51. ročník 300 Zatáček Gustava Havla (2013)

Je pár dní po závodech, na které se většina fanoušků českého roadracingu těší celý rok. Je docela pikantní, že jeden z vrcholů, ne-li ten nejvyšší, je hned na začátku sezóny. Dlouholetá tradice ale velí, že hořické Zatáčky se prostě jezdí v květnu.

Jaké tedy letos byly první závody v Hořicích?

V úterý se do depa sjelo prvních několik jezdců. Jedno z dep bylo i v mé garáži, té využil Tuukka Korhonen, který společně se svým mechanikem Tuomasem Eronenem dorazili z holandského Hengela, kde se jel první závod IRRC. Chalpci tak měli dva pohodové dny, kdy mohli pracovat na obou motocyklech, R6 yamaze a Hondě 250. Ve čtvrtek se pak definitivně přestěhovali do depa, které bylo tradičně v Kempu U Věže. Depo se začínalo docela obstojně plnit, ale v porovnání s předchozími roky, bylo přece jenom volněji. Na svědomí to měli klasici, jejichž závody tentokrát nebyly součástí 300 Zatáček. V pátek odpoledne už bylo plno, chyběl pouze Didier Grams, který dorazil pozdě večer.

Největší zahraniční hvězda, Michael Pearson ze Severního Irska, dorazila za doprovodu své manželky Diany a týmu ve čtvrtek odpoledne. To, co jsme si spolu dohodli před několika týdny v Cookstownu, se stalo skutečností. Michael měl sice závodit na TT Isle of Man, ale prostě slovo dalo slovo a tým Hotties dorazil do Hořic. Garden party už byla jenom potvrzením našeho dalšího tradičního setkání. A že bylo veselo…

V pátečním odpoledni proběhla i první oficiální akce, dá se říct už tradiční přivítání účastníků 300 Zatáček na hořické radnici. Hořický starosta Ivan Doležal je velkým fandou zdejších závodů a je dokonce i jedním ze sponzorů Oldy Podlipného. Pan starosta si připravil i velmi atraktivní dárek, který měl připadnout nejrychlejšímu českému jezdci v nedělních závodech. Cenou byla replika přilby legendárního Gustava Havla ve sladké podobě, prostě přilba byla dortem.

Protože byly Zatáčky zase hodně blízko třem ledovým mužům, dlouho se probíralo, jakéže bude o víkendu panovat počasí. V sobotu ráno to ale vůbec nevypadalo pěkně. To že pršelo, to by nebylo tak hrozné, ale mraky ležely doslova na zemi a to nevěštilo nic dobrého. Meteorologická předpověď ale tentokrát vyšla s přesností téměř na minutu. Lehce po osmé přestalo pršet a od devíti se začala, sice velmi zvolna, obloha vyjasňovat. Nic naplat, první tréninky téměř všech tříd se ale odjely na mokru. 

Počasí mělo za následek značné množství pádů, kterému se nevyhnul třeba i zkušený Wolfi Schuster, který v tréninku třídy supersport na výjezdu z Kudrnáčovy zatáčky okusil poprvé o tomto víkendu, a ne naposledy, tvrdost hořického asfaltu. Do tréninku nenastoupil Michal Salač jun., který si byl ještě ve čtvrtek zatrénovat v Mostě. A výsledek jeho snažení mohli diváci zaznamenat v depu, kde Michal junior chodil o berli s nohou a rukou v sádře.

Odpolední tréninky se pak jely v o poznání lepších podmínkách a tak jezdci dosahovali i lepších časů. Jak tedy dopadly tréninky v jednotlivých třídách? Uvádím pořadí na prvních deseti místech

SPORT125    

Radek Lamich, Marek Zima, Petr Kolář, Miroslav Sedlo, Radek Chlíbek,                  

Jakub Vojtíšek, Zbyněk Soukup, David Hanzalík, Martin Turna, Ivo Doležal

250 CRR       

Alexandr Vysloužil, Olin Hanák, Karel Kalina, David Hanzalík, Jan Vysloužil,              

Petr Kunz, Jiří Lefan, Jiří Grech, Tomáš Linduška, Robin Vysloužil

GP 125        

Patrik Kolář, Olda Podlipný, René Lohse, Steffen Grämer, Lukáš Rážek,                 

Christopher Eder, Dušan Novosád, Martin Turna, Jan Novotný, Werner Steege

GP 250       

Tuukka Korhonen, Andres Blacha, Peter Hartmann, Pavel Navrátil, Stefan Tennstädt,

Natalie Schuster, Michal Savinkov, Eric Lenser, Franko Piesner

Supermono   

Johannes Kehrer, Libor Kamenický, Karel Kalina, Vétězslav Hatan, Marcel Kučínský,

Jiří Lefan, František Loučka, Václav Jakl, Jan Škarka, Pavel Jančík

SuperTwin    

Michal Dokoupil, David Hanzalík, Jan Volák, Marek Němeček, Petr Kunz,

Jiří Cabuk, Franck Petricola, Josef Svoboda, Jindřich Slavík

Supersport   

Marek Červený, Michael Pearson, Kamil Holán, Patrik Vostárek, Petr Zrzavý,

Petr Homola, Petr Bičiště, Michal Dokoupil, Josef Ducha, Richard Sedlák

Superbike     

Kamil Holán, Michael Pearson, Marek Červený, Patrik Vostárek, Didier Grams,

Vítězslav Bican, Aleš Nechvátal, Miroslac Pažitný, Petr Zrzavý, Michal Salač st.

Sobotní večer byl tradičně ve znamení zcela zaplněného depa, vypadalo to, jakoby se celé Hořice na tu jednu noc přestěhovaly do kempu U Věže. Večer kolovaly v depu zvěsti o tom, že následujícího dne budou podávány protesty na některé jezdce. Hold i do Hořic dorazily mistrovské manýry.  Nakonec žádný oficiální protest nikdo nepodal, ono taky vysolit dopředu 5.000 Kč a čekat, jak to dopadne, asi není úplná láce. I tak šuškanda stačila k tomu, aby si před nedělním warm upem litrové třídy jeden z techniků nezkontroloval údaje na některých motocyklech. Shodou okolností jsem šel okolo a tak jsem se mu podíval přes rameno do jeho bloku. Světe div se, byla tam napsána pouze dvě jména, která měla být zkontrolována. Navíc třetí z favoritů byl podroben dechové zkoušce na alkohol…

Nedělní warm up začal přesně podle harmonogramu, ale vše bylo zakrátko jinak. Ve druhém kole ranního tréninku supersportů měl ošklivou havárii jeden z velkých favoritů Michael Pearson. Před nájezdem na Lukavecký vracák, tam, kde je taková ta mírná pravá zatáčka, podklouzlo jeho suzuki v rychlosti okolo 150kmh zadní kolo a byl z toho nepěkně vyhlížející pád. Sůza byla na maděru a Michael byl okamžitě převezen do nemocnice na vyšetření. Stěžoval si na bolest levého ramene a kolena a bylo mu nevolno. Proto byl z Hořic transportován na kliniku v Hradci Králové, kde se podrobil důkladnému vyšetření. Incident se naštěstí odehrál bez vážnějších následků, ale i tak Michael překvapil i členy svého týmu, kteří už měli sbaleno a připravovali kamión k odjezdu. Stál jsem zrovna u Willise Marshalla, který mě oznámil, že právě telefonoval Michael, který byl v té době na cestě z Hradce, že se rozhodl jet závod superbike… Byl to jako blesk z čistého nebe.

Ale popořadě. Díky Pearsonově havárii došlo k velkému časovému skluzu, který ještě trochu umocnila slavnostní událost, svatba novomanželů Chlíbkových přímo na startovním roštu.

Prvním závodem byl závod třídy 250CRR. Do čela závodu se dostal Jan Vysloužil následovaný dvojicí Olin Hanák a David Hanzalík. S mírným odstupem jel Karel Kalina, Petr Kunz a Vysloužilové Alexandr a Jan. Za nimi byla další skupina jezdců, která mezi sebou bojovala. V ní jeli Lubomír Dufek, Tomáš Linduška, Jiří Lefan a Jiří Grech. A právě poslední jmenovaný měl ve čtvrtém kole na výjezdu z Kudrnáčovy zatáčky těžký pád, po kterém musela zasahovat i rychlá lékařská služba. Po odstranění následků havárie a ošetření Jirky Grecha do nemocnice, byl závod restartován na další čtyři kola. V součtu obou částí si nejlépe vedl Jan Vysloužil, před Davidem Hanzalíkem a Olinem Hanákem.

Na řadu šly supersporty. Jak už bylo zmíněno, závod se jel bez horkého favorita na celkové vítězství, Michaela Pearsona, který v té době absolvoval lékařská vyšetření. Od startu nejlépe vyrazil domácí Mára Červený, následovaný Petrem Zrzavým a Kamilem Holánem. Dole od Borkem, v zatáčce u zámku, už bylo pořadí jiné. V čele byl stále Marek Červený, který postupně svůj náskok zvyšoval, ale za něj se na druhou pozici probojoval Patrik Vostárek, následovaný Kamilem Holánem. Petr Zrzavý se propadl až na místo sedmé. Marek Červený nenechal nikoho na pochybách, kdo je pánem situace a zatáčku od zatáčky, kolo od kola svůj náskok neustále zvětšoval. Chvílemi se zdálo, že za ním výborně jedoucí Patrik Vostárek z Markova náskoku něco stahuje, ale jezdec se startovním číslem #45 měl situaci plně pod kontrolou. Na dalších místech, přeci jen už s většími rozestupy jeli jezdci v pořadí – Kamil Holán (3.), Michal Dokoupil (4.), Petr Homola (5.) a pro mě překvapivě Rakušan Jochen Rotter na místě šestém. Za Rakušanem jela skupinka tří našich jezdců – Petr Zrzavý, Richard Sedlák a Petr Bičiště, ke kterým se ze zadu přibližoval Ital Luca Gottardi. A tihle pánové udělali závod. Jeli kolo na kolo, občas si své pořadí prohodili a fakt byla radost se na ně dívat. Naš trojice přece jenom dotírajícího Itala setřásla a kluci si to tak rozdali o celkové sedmé místo. Z něj se nakonec radoval Richard Sedlák, osmý dojel Petr Zrzavý a devátý Petr Bičiště. Sympaťák Marek Červený stylem START/CÍL zaznamenal své první vítězství a zcela zasloužené vítězství v supersportech. O Markových kvalitách hovoří i nejlepší dosažený čas na jedno kolo 2:19.189, který zajel v předposledním kole závodu a byl o více než dvě sekundy lepším časem, než kterým si Marek vyjel pole position. Patrik Vostárek byl druhým jezdcem v cíli závodu a taky druhým a jediným jezdcem, který se dostal pod 2:20. Jeho nejrychlejší kolo zajel v čase 2:19.317 a to bylo téměř třísekundové zlepšení oproti tréninku.

Po krásném závodu supersportů přišla na startovní rošt nejpočetněji zastoupená třída – sportproduction 125. Do tréninku této objemové třídy se přihlásilo rekordních 52 závodníků, aby jich sítem kvalifikací prošlo 36 a ti se postavili na start závodu. Bohužel v prvním kole došlo k havárii čtyř jezdců poblíž zatáčky U schodů. Martin Slanec, Michal Savinkov, Libor Nosek a Martin Turna rozházeli balíky po silnici a přidělali tak traťovým komisařům další porci práce. První tři jmenovaní vyvázli bez zranění, zatímco Martin Turna byl s vážnými zraněními transportován do nemocnice, kde dodnes leží a jeho stav je stále vážný. Mates je velký bojovník a všichni mu držíme pěsti, aby byl brzo v pořádku. Restartovaný závod se stal kořistí Radka Lamicha, kterého na stupně vítězů doprovodili Miroslav Sedlo a nestárnoucí Zbyněk Soukup.

Třídy Supermono a SuperTwin jely svůj závod pohromadě. Od prvního kola šel do vedení německý jezdec Johannes Kehrer, za kterým se usadil Michal Dokoupil, jedoucí ovšem na twinu, třetí místo v té chvíli patřilo Liboru Kamenickému, jedoucímu na monu. Kehrer svůj náskok stále zvyšoval, ale to mu vydrželo do šestého kola, kdy jeho KTM přestal fungovat. Johannes se z prvního místa mezi mony propadl až na cílovou třináctou pozici. Tím se cesta k vítězství ve třídě supermono otevřela Liboru Kamenickému, se kterým na pódium vystoupili ještě Karel Kalina a Vítězslav Hatan. SuperTwiny se staly jasnou záležitostí Michala Dokoupila. Na druhém místě dojel kopčanský David Hanzalík a na třetí místo se v průběhu závodu probil Francouz Franck Petricola.

Závod motocyklů specifikace GP, tedy osminky a čtvrtlitry měl, tedy alespoň pro mě, nepříjemnou předehru. V sobotním tréninku se nepodařilo odjet povinných pět kol dvojnásobnému vítězi Zatáček z posledních dvou let Wolfgangu Schusterovi. To byl důvod, proč jezdec nebyl připuštěn na start závodu. Odhlédnu-li od toho, že to bylo v souladu se zvláštním ustanovením k závodu i s řády, tak přece jenom jezdec takového formátu a ve třídě, která si zasluhuje velkou podporu, měl být na start připuštěn a klidně mohl startovat z poslední řady. Wolfi se těšil na hattrick, takhle se dostal pouze do role umbrella boy své sestry Natalie.

Dvacky se mohly po desáté stát kořistí domácího matadory Oldy Podlipného, ale v nedaleké Třebihošti mu vyrostl v Patriku Kolářovi natolik zdatný soupeř, že to bylo nad Oldovi síly. Vítězem se stal tedy Patrik Kolář právě před Oldou Podlipným. O třetí místo dlouho bojovali Steffen Grämer, René Lohse a Christopher Eder, který sedlal motocykl KTM, který ještě nedávno jezdil v mistrovství světa. Když se ale tři perou, čtvrtý má užitek. Ze zadu se postupně na tyto jezdce dotáhl Lukáš Rážek, který se přes tuto trojici přehnal doslova jako rychlík a dojel si pro krásné třetí místo. Lukáš dva roky neseděl na motocyklu a o to víc takový návrat do sedla potěšil nejen jeho, ale i mnoho jeho příznivců.

Ve dvěpade šel od startu do vedení Francouz Peter Hartmann, za kterého se usadili Skandinávci Tuukka Korhonen a Anders Blacha, na čtvrtém místě jel Pavel Navrátil. Blachova yamaha ale řekla ve druhém kole dost a dánský jezdec musel pro technickou závodu ze závodu odstoupit. Tím se na třetí místo posunul náš Pavel Navrátil. V polovině závodu se do čela dostal Fin Korhonen a po loňském třetím místě vystoupil na stupeň nejvyšší. Druhé místo patřilo Hartmannovi a třetí Navrátilovi.

Vyvrcholením programu byla třída superbike. K velké časové prodlevě, díky událostem, které v průběhu dne nastaly, tato třída startovala až v téměř 19:00. Jak jsem psal dříve, na startu nechyběl Michael Pearson, chyběl bohužel vítěz supersportů Marek Červený… Markovi nakonec byl start umožněn, ale dověděl se o tom až na poslední chvíli a tak do závodu nenastoupil. Nejen diváci byli zvědavi, jak se povede Michaelu Pearsonovi, který byl po ranním pádu dost otřesený, stejně tak byli diváci zvědavi na Didiera Gramse, který se postupně během celého víkendu stále zrychloval. Samozřejmě nesmíme zapomenout na naše jezdce, Kamil Holán, Patrik Vostárek, Petr Zrzavý, Aleš Nechvátal, Míra Pažitný a další, to byla naše želízka. Po startu se ujal vedení Kamil Holán, následovaný Vostárkem a Pearsonem. V prvním kole v nájezdu na Vodojem se na druhou pozici před Vostárka dostal Michael Pearson a v tu chvíli začal opravdu úřadovat. Mohutně topil pod kotlem a v kole třetím se dostal do vedení v závodě. V následujících třech kolech třikrát vylepšil traťový rekord až na hodnotu 2:17.445 a stal se tak absolutně nejrychlejším jezdcem všech dob na hořické trati. Kamil Holán měl sice BMW se startovním číslem #36 stále na dohled, ale nebyl v přímém kontaktu a tak si celkem pohodlně dojel pro výborné druhé místo. Třetí v cíli byl Patrik Vostárek. I Kamil Holán se svým nejlepším časem dostal pod hranici 2:19 (2:18.165) a třetím nejrychlejším jezdcem byl Němec Didier Grams, který svým časem 2:18.673 hodil na příští ročník rukavici všem.

Co závěrem? Snad 20.000 (doufám že) spokojených diváků vidělo super zasloužené vítězství Marka Červeného v supersportech, po osmatřiceti letech vítězství finského jezdce v podání Tuukky Korhonena, vítězství Patrika Koláře, který se v počtu vítězství začíná dotahovat na Oldu Podlipného (Patrik jich má na kontě už šest), fenomenálního Michaela Pearsona a jeho doslova hrdinský výkon okořeněný novým absolutním traťovým rekordem, Didiera Gramse, který byl taky spokojený a určitě se bude vracet, dokonce se nechal slyšet, že by se mu v Hořicích líbilo i IRRC (možná by se pořadatelé mohli zamyslet, zda by to nebyla velká vzpruha pro ČTT…). Hodně skvělých výsledků v podání  našich – Michal Salač sen. se vrátil do sedla motocyklu po šesti letech, Víťa Hatan zraje jako víno, o Karlu Kalinovi ani nemluvě.

Díky zdržení pořadatelé přistoupili k vyhlášení výsledků posledních závodů až po skončení celého programu. Super myšlenka, která by neměl zapadnout, takto pojaté vyhlášení si užili jezdci, jejich doprovody a velká spousta diváků, kteří měli dokonce i možnost se po skončení celého programu přesunout na vyhlášení i z dalších míst okolo trati, kde závody sledovali.

51. ročník 300 Zatáček Gustava Havla je historií. Tak zase ahoj v Hořicích na dalších závodech…

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY

PS – Zatáčky jsou součástí Duke Road Racing Rankings a tady je aktuální pořadí po Hořicích:

1 Michael Dunlop      430
2 Jamie Hamilton      385
3 Guy Martin           375
4 Michael Pearson 356
5 Dean Harrison       229
6 Gavin Lupton        217
7 Alastair Seeley      205
8 Derek Sheils         190
9 Davy Morgan        167
10 Bruce Anstey      165
 

19 Michal Dokoupil    106
29 Patrik Vostárek       90
32 Kamil Holan            86
41 Marek Červený        65
42 Patrik Kolář            65
43 Tuukka Korhonen    65