27. Havířovský Zlatý kahanec na Těrlickém okruhu

Přes počáteční malou nervozitu, jakže to bude s umístěním parkoviště pro závodní stroje a zázemí jezdců, se už od středy začínaly plnit plochy ve všech vyhrazených místech, včetně té tradiční. Tam ale, trochu paradoxně, vyrostl místní Disneyland.

Od loňského roku to nebyla jediná změna, která potkala letošní podnik. Trochu se změnila trať a to vložením nového zpomalovacího retardéru v Životicích „U Křížku“ a změnou profilu pravotočivé zatáčky zvané „Sady“.

Pořadatelé připravili závody pro třídy klasiků (společné závody 175 & 250cc a 350, 500 & 750cc), sidecarů a samozřejmě i novodobých motocyklů SPORT125, GP125, SPORT250, GP250, supermono, 600 a nad 600cc, jejichž výsledky jsou započítávány do Czech Road Racing Cupu 2010, v případě třídy supermono i do MMČR.

Do Těrlicka jsem dorazil v sobotu dopoledne, zrovna ve chvíli, kdy měli pořadatelé plné ruce práce s čištěním vozovky po úniku oleje ze stroje Klause DeMonte. Měl jsem tedy možnost projet trať od zatáčky „Pekárna Sliwka“ až k hlavnímu paddocku. Rozlitého oleje bylo tolik, že snad vytekl z cisterny a ne ze závodní motorky. Celý úsek od „Rondlu“ až ke „Křížku“ byl posypaný vapexem a cementem. Depo bylo poměrně pěkně našlapané, tak už jsem se těšil na nájezd šestistovek. Pohled do startovní listiny nabízel několik velmi zajímavých jmen. Kromě našich pilotů jsem byl zvědavý, jak si povedou Britové Mc Farland a Gilmore a těšil jsem se na Francouze Migueta, který v předchozím týdnu zajel skvěle v severoirském Armoy a na UlsterGP.

Už první trénink ukázal, kdože bude letošním pánem na superrychlé severomoravské trati. Indi jedoucí na zelené Kawasaki týmu AIR nenechal nikoho na pochybách. Na Michalovi bylo vidět, že už má letos odjetou velkou spoustu závodních kilometrů. Prostě jel jako z partesu. Sice se Kawa v závěru tréninků odporoučela a Indi přesedl na svoji osvědčenou CBR, ale to nic neměnilo na tom, že měl pole position. Slušně si vedli oba Britové, horší už to bylo s Miguetem a třeba i s Němcem Reichamnnem. Z našich zajeli výborně Michal Chalupa, Franta Loučka, Michal Jiroš, Pepa Duchan či Petr Zrzavý.

Po šestkách přišel na řadu spojený trénink tříd GP125, SPORT250 a GP250. Na startu bylo úctyhodných 40 jezdců, ale jak se později ukázalo, spojit třídy GP se sportovními 250 nebylo asi to pravé ořechové. Sporty prostě na gépéčka nestačí a některé situace při předjíždění zejména u retardérů nebyly zrovna z kategorie těch nejbezpečnějších. Pole position ve 125GP si vyjel Lukáš Rážek, který byl jenom o malinký rozdíl pomalejší, než vítěz kvalifikace GP250 Němec Henrik Voit. Ve sportech 250 se se startovním číslem 10 objevil taky Indi. Jak to dopadlo? Žádné překvapení se nekonalo. Michal byl první.

V litrové třídě se představilo několik nováčků, kteří jsou ale jinak ostřílenými mazáky. Petr Řezníček se svou KTM a Jirka Dražďák na ex Hagově Yamaze určitě patřili mezi ně.  Všem ale ujela zelená Kawasaki v sedle s Michalem Dokoupilem. Výborně si vedl i tradiční „inventář“ našich přírodních tratí Stefan Holz, který nám přivezl ukázat BMW a bylo z toho druhé místo na startovním roštu. Kamil Holan se představil na závodní trati poprvé po své havárii v květnu v Hořicích. Sice měl v tuto dobu v plánu být na Isle of Man na ManxGP, ale ne zcela doléčená zranění mu v tom zabránila.

Monům vévodili jezdci z popředí celkové průběžné tabulky Poháru -  Libor Kamenický, Johanes Kehrer, Karel Kalina a Pepa Duchan, k nim se připjil ještě další Němce Daniel Zoernweg.

Sobotní program proběhl celkem v pořádku, narušením časového harmonogramu bylo čištění vozovky po zmiňovaném úniku oleje a přerušení tréninku klasiků 175 a 250cc, kdy na trať musely vyjet sanitky k události na přehradě, která ale neměla nic společného se závody.

Z nedělních bojů byl vyřazený Jan Čeřovský, který dostal high sider v zatáčce „Pekárna Sliwka“. Výsledkem jeho pádu bylo pochroumané rameno.  Technické problémy nepotkaly jenom Indiho (600 Kawasaki prostě nevydržela), ale třeba i Petra Zrzavého, jehož R6 si najednou usmyslela, že bude řadit jak ona uzná za vhodné a ne jak to chce Petr. Míra Dvořák, Petrův mechanik, měl tak do 4 do rána o zábavu postarána. Ještě že mu k tomu tak hezky hráli z nedalekého Těrlického Disneylandu.

Nedělní ráno nás přivítalo krásně modrým nebem a slibovalo opět pěkné počasí, které se spíš hodilo pro slunění někde u vody, než pro závody.

Díky zdržení ze soboty (olej a sanitky) byl plánovaný závod klasiků 175, 250 a 350cc přesunut na neděli a dalo se tušit, že s časovým plánem to nebude všechno asi v pořádku. Ranní warm-up šestistovek se také zdržel a časová ztráta postupně narůstala celý den. Výsledkem toho bylo, že jsem už nemohl sledovat závody litrů a sidecarů.

Sportproductiony 125 pro sebe celkem jasně rozhodl Mirek Sedlo před druhým Petrem Kolářem a třetím Radkem Lamichem. Nádherný souboj svedla druhá skupina ve složení Anežka Svobodová, Olin Hanák, Martin Turna a Aleš Vochoč. Mladá (a moc hezká) slečna až příliš často pánům ukazovala své vnadné pozadí.  Souboj to byl jako na ostří nože a závěrečná vlna v podání Aleše Vochoče těsně před cílovou páskou nebyla zrovna z kategorie fair play.

Po třídě SPORT125 přišli na řadu klasici 350, 500 a 750cc a po nich už tu byla mona. Od startu se utrhli Libor Kamenický s Johanesem Kehrerem, za nimi pak jeli Karel Kalina, Dany Zoernweg a Pepa Duchan. Tak trochu se opakovala situace z Hořic, ale tentokrát smůla dosedla na Johanese, který musel odstoupit pro technickou závadu. Libor si tak v klidu s velkým náskokem dojel pro vítězství před Zoernwegem a Frantou Loučkou.

První vyvrcholení dne přišlo v podobě závodu třídy do 600cc. O dramatickou situaci hned na stru se postaral Indi, u jehož Hodny zhasl motor a Michal tak byl sražen jedním z jezdců ze zadních řad. Okamžitě následovala červená vlajka a restart závodu. Do čela šla ihned dvojice Franta Loučka a Michal Chalupa a tihle dva borci si nedarovali ani centimetr a svůj souboj sváděli po celou dobu závodu. Na třetím místě jel sympaťák Victor Gilmore, za ním pak Pepa Duchan a Kamil Holan. Ze zadu na Kamila dotíral Petr Zrzavý a další jezdci. Indi byl po prvním kole na pátém místě, ale postupně se probíjel dopředu a ve třetím kole už byl včele. Trochu vzruchu přinels střed Reného Dünki s balíky v retardéru před stoupáním na Bludovický kopec, který jsme si pracovně přejmenovali na „C“. René rozházel balíky a traťoví komisaři nestačili vše dát do náležitého stavu, když se přiřítila vedoucí skupina. Jezdci jedoucí na prvních pěti místech byli nucení retardér minout a pokračovat rovně. Na šestém a sedmém místě jedoucí Kamil Holan a Petr Zrzavý a za nimi jedoucí další piloti, už retardér projížděli tak, jak se měl, ale výhoda první pětky po jejich neprojetí retardérem  se už nedala jednoduše smazat. Vítězem závodu se stal Michal Dokoupil před Frantou Loučkou a Michalem Chalupou. Na dalších místech byli Victor Gilmore, Josef Duchan, Kamil Holan a Petr Zrzavý.

Spojený závod tříd 125 a 250 se stal v kategorii GP250 jednoznačnou kořistí Henrika Voita, druhý byl Michal Ježek. GP125 vyhrál Lukáš Rážek. Na druhém místě jel Patrik Kolář, ale když se z ničeho nic propadl na čtvrté místo, bylo jasné, že má technické problémy s motorkou. Ty nakonec vyústily až v jeho pád a konečné osmé místo. Pro druhé místo si dojel po krásném souboji s René Lohsem hořický matador Olda Podlipný. Třídu SPORT250 vyhrál brněnský Saša Vysloužil.

Závěrečné litry se staly kořistí Michala Dokopila, na druhém a třetím místě byli Němci Udo Reichmann a Stefan Holz. V průběhu závodu odstoupil vítěz hořických Zatáček, Jirka Dražďák a to znamenalo, že Indiánovo vítězství v litrech bylo vítězstvím, které pro Michala znamenalo, že se letos stal i roadracingovým šampiónem této kubatury.