Happy #70
Jeden z velmi uznávaných jezdců poslední doby pocházel z města, které dalo světu ta nejslavnější závodnická jména. Victor žil v Ballymoney, odkud byl i Joey Dunlop či třeba ze současných jezdců Michael a William Dunlopové nebo Adrian Archibald.
Tenhle ne příliš vysoký podsaditý chlapík se narodil 27.října 1967. Se závoděním začínal v roce 1996 tak, jako většina zdejších jezdců, na okruzích, které sám nazýval „car park races“, což v překladu znamená „závody na parkovištích“. Jak sám říkával: „Byly to drahé a nudné víkendy“. Na okruzích ale dosáhl i svých prvních velkých úspěchů. V roce 1999 vyhrál svůj první titul. V té době ale už zkoušel štěstí už i na přírodních tratích. Jeho vůbec první roadracingový závod odjel na okruhu, který není od Ballymoney zase tak vzdálený. Byl jím populární Mid Antrim 150. Victor o sobě hned napoprvé dal velmi hlasitě vědět, obsadil totiž skvělé osmé místo.
V roce 2000 získal svého prvního sponzora, kterým byl John Bell. Tomu se odvděčil třetím místem v závodě nováčků na Manx Grand Prix v témže roce. Od roku 2002 se jeho sponzorem stal Colin Moore z Isle of Man. A od roku 2004 jezdil pod křídly Trevora Lindsaye v týmu TLindsay Racing. S Colinem ale zůstali velmi dobrými přáteli. Důkazem toho byla třeba i letošní sezóna, kdy sedlal motocykly obou dvou. Colin i Trevor Victora taky následovali do Hořic, kde se letos všichni objevili.
První kontakt s Victorem jsem měl v zimě roku 2007, když se zajímal o start na Hořických Zatáčkách. Celou zimu jsme si čile vyměňovali emaily nejen spolu, ale i s jeho dalším kamarádem, který mu zajišťoval právě takové ty papírové nezbytnosti. Tím chlapíkem je už i u nás známý Chas Corris, který bydlí v Douglasu na ostrově Man.
V roce 2008 nakonec vše vyústilo v jeho první start v Hořicích. Trénink proběhl skvěle, ale v restartovaném promočeném závodě upadl hned v prvním kole na výjezdu z Vodojemu. Když jsme pak večer seděli v kempu v hospůdce, už byl zase usměvavý a říkal, že nejhorší zážitek z celé události byl, když při opouštění silnice šlápl do příkopu a ten byl plný vody. Závody na Southern 100 pro Victora znamenaly jeden z jeho nesčetných divokých pádů a těžké zranění jeho kotníku. Nebyl by to ale Vic, aby necelé tři měsíce po takovém crashi už zase seděl v sedle motocyklu. To bylo v německém Frohburgu.
Victor byl celkově s ostrovem Man hodně spjatý, našel si tady i svoji poslední životní partnerku Lindsey.
V roce 2009 jsme se viděli na závodech v Cookstownu a Tandragee. V týdnu mezi závody jsme měli velkou Guinness party v Ballymoney v Joey´s Bar. Byl to jeden z těch momentů, který se mi nesmazatelně vryl do paměti. Byla to divoká jízda, která nakonec skončila ve Victorově domě. Pak přišly Zatáčky a ne příliš povedené vystoupení, způsobené, hmm… Prostě to byla jedna velká párty a na závody se jaksi nedostávalo. Konec sezóny se opět moc nevyvedl a zranění po pádu v Armoy znamenalo jeho neúčast nejen na Ulster Grand Prix, ale i v připravovaném premiérovém startu v Těrlicku.
Letošní sezónu Victor pojal opravdu ve velkém stylu. Jeho výjezdy na kontinent už se staly pravidlem. Victor se přihlásil do International Road Racing Championship, který pořádají společně Holanďané, Belgičané a Němci. A vůbec si nevedl špatně. Před posledním závodem ve Frohburgu, kam už bohužel nedorazí, mu patří třetí příčka v celkovém pořadí. 48.ročník 300 Zatáček pojal ve velkém stylu. Přes problémy s litrovou suzuki si všechno vynahradil v závodě supersportů. Přestože startoval ze zadních řad, celý závod mohutně dotahoval, aby z toho nakonec bylo čtvrté místo jenom malinkatý kousíček od pódiového umístění. To ale nevadilo davům jeho obdivovatelů, zejména na Vodojemu. Victor byl oslavován jako vítěz závodu a sklízel větší ovace než jeho vítězný krajan Michael Paerson.
Victorovo umění měli naši diváci ještě možnost sledovat na Zlatém kahanci na Těrlickém okruhu. Tam zopakoval čtvrté místo z Hořic, což mu v konečném účtování Czech Road Racing Cupu vyneslo sedmé místo, nejlepší ze zahraničních jezdců.
Svůj poslední závod rozjel tenhle věčně usměvavý kluk v irském Killalane. Nejdříve jel třídu 250cc, tam ale pro technické problémy musel odstoupit. V prvním kole závodu supersportů ho ale štěstena opustila. Ve velké rychlosti mu podklouzlo přední kolo a následkem toho přišel těžký pád. Bylo to ve stejném místě, kde před lety zahynul Darren Lindsay. Následkům těžkých zranění Victor podlehl při převozu do místní nemocnice.
Odešel skvělý chlapík, velký sympaťák, který rozdával úsměvy a dobrou náladu všude tam, kde se objevil. Už nikdy se jeho věčně usměvavá tvář neobjeví v žádném depu. Jsem moc pyšný na to, že jsem Victora poznal osobně a že jsem měl tu možnost s ním strávit i několik neopakovatelných a nezapomenutelných chvil.
Victore, jednou se tam nahoře nebo dole všichni sejdeme a přerušená jízda bude pokračovat.
Čest tvé památce
Good bye Happy #70
foto wusa