300 Zatáček po padesáté...
50. ročník slavného motocyklového závodu 300 Zatáček Gustava Havla je historií. Jaký ten padesátý byl? Jedním slovem by se dalo říci – suprový, ale to by nebylo fér vůči pořadatelům ani jezdcům. Pojďme si tedy připomenout sled událostí, které letošní Zatáčky tvořily.
Parkoviště závodních strojů, které se tradičně nachází v prostoru Autocampingu U věže, se už od úterý 15. května začínalo zaplňovat a to bez sebemenších zmatků. Od středy pořadatelé začínají stavět trať, aby byla v pátek ve 100% kondici. V pátek večer je tedy vše nachystané, aby příštího rána mohlo všechno vypuknout naplno.
Sobota tradičně patří tréninkům, které jsou rozděleny pro každou třídu na dvě části – dopolední a odpolední, ale to samozřejmě správný roadracingový fanoušek dávno ví. Sobotní program šel jako na drátkách a za celý dlouhý den nachytal pouze několikaminutové zpoždění.
Na start tréninkových jízd třídy SPORT125 se postavilo úctyhodných 47 jezdců. Pole position si vyjel téměř domácí Petr Kolář před Olinem Hanákem a Radkem Chlíbkem. První řadu doplnil ještě Martin Turna. Do závodu mohlo nastoupit pouze 36 pilotů, takže tlačenice o účast v závodě byla veliká.
Rychlejší sestřičky sportprodakšnů, tedy GP125 trénovaly a vlastně i závodily společně s třídou GP250. Nejrychlejším jezdcem osminek se tak trochu překvapivě stal tradiční účastník hořických závodů v této třídě Steffen Grämmer z Německa. Další dvě příčky patřili domácím Oldovi Podlipnému a Patrikovi Kolářovi. Pomyslnou první řadu třídy GP125 doplnil další Němec René Lohse. GP250 měly svého favorita jasného a Wolfi Schuster taky nikoho nenechal na pochybách, kdože si chce z letošních Hořic odvést zlatý vavřínový věnec. Za Schustera se zařadil dánský jezdec Anders Blacha a Wolfiho sestra Natalie. Do první řady čtvrtlitrů tuto trojici doplnil ještě Francouz Pierre Favre. Naše jediné želízko, Pavel Navrátil, přes technické problémy se svým strojem, zajel šestý nejrychlejší čas třídy GP250.
Mona mají tradiční favority, kteří si to náležitě rozdali i v Hořicích. Nejrychlejším jezdcem jednoválců se stal Johanes Kehrer před Liborem a Martinem Kamenickými. První řadu doplnil nestárnoucí Karel Kalina.
Všichni byli zvědaví, jak si povede v souboji s našimi jezdci Michael Pearson ze severoirského Lisburnu. Soupeře měl opravdu excelentní. Jirka Brož, Patrik Vostárek, Michal Dokoupil, Kamil Holan, Petr Zrzavý nebo třeba Michal Jiroš určitě nechtěli prodat svoji kůži lacino. Hoši do toho od začátku opravdu začali šlapat zostra. Pearson ale Hořice umí a tak to dlouho vypadalo jako hon na lišku. Pole position si vyjel Jirka Brož s náskokem 0.266 právě před Michaelem Pearsonem. První řadu doplnili Kamil Holan a Michal Dokoupil. Pravdou je, že až na Brože a Holana téměř všechny naše jezdce, od kterých se očekával souboj o přední pozice, provázely technické problémy s jejich motocykly. Michalovi Jirošovi vysadil motor, Petrovi Zrzavému pro změnu nefungoval otáčkoměr. Dobrým časem se blýskl Patrik Vostárek, co by novic na přírodních tratích zajel slušných 2.26.262. Když jsme u těch časů, Brož s Pearsonem najeli na třetího Kamila Holana celé dvě vteřiny. Smůlu měl Pepé Duchan, který si v prvním tréninku ustlal na Lošánce a do závodu tak šel z předposlední řady. Můj obdiv sklidil i Jirka Cabuk, který se tak po roce vrátil na roads.
Litrová třída měla ve startovní listině pouze dva cizince, ale v případě Michaela Pearsona se jednalo o extra třídu. Micky potvrdil, že mu Hořice opravdu sedí a jeho čas 2.18.833 sliboval nedělní velkou podívanou. Druhý čas zajel Jirka Brož před Kamilem Holanem a domácím Markem Červeným. Loni na start nepřipustivší Míra Pažitný dal pátý nejrychlejší čas.
Tradiční páteční velká párty v kempu a ve městě, večerní ohňostroj a pak hajdy do pelíšků, ráno se jde na to!
Je tu dlouho očekávaný den. Nedělní program zahájila třída SPORT125. Ve druhém kole závodu padá Petr Kolář, ve vedení je český William Dunlop – Olin Hanák (kluci mají neopakovatelný hodně podobný styl, dokonce jezdí ve stejných barvách – černá kombinéza bílé boty). Na Olina (Williho) ale začíná zle dotírat Radek Lamich, který se přes Olina probil do čela závodu. Vzadu se odehrává velká bitva o osmé místo mezi Markem Zimou, Pierrem Coppou a Alešem Vochočem. V pátém kole padá na lukavedckém vracáku Michal Dokoupil pro technickou závadu. V předposledním kole totéž potká i půvabnou Aný Svobodovou. Oba pády se naštěstí obejdou bez újmy na zdraví. Anežka vyfasovala nádhernou ortézu. Na čele závodu se Olin opět dotáhl až na Radka Lamicha a chvíli to vypadalo, že půjde do čela. Ale Radek tlak odrazil a dojel si tak pro vítězství. Olin Hanák skončil druhý, třetí na bedně byl Radek Chlíbek.
Po klasicích přichází na řadu první vrchol nedělního programu – třída OPEN600. První řada je našlapaná, všichni jsou zvědaví, jak si Pearson povede proti našim. Od startu nejlépe vyrazil Michal Dokoupil, který se tak ujímá vedení, to trvá ale jen krátce. Michael Pearson, Jiří Brož a Kamil Holan jdou přes něho. S vedoucí čtveřicí drží statečně krok i Patrik Vostárek. Následují Klaus-Peter Domke a Petr Zrzavý. Zdá se, že Domke Zrzavého přece jenom trochu brzdí. V kole třetím odstupuje pro technické problémy do té doby skvěle jedoucí Patrik Vostárek. Triumph se v tom vedru prostě hřál a když se na plexiskle objevila pára, bylo odstoupení ze závodu jedinou možností. Ve čtvrtém kole dochází k velkým změnám. Nejprve odstupuje pro poruchu řazení z osmého místa Michal Jiroš a při průjezdu čela závodu cílem čtvrtého kola je pořadí – Brož, Holan, Dokoupil, Pearson. Jirka Brož si vytváří poměrně slušný náskok a zdá se, že Pearson bude mít problémy se na bednu vůbec dostat. Důvodem jeho propadu v pořadí bylo krátké vysazení motoru jeho R6 po průjezdu lukaveckým vracákem. V kole následujícím je severoirská raketa na místě druhém a začíná silně přikládat pod kotel. Během dvou kol Michael zlikvidoval náskok Jirky Brože a nakonec se dostal do čela závodu a topí a topí. Cílem závodu projel Pearson na místě prvním se sedmivteřinovým náskokem před Jirkou Brožem. Na třetí stupínek vystoupal Kamil Holan. Pearson a jeho tým jsou samozřejmě velmi spokojeni i s novým rekordem třídy 600, který má od nynějška hodnotu 2.18.961. Na pódiu se Michael chvíli dožadoval mikrofonu (bohužel se k němu nedostal), protože chtěl všem přítomným oznámit, že své vítězství věnuje Marku Buckleymu, který den před tím zahynul na North West 200.
Fantastickou podívanou přinesl závod spojených dvoutaktních tříd GP125 a GP250. Od startu vyrážejí dvacky a za nimi s dvacetivteřinovým odstupem i dvěpade. V osminkách si to od prvních metrů rozdává dvojice domácích matadorů – Patrik Kolář a Olda Podlipný. Steffen Grämmer jedoucí na třetím místě jenom z povzdálí sleduje, co před ním kluci předvádějí. Myslím, že ani oni sami nevědí, kolikrát se během těch devíti kol vzájemně předjeli. Dalo by se říci, že vlastně celý závod projeli vedle sebe. Ve dvěapůlách je to jasná zahraniční převaha. V čele je od samého začátku Wolfi Schuster, který zvítězil stylem start cíl. Pro druhé místo si dojel dánský jezdec Anders Blacha (čte se Blaka), který má možná i české kořeny. Jak mě sám říkal, jeho prapra předci přišli do Dánska z Rakouska, do kterého tehdy patřily i země Koruny České. Třetí místo nakonec před dotírajícím Francouzem Peterem Hartmannem uhájil, na rozdíl od svých krajanů na bruslích, finský jezdec Tuukka Korhonen. Možná se trochu víc čekalo od Portugalce Nuna Caetana. Nunovi se ale rozbil pře Zatáčkami motocykl a tak to, na čem jel, byl výsledek kamarádské výpomoci Tuukky Korhonena a Petri Suuronena. Petri měl původně taky startovat, ale protože kvůli Nunovi doslova rozebral svůj motocykl, nakonec se závodů zůčastnil jako novinář….
Favorité na vítězství v supermanech jsou dva. Libor Kamenický a Johanes Kehrer. Libor držel vedoucí postavení zhruba do poloviny závodu celkem s přehledem, pak ale začal Kehrer dotírat, až se nakonec před našeho jezdce přece jenom dostal a dojel si tak pro první místo. S odstupem necelých dvou vteřin dojíždí Libor Kamenický na místě druhém. Krásný souboj se odehrál o místo třetí, které v průběhu závodu držel Martin Kamenický, ale lišák Karel Kalina si svůj útok načasoval perfektně a cílem projel třetí s „náskokem“ 0.034!!
Vyvrcholením dne byl závod třídy OPEN1000. Ve startovním poli byli pouze dva zahraniční jezdci (Michael Pearson a zimbabwan John Garlick). Mickey Pearson snacha nikoho na pochybách, kdo je momentálně v Hořicích pánem. V průběhu závodu si udržoval pohodlný náskok a zajížděl jedno rychlé kolo za druhým. V sedmém kole zajel 2.18.684 a na čtyři desetinky se tak přiblížil stávajícímu traťovému rekordu Jirky Dražďáka (ten má hodnotu 2.18.254). Zdá se, že pokud by Pearson musel o své vítězství opravdu bojovat, rekord okruhu by byl vážně ohrožený. Druhý Kamil Holan i třetí Jirka Brož jeli zhruba v pětivteřinových rozestupech, stejně jako na čtvrtém místě jedoucí Mára Červený. O páté místo se celý závod přetahovali Míra Pažitný a Petr Zrzavý. Ze souboje nakonec vyšel vítězně Petr a tak si z Hořic odvezl druhé páté místo. Michael Pearson určitě potěšil pana Rawsona a svým double dal i pěkný dárek týmovému manažerovi Willisovi Marshallovi.
Letošní Hořice byly opravdu super, po všech stránkách. Malinko možná zamrzí menší účast zahraničních jezdců, ale naši borci svými výkony dokázali, že by se o svá umístění dokázali poprat s kýmkoliv.
A ještě malý dovětek a pozvánka k dalším závodům Czech Road Racing Cupu 2012. Pokud budete chtít opět vidět severoirskou raketu Michaela Pearsona v akci, neváhejte 7. a 8. července přijet do ostravských Radvanic. Jeho účast ve třídě OPEN600 bude ozdobou tohoto závodu a zároveň další výzvou pro naše jezdce k odvetě za Hořice. Kromě Michaela přijedou i Tuukka Korhonen, Wolfi Schuster, Nuno Caetano a s největší pravděpodobností i Anders Blacha, Anders Larsson a Daley Mathison.
Pokud někdo budete chtít fottografii ve velkém rozlišení, napiště mě na mail její číslo a z které galerie je. Zašlu přes úschovnu.