a novou gsxr1000. O zamaže se moc pochvalně nevyjadřoval, súza si dávala v Cookstownu první kilometry. Prý bude ještě potřeba ji trochu poladit. Mám ale do Hořic vzkázat, že tentokrát míní přijet už ve čtvrtek, tak snad… Na závodech byl i s Lindsey a malou Nicole.
Nejvíc času jsem ale strávil ve společnosti Michaela Paersona a jeho manažera Willise Marshalla. Michael se vyptával na všechno možné okolo trati, samozřejmě se ji už učí podle on boardů, ale byl hodně překvapený, když jsem mu říkal, že převýšení je 90 m. S Willisem jsme probírali detaily jejich pobytu u nás. Původně plánovaná zdvořilostní desetiminutovka se protáhla na ¾ hodiny. Jsem moc zvědavý, jak se Michaelovi bude dařit proti našim střelcům. Tady v Cookstownu měl nějaký problém s pravou rukou a to byl podle něho důvod, proč se po výborném začátku každého z jeho závodu postupem doby propadal.
