300 Zatáček Gustava Havla 2012 očima Michaela Pearsona

Michael Pearson, britský pilot ze severoirského Lisburnu, odvedl svoji práci na 50. ročníku 300 Zatáček Gustava Havla opravdu na jedničku. Bývalý irský šampion superbiků prohlašoval, že jej uspokojí jedině vítězství v obou závodech, do nichž se přihlásil, tedy Open 600 a Open 1000cc.

I když teplota vzduchu po celý víkend atakovala hranici 30 stupňů, Pearson si stále zachoval chladnou hlavu a zvítězil v obou závodech, takže svým sponzorům udělal jistě velkou radost (D&GW / Carryduff Forklifst Yamaha R6 a 36Supporters Club / Richard Rawson Honda Fireblade). Vítězství v litrové třídě navíc znamenalo i premiérové vítězství pro stroj spravovaný panem Rawsonem, který se byl na závody podívat osobně.

Po druhém místu v tréninku třídy Open 600, bylo jasné, že se nedělní závod odehraje zejména v souboji mezi Pearsonem a nesmírně zkušeným Jiřím Brožem. V neděli vše probíhalo podle předem určeného scénáře, ale Pearson neměl v první polovině závodu nic zadarmo. Na čele závodu zuřila bitva mezi Pearsonem, Brožem, Michalem Dokoupilem a Kamilem Holanem. Při průjezdu čela závodu cílem čtvrtého kola bylo pořadí – Brož, Holan, Dokoupil, Pearson! Jirka Brož si vytvořil poměrně slušný náskok a zdálo se, že Pearson bude mít problémy se na bednu vůbec dostat. Důvodem jeho propadu v pořadí bylo krátké vysazení motoru jeho R6 po průjezdu lukaveckým vracákem. V kole následujícím je severoirská raketa na místě druhém a začíná silně přikládat pod kotel. Během dvou kol Michael zlikvidoval náskok Jirky Brože a nakonec se dostal do čela závodu a vítězství si už nedal nikým vzít. Michael svůj triumf ozdobil i novým rekordem třídy 600, který má nyní hodnotu 2:18.961.

Ve třídě Open 1000 si Pearson, podle očekávání vyjel pole position. Stejně jako v prvním závodě, to byl Pearson, kdo nejlépe odstartoval, ale zle na něho v tu chvíli dotíral Kamil Holan a donutil tak Pearsona k dalšímu skvělému času na jedno kolo toho dne (2:18.684).  Výkon to byl úctyhodný, a to tak, že dokonce strhl místního hlasatele k oznámení nového absolutního rekordu, ale skutečnost je taková, že jej Pearson nepřekonal.
 
Michael Pearson: "Co by mohlo být lepší, než o víkendu dvakrát vyhrát a ještě si střihnout traťový rekord. Celý tento víkend byl ideální - organizací, počasím, davy lidí, všechno bylo prostě v obou závodech horké. Honda fungovala bez chyb, ale ve třídě 600 Yamaha zatrucovala a já jsem na chvíli klesl až na páté místo. Znovu jsem se do toho dal, abych se opět probojoval do čela závodu. Chtěl jsem vyhrát závod 600 a své vítězství věnovat Marku Buckleymu, se kterými jsem měl několik velkých soubojů při  závodech ve Scarborough. Závod superbiků probíhal podle plánu, tedy pole position, dobrý start a pár prvních rychlých kol .... a fungovalo to. Byl jsem rád, že kluci z klubu mých příznivců a i sám Richard Rawson mohli vidět na vlastní oči mé vítězství. Bez nich bych to nedokázal. Jedna věc je jistá, a to, že budu v Hořicích zpátky i příští rok. Celý víkend byl fajn, takže díky všem členům klubu a českým fanouškům, kteří udělali můj víkend perfektním.

Další kouzelný okamžik pro mě měl byl při přebírání trofeje za vítězství v Gilmore Trophy, kterou mě předal v Hořicích Davy McCartney. Tenhle akt se mě dotýkal celým svým srdcem a byl velmi emocionální. "

Willis Marshall: "V průběhu let minulých jsem se podílel na pomoci mnoha jezdců a týmů, a ve vší počestnosti můžu prohlásit, že Hořice 2012 budou žít navždy v mých vzpomínkách, byl to úžasný výkon Michaela.... prostě ohromující. Nic víc. Michael snad ani nemohl udělat o víkendu nic lépe. Celý víkend byl naprostým úspěchem a zejména po tragickém roce 2011, bylo skvělé vidět tuto nádhernou událost pokračovat jejím 50. výročím. Nemohu nepoděkovat organizátorům za organizaci závodů, členům našeho týmu za jejich pomoc během celého víkendu, všichni udělali velký kus práce. Naše zvláštní poděkování patří, a to zejména, Pavlovi za zorganizování naší cesty, za pomoc se zařizováním technického zázemí a všemožné pomoci, které se nám od něj opět dostalo a Petře, člence hořického klubu, za její pomoc a podporu. Bez nich bychom nemohli v České republice závodit. V neděli, v den mých narozenin, mě Michael dal ten nejlepší dárek, který umocnila narozeninovým dortem Petra. Jak někdo řekl, " Hořice ... přátelské závody "....