Cookstown 100 - 2011
V pátek před polednem bylo cookstownské depo plné doslova k prasknutí. Při zběžné obhlídce jsem nejprve sondoval, kde je který tým či jezdec. AIR Kawasaki mělo svůj stan postavený tradičně v té nejlepší společnosti, tentokrát byli zelení žabičkáři obklopeni týmy Relentless a KMR. Takže Indi byl doslova v té nejlepší společnosti spolu s Guyem Martinem, Ryanem Farquharem a Adrianem Archibaldem. Jenom o pár kroků dál byly motocykly Michaela Dunlopa, Davy Morgana a celý tým Wilson Craig Honda, jehož motocykly sedlali William Dunlop a Cameron Donald. Z druhé strany byl tým DG&W Racing, za které startuje velká škála jezdců zejména s dvěstěpadesátkami, ale taky nám jeden velmi dobře známý, který má letos k dispozici motocykl BMW. Ano byl to Michael Pearson.
Technická přejímka běžela v pohodě a všech cca 250 závodníků ji mělo odbytou zhruba během dvou hodin. Chvíli jsem pozoroval techniky, kteří důsledně kontrolovali technický stav motocyklů a nejvíce se soustřeďovali na vůle v řízení a zabezpečení šroubů a matic na motocyklu. U technické přejímky jsou převážně mechanici, jezdci v tu chvíli obvykle absolvují formálku. Během přejímek mám dostatek času obejít celé depo a pokecat si se známými jezdci, fotografy a některými fanoušky. Za těch pár roků, co na irské roads jezdím, je klientela už docela slušná. Probíráme všechno možné, ale hlavním tématem jsou vždy hořické Zatáčky. O tom ale trochu později.
Zhruba půl hodiny před zahájením prvního tréninku to na trati stále nebylo znát. No nebylo, ochranné bariéry už v tu chvíli byly osazeny, traťáci povětšinou už také byli na svých místech, ale na trati panoval normální silniční provoz. Těsně před půl čtvrtou obkroužil okruh jeden z travelling marshalls na motocyklu, pak přijelo auto a trať byla náhle uzavřená. Stejný postup je vidět na všech místních tratích, člověk by až nevěřil, že vše zvládnou, ale pořadatelské týmy mají tuto část před závodem za ta léta asi dost dobře vychytanou. Ta celková pohoda a nenervování se vychází z irské mentality. Prostě klídek a všechno jde v pohodě.
Na první trénink, jako již tradičně, vyrazili ve čtyřech skupinách nováčci, které vodili zkušení jezdci jako vodiči. Prvních pár kol se jede piánko, aby si newcomeři zapamatovali stopu a pak se každým kolem stále zrychluje a ke konci tohoto tréninku je to už docela střelba. Nutno podotknout, že nováčci jedou bez rozdílu tříd všichni spolu, takže na trati je možné vidět klasika vedle litru, které honí malá stopětadvacítka.
Pak se rozebíhá kompletní program všech tréninků tak, jak jej známe i od nás. Prostě se jezdí podle tříd. Nikde žádné zdržování, všechno jde jako na drátkách až do chvíle, kdy jeden z klasiků začal učurávat olej a zaneřádil tak doslova celou trať. Během zhruba dvaceti minut je vše v pořádku a může se pokračovat.
Tréninky končí lehce po deváté večer. Během trénování opět nacházím čas, abych se od jezdců dověděl, jak jsou spokojeni s tréninky, s motocyklem a tak. Vesměs panuje všeobecná spokojenost a to je dobře. Michael Pearson sedlá poprvé R6, svoji oblíbenou ZXR6 poslal před týdnem k věčnému spánku. Říká mě, že na yamaze nikdy nejel, ale je s ní hodně spokojený. Pohled do výsledkové listiny tréninků mu dává zapravdu. Sice je sedmý, ale na pomyslné pódium ztrácí pouhých 0.6 vteřiny.
Výsledky tréninků nemá cenu rozebírat, všem bylo dávno jasné, kde v jednotlivých třídách hledat favority, což se koneckonců i potvrdilo. Kdo tedy jsou nejžhavější kandidáti na nevyšší příčky?
Ve třídě 125 to podle výsledků jsou Daley Mathison, Darren Burns a Nigel Moore. William Dunlop po drobných problémech s technikou obsadil až desáté místo, ale právě on je největším adeptem na vítězství. Jeho bratranec Sam o kousek před ním, na místě sedmém.
Dvěstěpadesátkám vévodí William Dunlop, za ním je ale hodně našlapáno. Jezdci jsou seřazeni v krátkých odstupech v pořadí Davy Morgan, Darren Burns, Wayne Hamilton a Seamus Elliot. Těší mě, že v popředí jsou dva jezdci, které letos uvidí i hořické publikum – Davy Morgan a Wayne Hamilton, ke kterým se přidá i Chris Barton, který obsadil slušné jedenácté místo. Chris je v Cookstownu poprvé.
Twinům dominoval Ryan Farquhar před týmovým kolegou Adrianem Archibaldem, Johnem Burrowsem, Andy Farrellem, Williamem Davisonem a Wayne Hamiltonem.
Společný trénink tříd 400 a 450cc vyhrál Ryan Farquhar před Andy Farrellem a Craigem Shirlawem. Dařilo se i Darrenu Gilpinovi, který představil zbrusu novou Hondu 450 a prozatím s ní obsadil dvanáctou příčku celkově, ale čtvrtou ve své třídě.
Supersporty byly doslova našlapané zvučnými jmény a pořadí v tréninku bylo následující – Ryan Farquhar, Cameron Donald, Derek Shiels, Guy Martin, William Dunlop, Michael Dunlop, Michael Pearson a další. První sedmička se vešla do 1.3 vteřiny.
Superbiky se staly opět kořistí Ryana Farquhara, kterému sekundovali Derek Shiels, Michael Dunlop Cameron Donald, Michael Pearson, Guy Martin a William Dunlop. Podobně jako u supersportů byly časové rozdíly minimální.
Jak na tom byl po trénincích náš Michal Indi Dokoupil? Tradičně nejlépe se mu vedlo ve třídě supertwin, kde měl sedmý nejrychlejší čas, jenom s malinkatou ztrátou na pódiové umístění. V supersportech dal osmnáctou příčku a v superbicích byl ještě o jednu příčku lepší. Důležitéí bylo, že se v obou velkých třídách kvalifikoval do hlavního závodu. Po skončení tréninku nám Indi ukázal krásné medaile, které obdržel za celkové třetí místo v irském šampionátu třídy supertwin v roce 2010. Super zakončený den.
Večer jsme s Trevorem a Jollym u pivka rozebrali možnosti jezdců a tipovali výsledky zítřejších závodů.
Stejně jako v pátek, v den tréninků, tak i v sobotu panovalo neuvěřitelně krásné počasí. Nebe bez mráčků teplota okolo +25°C, prostě to nemělo chybu. Na závody se přišla podívat obrovská spousta lidí, místní znalci to odhadovali někde okolo 20.000, což je na okruh dlouhý 2.1 míle docela dost. Pro samé diváky nebylo doslova kam šlápnout.
Ráno jsem hovořil s Williamem Dunlopem a tak jsem se ho ptal, který závod hodlá vyhrát. Odpověděl, že prý by rád všechny, ale reálně to vidí jenom na 250. Říkám mu: „A co supersporty nebo superbiky?“ a Willi na to s takovým chlapecky provinilým výrazem odpověděl: „Ty motorky (pozn. Hondy Wilson Craig Racing) jsou neuvěřitelně rychlý, na ničem podobném jsem ještě nikdy před tím nejel (!!) a podívej se na mé slabé ruce,“ dodal se smíchem. S Williamem jsem byl po celou zimu v písemném kontaktu, probírali jsme možnost jeho startu v Hořicích. Samozřejmě jsme o Zatáčkách mluvili i v Cookstownu a říkal mě, že se rozhodl letos nakonec nepřijet jenom proto, že chtěl jet třídy GP125 a 250 a ty bohužel pojedou společně. Rozloučili jsme se s tím, že třeba příště přijede i s celým týmem Wilson Craig Racing (smích).
Úvodním závodem sobotního maratonu (na pořadu bylo 16 závodů) byly stopětadvacítky. Všichni byli zvědaví, jestli se William přece jenom dostane na první místo. Ale start ze zadních pozic a hlavně dotahování ztráty byly přece jenom těžké. Nigel Moore nenechal nikoho na pochybách, kdo se stane vítězem. Za jeho zády se ale rozpoutala nevídaná bitva, jejímž hlavním aktérem byl právě jmenovaný William Dunlop. William jel takovou palbu, že kdyby byl závod jenom o něco delší, nejspíš by měl Nigel velké problémy své vítězství uhájit. William nakonec v cíli ztrácel na druhého Daley Mathisona pouhých 0.023 vteřiny!
Po osminkové třídě jeli své dva závody jezdci tříd support 201 – 400cc.
Dvěpade měly být kořistí Williama Dunlopa, ale závod měl úplně jiný průběh. První kolo projel Dunlop někde okolo osmého místa a zdálo se, že to už bude velká ztráta, zejména s ohledem na to, co v čele předváděla trojice Seamus Elliot, Davy Morgan a Wayne Hamilton. Ti kluci byli od sebe doslova pár centimetrů a jeli neskutečnou nálož. Postupně se k nim ale zezadu probil i Willi a z trojice se stala čtveřice. Neuvěřitelný souboj, diváci byli jak v tranzu. William se postupně prokousal na vedoucí pozici, druhý v tu chvíli byl Davy Morgan a dosud vedoucí Elliot se propadl na třetí místo, těsně následovaný Wayne Hamiltonem. Wayne měl nakonec smůlu, tři kola před cílem se začal propadat a nakonec dojel až desátý. Po závodě mě říkal, že mu odešly přední brzdy a tak po zbytek závodu „brzdil“ jenom zadním kolem a motorem. Cílem jako první projel William Dunlop, druhý byl Seamus Elliot a třetí Davy Morgan.
Klasiky jsem moc nesledoval, ale dobře si ve všech třídách vedl loňský bronzový jezdec z Hořic Billy Lyle, kterého opět na Zatáčkám uvidíme.
Pak už přišlo na řadu hlavní menu. První závod superbike open. Bohužel hned v prvním kole došlo k několika incidentům, po kterých následovala červená vlajka. Prvním, kdo lehnul byl Michael Pearson, který lehce havaroval v zatáčce Gortin. Michael byl v pořádku, jenom jeho bávo mělo trochu pocuchanou fasádu. Dalším padlým byl Miko Sweeney na Craigmount, ten taky naštěstí odešel po svých. Nejhůře dopadl náš Indi. V zatáčce Black´s Farm Corner lehce zavadil kolenem o břeh na vnitřku zatáčky, následoval smyk na zadní kolo a motocykl byl i s Michalem doslova katapultován na hedge (toto slovo vystihuje nejlépe pojem místních živých plotů) ve výjezdu směrem na Black´s Jump. Možná se občas zdá, že zabezpečení a organizace irských závodů je trochu chaotická, ale tenhle incident ukázal, že věci se mají jinak. Doslova v několika vteřinách byl u zraněného Michala flying doktor John Hinds, který svou profesionalitou zabránil nejhoršímu. Asi tři minuty po pádu byla na místě i ambulance a Indi dostal všemožnou, ale hlavně VELMI ODBORNOU A RYCHLOU pomoc. Michalovo zranění je vážnějšího charakteru, ale Indi je velký bojovník a dá se rychle do kupy. Tady musím vyseknout obrovskou poklonu celému medical teamu a marshallům, kteří sloužili na trati. Diváci byli neskutečně ukáznění a sami od sebe vyklidili prostor, aby nebyli svědky ošetřování, uklízení atd. Neumím si představit, kolik čumilů a hledačů senzací by se na místo seběhlo u nás. Já jsem na místo dorazil asi 5minut po havárii, protože jsme se Zazou měli starost, kde je Indi, když neprojel prvním kolem. Traťáci mě, když jsem jim říkal, že k Indimu patřím, velmi ochotně podali veškeré možné informace o pravděpodobné příčině Michalova pádu, dokonce mě přivedli i zasahujícího lékaře, který mě ujišťoval, že bude Indi v pořádku, že se hýbe a komunikuje.
Jezdci mezitím čekali na gridu, než se dá po pádech trať zase do pořádku. Cestou do paddocku jsem se na gridu zastavil, protože už tam se mě někteří jezdci začali ptát, jestli nevím co je s Indim. Michael Perason mě říkal, že ho v zatáčce Gortin vystrkal ven Guy Martin, ale že je OK a prý se uvidí, jestli i motorka je OK. Zavázaná ruka ale mluvila za vše. Zhruba půl hodiny po incidentu byl závod restartován. Fantastickou bitvu sváděli Ryan Farquhar, Cameron Donald a Guy Martin, na které se čtvrtý Michael Dunlop ne a ne dotáhnout. Michael Pearson odstoupil hned v prvním kole shodou okolností opět na Gortin Corner a své BMW už ten den nevytáhl. První čtveřice proletěla cílem v malinkatých rozestupech. Diváci aplaudovali téměř domácím Farquharovi (Ryan je z Dunganonu asi 8 mil vzdáleného od trati).
Po této bitvě následovala společný závod tříd supersport 400 a moto450. Vítězem čtyřstovek se stal Robbie Lyall. Závodu třídy moto450 vévodil Ryan Farquhar.
Následující dva závody klasiků 250cc a 350cc mě daly aspoň možnost, abych předal Billymu Smythovi (jeden z majitelů AIR Kawasaki) poslední zprávy o Indiho stavu, které mě pravidelně dával Zaza z nemocnice v Craigavonu. V té době se za mnou chodilo hodně lidí ptát na Michalův stav a vyřizovali mu podporu. Jedním takovým byl třeba Andy Farrell, jezdec, se kterým měl Indi velkou strkanici lon ve Skerries. Andy mě nabádal, abych Michalovi vzkázal pozdrav s přáním rychlého uzdravení speciálně od něho.
Závod s pořadovým číslem devět byly supersporty A. Opět závod jako řemen v režii čtveřice Ryan Farquhar, Cameron Donald, Guy Martin a Michael Dunlop. Po celý závod to byla obrovská bitva, ze které nakonec vyšel opět vítězně fenomenální Ryan Farquhar, druhý dojel Donlad před Martinem a Dunlopem. Vítězná čtveřice se vešla do necelé sekundy. Michael Pearson si připsal na své konto páté místo, které ho těšilo o to víc, že za sebou nechal Williama Dunlopa i s jeho skvělou Wilson Craig Hondou.
Supersporty B vyhrál Ivan Shanley, druhý dojel Craig Shirlaw a třetí James McCann.
Vyvrcholením dne byl 13.závod z nabídnutého menu - Cookstown 100 superbike. Do závodu nejlépe vystartoval Ryan Farquhar následovaný Derikem Shielsem. Už ve druhém kole byl ale Derek na pátém místě, přešla přes něj trojice Donald, Michael Dunlop a Martin. Michael Dunlop se rozhodl, že si v tomto závodě připíše na své konto svoje první dnešní vítězství. Tak dlouho dotíral na Farquhara, aže se mu tři kola před cílem povedlo přes Ryana dostat! I další jezdci si mezi sebou několikrát své pozice vyměnili, nakonec ale na třetím místě dojel Guy Martin a svého Australského soupeře odsunul až na místo čtvrté. V nájezdu do posledního kola byl včele Dunlop a zdálo se, že zvítězí. Ryan ale všechny přesvědčil, že je právem nejúspěšnějším jezdcem na irských tratích všech dob a Michaela Dunlopa nakonec odsunul na druhé místo. Pátý dojel Derek Shiels a šestý pak Michael Pearson. Pearson se svou R6 bojoval tak statečně, že za sebou nechal plejádu litrových motocyklů a třeba i takové jezdce jako Adrian Archibald (BMW).
Supertwiny se staly kořistí Ryana Farquhara. O druhé místo svedli nádherný souboj Andy Farrell, John Burrows a Adrian Archibald. V tomto pořadí projeli i cílem, ale mezi druhým Farrellem a čtvrtým Archiem byl rozdíl pouhých 0.5 vteřiny.
Zbylý program obstarali klasici do 1000cc a třídy support.
Je velká škoda, že se Indimu přihodilo to, co se přihodilo. Určitě by se mě tyto řádky psaly lépe a pevně věřím, že by Indi udělal ve všech závodech dobré výsledky. Teď je nejdůležitější, aby se rychle dal do pořádku a za rok to všem v Cookstownu zase ukázal.
Ještě chci moc poděkovat Zazovi a Lucce, že pomohli Michalovi překonat první těžké hodiny po jeho pádu, že jej doprovázeli do nemocnice a podávali veškeré informace o vývoji jeho zdravotního stavu.
Na závěr se vrátím k jezdcům, které budeme mít možnost vidět letos v Hořicích. Nejvíc času jsem strávil s Michaelem Paersonem a Davy Morganem. Michael už ví do čeho jde, tak jsme probírali věci, které se přímo netýkají závodů. Moc se do Hořic těší a rád by si odvezl vítězné double. Hodně si pochvaloval yamahu R6, která i na trati vypadala být hodně rychlou. Michael trochu pozměnil svůj jezdecký styl, vypadal mnohem agresivněji, než jak jsem jej viděl dříve. Když jsem mu to říkal jenom se tomu smál. Bavoráka už prý má také v ruce a těší se na další souboj s naší elitou, zejména se těší na Jirku Dražďáka.
Davy Morgan bude letos závodit pouze ve třídě GP250, protože už před tím, než se pro Hořice rozhodl, měl dojednaný start na North West 200. U našeho rozhovoru byl přítomný i jeho sponzor a oba svorně říkali, že jestli se Davymu bude u nás líbit, za rok přiveze vše, co má k dispozici (klasik 350, GP250, 600, 1000). Davy byl loni vyhlášený jako nejlepší soukromník v irském šampionátu.
Wayne Hamilton pojede své oblíbené 250 a věří, že prolomí smůlu z 600 (loni ani pro technickou závadu nedotrénoval). Jeho otec Davy mě opět potvrdil, že mají rozjednaný motocykl Moriwaki moto2 a pokud vše dopadne dobře, Wayne na něm bude v Hořicích startovat.
Corran Smyth si nechá pivní párty prý až na neděli, aby zase nebyl středem posměšných poznámek na jeho adresu.
Darren Gilpin pojede s moto3 (450cc) supermona a přihlášený je i do třídy GP125cc.
Jak dopadli v Cookstownu jezdci, kteří tedy na Zatáčky přijedou?
Michael Paerson 5. v supersportech a 7. v superbike
Davy Morgan 9. v superbike, 14. v supersportech, 3. ve 250
Wayne Hamilton 10. ve 250, 9. v supersportech, 6. v supertwinech
Chris Barton 14. ve 250, 15. v supersportech B
Corran Smyth 9. v superbike B
William Cowden 7. ve 125
Darren Gilpin 4. v moto450
Billy Lyle 8. v klasik 350