Czech Road Racing Cup - rok druhý

Nová road racingové sezóna už doslova klepe na dveře, za necelé dva týdny bude závody ve Starém Městě a v Hořicích zahájen 2. ročník Poháru přírodních okruhů a tak je možná vhodná doba zamyslet se nad tím, jakým směrem by se měl road racing u nás do budoucna ubírat.

Na mnoha místech a na úrovních proběhlo v době nedávno minulé hodnocení loňského roku. Nemá proto cenu se zde znovu rozepisovat nad tím, co se povedlo a co ne, každý, kdo se o tuto problematiku zajímá, ví o co jde. Pravdou je fakt, že na některých závodech nebyla jejich organizace zvládnuta, mírně řečeno, dobře, jinde se objevily i chyby fatální. A to jsou věci, které road racing poškozují, to je jasné.

To, že je road racing u nás na vzestupu, je nabíledni. Dokazuje to obrovský zájem nejen diváků, ale hlavně jezdců, ať už našich nebo i těch zahraničních, o start v českém pohárovém seriálu. Kvalitní jezdecká účast se očekává Hořicích, Zlatý kahanec je zařazen do seriálu mezinárodního šampionátu na přírodních tratích, nejinak je tomu ale i u ostatních podniků. Jsme druhou zemí v Evropě a vlastně na světě, kde se pořádá národní šampionát výhradně na přírodních okruzích. Jezdecký i divácký zájem je nebývalý a to jsou atributy, na kterých se dá hodně stavět.

Pohár přírodních okruhů má jistě potenciál k tomu, aby se do budoucna přetransformoval třeba do oficiálního mistrovství republiky, podobně jako to dokázal CEC. Celý Pohár vznikl jako spontánní myšlenka s tím, že jednotliví pořadatelé zajistí bezproblémový chod svých podniků a tím vlastně celého Poháru. Skutečnost byla trochu jiná a to vyústilo v nebývalý zájem Autoklubu ČR, který se jinak k myšlence vzniku šampionátu na přírodních okruzích dosud stavěl velmi vlažně. To, aby měly závody na přírodních okruzích skutečnou možnost se do budoucna kvalitně rozvinout, je nutné mít ve VV FMS svého stálého zástupce, který bude hájit a prosazovat zájmy českého road racingu jako celku. K tomu, aby takový zástupce mohl český road racing ve VV zastupovat, je zároveň potřeba úzké spolupráce všech zúčastněných, tedy pořadatelů i samotných jezdců. Bez jednotného postupu se ničeho nedosáhne. Nemá smysl celou věc komplikovat, myšlenka jednoduchosti Poháru by měla být i nadále zachována.

Samozřejmě je tu i aspekt začlenění dalších případných závodů do Poháru. Nejen těch stávajících (třeba slovenské Kopčany), ale i případně nových tratí. Občas prosákne názor (z Prahy?), že současný počet přírodních tratí by se neměl do budoucna měnit, rozuměj navyšovat, ale spíš jít cestou obrácenou. Ale proč? Je tu obrovský divácký zájem, o zájem ze strany jezdců taky není nouze, tak jak přece není možné ve svobodné společnosti někomu znemožnit uspořádat legální akci.     

Mnoho toho bylo napsáno a řečeno o aktivitách okolo vytvoření nových sportovních řádů speciálně pro road racing. Obecně vzato není nutné žádné speciální řády pro RR vymýšlet, ale ty stávající doplnit o specifika typická pro přírodní tratě. Bezpečnost nezvýší některé nesmyslné požadavky, které se „vkrádají“ do již vymyšleného (určovat pořadateli kolik smí odjet závodů v rámci jednoho podniku, jednotná startovní čísla nebo třeba rozměry startovního roštu, atd.), ale jednotný výklad a jeho dodržování (jako příklad může sloužit třeba schvalování způsobilosti tratě). Pokud bude potřeba nějakých nových doplňků, ty samozřejmě mohou být implementovány do stávajících řádů, ale jen po řádné a odborné diskuzi, ve které by měli mít největší slovo pořadatelé a zástupci jezdců. K čemu je dobré vymýšlet a prosazovat něco, co se v praxi nedá splnit? Příkladem nám budiž stále dokonalejší zákony, které nám předkládá náš parlament. To, jakým způsobem nám poslanci zkvalitňují náš každodenní život, nechť si zodpoví každý sám.

Nemá cenu řešit otázku obecné bezpečnosti, ta je ve všech odvětvích motoristického sportu diskutabilní. Otázka typu, který druh motocyklových závodů je bezpečnější a který není, nemá smysl. Každé odvětví má své nesporné výhody i nevýhody. Pořádání závodů na přírodních tratích má ale, na rozdíl od motodromů, své specifické požadavky na zajištění tratí po stránce pořadatelské i po stránce zajištění tratí z pohledu bezpečnosti diváků a jezdců. Bezpečnost závodů nenaruší zpožděný harmonogram, ale kvalita zabezpečení tratí a profesionalita organizačního týmu včetně lidí, které je při závodech vidět nejvíce – traťoví komisaři.

Abych se vrátil k vizi. Kromě zmiňované kvality zabezpečení tratí je tu i lidský faktor. Určitě by stálo za zvážení vytvořit jakousi asociaci traťových komisařů, která by sdružovala naše traťové komisaře a dbala na jejich odbornou zdatnost a profesionalizaci. Nemám na mysli to, že by se z komisařů měli stát profesionálové, ale měli by být profesionálně na vysoké úrovni. Všichni, bez výjimky. To by jistě byla výrazná pomoc všem pořadatelům, protože s nedostatkem kvalitních lidí se ve větší nebo menší míře potýká asi každý pořadatel závodů. Tady bych třeba viděl prostor pro angažování se AČR na poli bezpečnosti road racingových závodů, který by takovou asociaci měl mít pod patronátem, podporovat ji např. pořádáním školení, vybavením a třeba i náhradami cestovních výloh za aktivní účast na závodech (tím by se dostalo pomoci i pořadatelům). Není tohle přesně parketa, na které by se měl AČR angažovat? Ne jenom nařizovat, ale hlavně pomáhat, to by bylo více ku prospěchu věci.

Pevně věřím, že se najde dostatek prostoru a ochoty se o všem otevřeně bavit a celý český road racing posunout zase o nějaký ten level výš.

Na závěr, nebo vlastně na začátek, nám všem přeji úspěšnou a bezproblémovou sezónu.

wusa