Dundrod150 / UGP - středa

Máme středu ráno a tolik očekávaný den. Trevor přijel dokonce o něco dříve, než jsme byli domluveni a toho je si potřeba hodně cenit. To tady vůbec není zvykem. Když vám někdo řekne, že to a to bude za hodinu, můžete si být jisti, že to bude nejdříve za dvě až tři hodiny…

Z Lurganu do Dundrodu je to autem asi půl hodiny jízdy. Parkujeme jenom pár desítek metrů o rovinky Flying Kilo, která je za cílovou rovinkou a na niž jezdci dosahují rychlosti i přes 190mph. Naše první kroky vedou do paddocku, kromě toho, že jdeme na obhlídku, máme ještě jednu povinnost, kterou musíme splnit. Při svém odjezdu z Armoy nám Indi předal cenu Iceman Trophy, kterou právě v Dundrodu loni získal, abychom ji vrátili zpět pořadatelům. Cena je totiž putovní. Letos se ale nebude udělovat, tak si ji Indi možná mohl i nechat… 

Při příchodu k depu nás zaujala vlající česká vlajka. Pohled do startovní listiny taky ukazuje proč. Indi je v ní uvedený. Trochu smutné zjištění, když člověk ví o pozadí jeho neúčasti. Korunu všemu nasadí člověk, který nechtěl týmu AIR vyplatit vyšší startovné, ale v den tréninku se dovídáme, že by Michalovi klidně zaplatil letenku, kdyby tedy ihned z Prahy přilétl, jejíž cena je podstatně vyšší, než jaké navýšení startovného Billyho tým požadoval. Prostě blázinec.

První procházka po depu naznačuje, že to letos opět bude super podívaná. Hned u brány potkáváme dva protinožce – Australana Camerona Donalda a jeho týmového kolegu Novozélanďana Bruce Ansteyho. Oba jedou za tým Relentless Suzuki by TAS Racing. Honzík se fotí se svým oblíbencem Keithem Amorem, který je očividně v dobré náladě. Za chvíli ho vidíme, jak živě diskutuje s Cameronem Donaldem. Ryan Farquhar jde z technické přejímky a mává na nás, pamatuje si nás z Armoy. Prohlížíme, kdo všechno jde na přejímku a vidíme motocykly Iana Loughera, obou Dunlopů, Guye Martina, Garyho Johnsona a mnoha dalších. Honzík mě tahá za rukáv, protože mezi čekajícími je i Tuukka Korhonen a Anders Larsson. Hned dáváme řeč, kluci jsou strašně utahaní, jeli non stop přes třicet hodin (kromě trajektů samozřejmě) a říkali, že předchozí den celý prospali. Jdeme se podívat do jejich stanu a jak tak plkáme, přijde chlápek, který je zaparkovaný hned vedle. Říká mě ahoj a hned ho poznávám, je to Peter Heijmans z Holandska. Povídáme si o závodech, letos chtěl jet Hořice, ale termín kolidoval s jeho domácím závodem v Oss. Příště si to prý už ale nenechá ujít. Jdeme dál a potkáváme známé tváře – Darren Gilpin, Dave Walsh, Tim Stephenson, Billy Lyle. Michael Paerson nás vtáhnul do svého karavanu a jeho mechanici na nás mávají kdekoliv se potkáme. Pan Morrell s paní Morrellovou (hlavní sponzor Paersonovy litrové Kawasaki) si s námi povídají a Ian říká, že v téhle konkurenci berou jakékoliv umístění v Top10. Victor Gilmore je trochu nervní, stále pracuje na svých dvou motocyklech. Litrová Suzuki je rozložená na mnoho dílů, těsně před UGP na ní měnil převodovku, která nevydržela závody v Armoy. Ještě hůř na tom ale je jeho 250 Honda. Po pádu před Church Bends v Armoy nevypadá, že by dnes měla vyjet na trať. Dave Moore z Isle of Man, majitel 600, na které Victor pojede nám sděluje zprávu o povodni na jihu Moravy, viděli záběry z Masarykova okruhu v Brně.

To už se ale na start chystá první skupina nováčků, ve které jsou třeba Korhonen, Larsson, Heijmans, Wayne Hamilton, Dan Kneen a mnoho dalších. První trénink sledujeme z hlavní tribuny, která je u startu. Je zajímavé sledovat, jak vodiči nováčků kolo od kola zrychlují a jenom pár z nich se jich opravdu drží. Tuukka vyfasoval Iana Loughera, který jel na litrové ZX10R a občas na Fina musel čekat. Vedle mě postával Ian Hutchinson, který vypadá jako děsně plaché stvoření. Mluví potichu, klopí zrak, ale jak sedne na motorku je z něho dravec k nepohledání.

Hned po tomto tréninku se přesunujeme do Quarries, což je trojice neuvěřitelně rychlých zatáček, kde stojíte na vnitřní straně asi metr od jezdců projíždějících okolo vás rychlostí přes 120mph. Fantastický zážitek, je doslova cítit teplo, které jde z výfuků. A ten zvuk…mňam. Nejdříje jedou SuperTwiny společně se 125cc. Trénink je ale asi ve čtvrtém kole přerušený červenou vlajkou, pro pád jezdce v Dawson´s Bend. Dawson´s Bend je cílová velmi rychlá pravá zatáčka, ale na tu vzdálenost vidíme, že jezdec vstává a odchází po svých. A to je dobře.

Další trénink jely opět SuperTwiny. V téže zatáčce došlo opět k havárii, ale už to bylo poněkud horší, než v předešlém případě. Jezdec s číslem 51 (bohužel nevím kdo to byl) jedoucí na ex Farquharově Twinu (na zadku má ještě pověstnou 77) nezvládá průjezd a končí v kotrmelcích mimo trať. Tentokrát vyráží i sanitka a nevypadá to zrovna nejlépe.

Po přestávce zapříčiněné předchozí událostí přicházejí trénovat jezdci třídy Dundrod 150Challenge. Je to mix 250, twinů, 600, 750 a 1000. Super podívaná je zejména na dva ovestičkované nováčky s čísly 99 a 86. Prvně jmenovaný je Ir Dave McCormack a tím druhým je Dave Johnson z Anglie. Kluci jeli neuvěřitelnou palici, ani se mě nechtělo věřit, že tu jsou poprvé. Nedali si ani centimetr prostoru a to byl teprve trénink. Dalším šílencem jedoucím zhruba vprostřed startovního pole byl ostřílený matador z Irské republiky Andy Farrell. Indi na něho určitě „rád“ vzpomíná. Andy jel jak ze řetězu utržený a to co na Quarries předváděl nám doslova bralo dech.

A už je tady první trénink těch nej z nej. Po výjezdu z Quarries je směrem k Dawson´s Bend krátká rovinka a i v tom kalupu jezdí Guy Martin po zadním. Stojíme na vnější straně hned za plůtkem asi půl metru od silnice a stopa pro nájezd na Dawson´s Bend vede přímo na nás. Je to neuvěřitelný pocit vidět, jak se na vás řítí motocykl a před vámi se začne klopit do zatáčky. Všem jezdcům je vidět do očí, je to fakt něco jenom těžko popsatelného. Po několika průjezdech se raději stěhujeme kousek dál. Amorův bavorák je opticky jednoznačně nejrychlejší motorka v celém poli. Donald a Anstey jedou krásnou čistou stopu. Mě se nejvíc stylově líbí William Dunlop, s hlavou doslova vedle nádrže to tam posílá tak, až mě z toho chvílemi mrazí.

Následující tréninky klasiků trávíme opět v depu. Victor už poskládal všechny motorky, včetně 250 a zrovna vyjíždí k tréninku této třídy. Usmívá se, takže je vše v pořádku. Během těchto tréninků jdem k Samovi Dunlopovi, kterého jsem potkali už odpoledne a domluvili jsme si schůzku na později. Rozhovor byl velmi zajímavý, chvilku nás poslouchal i Samův otec Jim, poslední to žijící člen slavné Armoy Armady. Se Samem jsme probírali jeho účast v Hořicích. Nechci nic zakřiknout, ale vše je na velmi dobré cestě. Sam dokonce říkal, že se ho William ptal, jak by k nám jeli a tak. Takže…

Poslední trénink litrových motorek jsme sledovali z vnitřní strany Dawson´s Bend. Amor byl fak neuvěřitelnej. Bávo jede jako píchlé čuně a pro mě je jednoznačným favoritem jak pro superstocky, tak i pro superbiky. Michael Dunlop si to Dával s Ryanem Farquharem jakoby už jeli závod. Proti prvnímu tréninku hodně porychlil i Michael Paerson, který se pohyboval někdo okolo sedmého osmého místa. Protože už bylo skoro devět večer, spousta jezdců po dojetí dvou tří kol zastavila v depu a dál už nepokračovala. Ne tak Ryan a Keith.

Po tréninku jsem se ještě na chvíli stavil u Tuukky a spolu s Darrenem, Andersem a Davy jsme ochutnali i finské pivo. Jedna ochutnávka mě ale stačila, naše pivo to prostě není. Cestou k autu jsme míjeli stan Keitha Amora, tak jsem ho ještě požádal o podpis na fotku, kterou udělal Roy Adams v Armoy. Když jsem Keithovi říkal, že byl kurevsky rychlej, jenom se usmíval a povídá : „Ještě to nebylo ono“. Tak nevím, jestli chce ještě porychlit, máme se na co těšit.  

Večer si ještě nechávám hlavou promítat zážitky z právě končícího dne a už se moc těším na čtvrtek, kdy se jedou ještě další tréninky, ale odpoledne už i první závody – Dundrod 150, na kterých loni tolik zazářil Indi.