Dundrod 150 - čtvrtek
Čtvrtek je prvním dnem, kdy se na dundrodské trati jedou první závody. Na trať přicházíme těsně před tréninkem supersportů a superstocků pro UGP, který se už nepodařilo stihnout předešlý den.
Stojíme v Leathemstown Corner na vnitřní straně a máme tak možnost sledovat jezdce na výjezdu z této pravotočivé zatáčky. Pak je vyprovázíme až na vrchol kopce, kde po prvním horizontu s pravotočivou rychlou zatáčkou následuje kultovní Deer´s Leap. Ian Lougher vodí svoji zelenou Kawasaki následovaný famózním Keithem Amorem na bavoráku. Už předešlého dne jsme sledovali počínání tohoto osmatřicetiletého Skota a tak trochu jsem nevěřil, když místní hlasatel hlásil, že nejrychlejší kolo v předešlém dni dal Ian Hutchinson. Hutchy působí na motorce hodně klidným dojmem. Trénují zde i zástupci z jiných zemí, Sandor Bitter z Maďarska, Francouz Fabrice Miguet anebo Peter Heijmans z Holandska.
Je trochu zvláštní, že se jedná o Grand Prix a cizinců tu zas tak moc není. Kromě zmiňovaných Bittera, Migueta a Heijmanse tu jsou snad už jenom Korhonen a Larsson. A to ještě ze Švéda Larssona udělali Fina. Ostatní jezdci a je jich opravdu hodně jsou z Anglie, Walesu, Skotska, Severního Irska,ostrova Man, Nového Zélandu, Austrálie a Irské republiky.
O první závod letošního programu se postarali jezdci závodu nazvaného Dundrod 150 National. Jedná se o mix strojů od 250cc do 1000cc. První čtyři jezdci z první vlny si to neskutečně rozdávají po celých pět kol. Na konci první šestičlenné skupiny jede Wayne Hamilton. Tuukka Korhonen odstoupil po třech kolech pro technické problémy.
Druhý závod dne –UGP 125cc a 400 & SuperTwins sledujeme z vrcholu kopce těsně před Deer´s Leap. Konečně jsme taky trochu za větrem a z poza mraků sem tam nesměle vykukuje i sluníčko. V první vlně jedou dvacky, druhou vlnu tvoří Twiny a třetí jsou 400cc. Hned od prvních metrů jedou doslova kolo na kole William Dunlop, Ian Lougher a Paul Robinson. Dělí je od sebe doslova centimetry a kolem nás se řítí neskutečnou rychlostí. Zážitek je navíc umocněný tím, že nízký plůtek, za kterým stojíme, je jenom několik centimetrů od krajnice (od bílé lajny). Pod kopcem už je vidět jasně zářivé barvy Ryana Farquhara, který svoji ER6 Kawasaki žene vstříc k dalšímu vítězství. Dlouho so ho ale držel Dan Kneen z Isle of Man, který tak skvěle zajel i předchozí závod. Na třetím místě mezi Twiny byl Michael Sweeney následovaný Johnem Burrowsem. V posledním kole už měl William na Iana Loughera slušný náskok a když nás pak tenhle sedmačtyřicetiletý welšan míjel, bylo jasné, že šachovnicový prapor neuvidí. Motorka kuckala a tak Ian na vrcholu stoupání zastavil. Pro druhé místo si tak dojel Paul Robinson.
Po závodě jsme se přemístili na bájný Deer´s Leap. Nevím, jaké pocity zažívají jezdci na tomhle místě, ale je mě jasné, že mají žaludek střídavě v krku a v nohách. My tu sledujeme klasiky UGP, kde to někteří borci uměli i na těchto motocyklech posílat pěkně po zadním. Nejúžasnější souboj svedla první dvojice Ollie Linsdell a Ryan Farquhar. Oba jeli pětistovku Patton a vůbec to nevypadalo, že jedou na klasicích ze šedesátých let. Po třech kolech přece jenom Ollie Ryana sklepal a dojel si pro své vítězství.
Protože jsme těch wheelie a skoků v závodě klasiků moc neviděli, zůstali jsme na místě i pro závod Dundrod 150 Challenge. To už byla jiná píseň. V zaváděcím kole se s jezdci této třídy svezl i Keith Amor a bavorák s ním jel po zadním dobrých dvěstě metrů. Moc jsme nesledoval pořadí, jenom jsem si vychutnával děsivé průlety kolem nás. Největší mazec byl, když vedoucí čtveřice dojela kolaře. Měli jsme to štěstí, že jsme předjížděcí manévr viděli právě na Deer´s Leap. Sedm motorek najednou! Než se ti tři kolaři vzpamatovali, vedoucí čtyřka je vzala tak, že někteří na to šli zleva, jiní zprava. Prostě mazec.
Po závodě jsme se chtěli jít podívat na další třídu někam k Lindsay Hairpin. Pro přesun jsme použili vnitřní cestu Tullyrusk Road. Asi po kilometrové rychlé chůzi jsem si začal dělat obavy, že další závod nestihneme. Měli jsme před sebou ještě dobré dva kilometry pochodu. Naštěstí jel kolem farmář a svým Fordem Tranzit nás dovezl až na Tornagrough Road těsně před Jordan´s Cross. Bylo to právě včas. Sotva jsme zabrali výhodné místo ke sledování, už z dálky bylo slyšet vytočené motory jezdců Dundrod 150 Superbike, jak se tunelem ze stromů blíží k nám. Právě byli v zaváděcím kole. Řítili se rovinkou přímo na nás a my stáli, spolu s dalšími diváky, na vnější straně mírné levé za malým dřevěným plůtkem právě v místě, kde chodili dost tvrdě na brzdy. Ti nejodvážnější seděli kousek před námi na kamenné zídce, která stojí 10cm od silnice…
Závod Dundrod 150 Superbike byl prvním vyvrcholením letošního roku. Sestava elitních jezdců, mezi kterými byli Keith Amor, Ian Hutchinson, Cameron Donald, Bruce Anstey, Michael Paerson, William Dunlop, Guy Martin, Michael Dunlop, Gary Johnson, Steve Mercer, Adrian Archibald dávala tušit, co se bude dít. Od prvního kola šel do vedení Keith Amor následovaný Ianem Hutchinsonem. S malým odstupem jela hvězdná skupina, která si nic nedarovala. Jezdci na nás najížděli rychlostí okolo 170mph a zvuk který se přitom rozléhal stromovým tunelem, byl neskutečný. Ve třetím kole byl včele Hutchy, Amor na něm byl doslova nalepený. Třetí byl Anstey, pak Donald, Guy Martin, Michael Dunlop, Gary Johnson, Michael Paerson a William Dunlop. Ze závodu bohužel odstoupil Adrian Archibald a Ian Lougher a jak jsme si všimli později i Ryan Farquhar. Všichni pro technické problémy. Ve čtvrtém kole ale bylo pořadí v čele jiné! Keith přijížděl s velikánským náskokem na Camerona Donalda a celou smečku pronásledovatelů. Ian Hutchinson odstoupil pro technickou závadu v Ireland Corner. O prvním tedy bylo rozhodnuto, ale co se dělo na ostatních místech, to nám doslova bralo dech. Po fantastickém závěrečném zteči si pro druhé místo dojel Michael Dunlop. Třetí byl Guy Martin, čtvrtý Cameron Donald, pátý Bruce Anstey.
Traťový komisař nám pak oznámil, že se pojede ještě jeden trénink supersportů pro UGP. Přesunuli jsme se do oblíbené Lindsay Hairpin, odkud je z kopce dolů vidět i na Belfast. 180° vracečka nabízí skvělé místo pro fotografování, navíc stojíte doslova na silnici. Nádhera. Nálety, které tady předváděl Michael Paerson nám doslova braly dech. Opticky se tu zdál být jasně nejrychlejším jezdcem z celého pole. V šestistovkách startovala také jediná žena, Maria Costello z Anglie. Závodila už v obou „dundrodských“ závodech (National a Challenge) a vždycky se pohybovala v první polovině startovního pole. Tahle drobounká blondýnka, které z pod přilby vykukoval spletený copánek, to tady občas chlapcům pěkně nandala.
Sobota bude velká, čeká nás velmi nabitý program – 250cc, dva závody supersportů, dva superbiků a po jednom závodě superstocky a twinů.